Editorial

Až se bude psát rok 2006, až se všichni pỉestěhujem do obrovských měst, až dálnicí zeměkouli opỉedem, až budem pyšní na všechno, co dovedem...

V roce 1979 takhle nějak definoval Olda Říha z Katapultu pokrok za čtvrtstoletí. Jsme o dvě dekády dál a kromě betonových dálnic budujeme i ty digitální.

V seriálu z nultých ročníků časopisu se ohlédneme, jak jsme s tím „tenkrát“ začínali (str. 12). V roce 2000 jsme psali, že jednou bude internet obrovskou knihovnou sdílených informací. Následující rok se to začalo plnit a Wikipedie, projekt, který reálně (podobně jako socialismus) neměl uspět, stále funguje a patří k tomu nejužitečnějšímu na webu. Po 25 letech prý ještě není dost vědecká a taky není dokonalá. Je ale autentická právě tím, že chybuje stejně jako lidé, kteří ji vytvářejí. Chybná informace totiž dává lidem obrovský impuls hledat a obratem sdělit světu tu správnou. I díky tomu se Wikipedie zlepšuje, zůstává nezaujatá a neutrální. To o 5 let mladší Facebook (veřejná verze) a po něm i ostatní sociální sítě řídí algoritmy, jejichž cílem rozhodně není motivovat k hledání správné odpovědi.

A pokud byl ještě před několika lety nejziskovější požadovanou emocí sociálních sítí strach, dnes jím je vztek. Podle nedávné studie jsou na sociální síti nejhlasitější a nejviditelnější profily agresivních psychopatů s nutkavou potřebou reagovat na cokoli. Nejmladším digitálním produktem, kterému se budeme letos věnovat, jsou nástroje AI. Asi máme štěstí, že se jazykové AI modely učily právě na Wikipedii, a ne na sociálních sítích, kde jsou všichni hluší ke zpětné vazbě a tudíž neomylní.

Výsledek jakékoliv lidské kreativity má a bude mít i s chybou větší zpětnovazební hodnotu než AI zprostředkovaná iluze dokonalosti na pár kliknutí. Třeba ve fotografii, videu i literatuře se už hledá řešení, jak dílu deklarovat „pečeť výhradního lidského provedení“ bez zásahu AI. Stroje umí klonovat dokonalost, lidé dělají umění. Platí to i ve farmacii.

Uvědomění, že můžeme dělat chyby, nás totiž dělá lepšími, v životě i v profesi.            

Stanislav HAVLÍČEK