Opakování není nikdy dost

Ještě před Vánocemi jsme s mou milou kolegyní Mgr. Danielou Pokornou (předsedkyně OS Praha 9) stihly uspořádat předvánoční setkání OS Praha 1 a Praha 9. Sešli jsme se 10. prosince a velký zájem kolegů nás opravdu potěšil. Pro nás je to jasný důkaz, že má smysl lékárníky propojovat, vytvářet prostor pro setkávání a společné vzdělávání.

Program měl hned několik silných momentů. Kurz první pomoci v režii projektu Minuty, které zachraňují (minutykterezachranuji. cz). Záchranáři Radek Nešpor a Martin Filip z východních Čech nám připomněli, jak rychle se může běžná situace změnit v krizovou. A že bez pravidelného opakování si v rozhodující chvíli nemusíme být jistí. Praktický nácvik ve skupinách byl intenzivní, autentický a velmi přínosný, přesně ten typ zkušenosti, po které si člověk řekne: „tohle bych měla mít opravdu zažité!“ Záchranáři přizpůsobili obsah přesně našim potřebám. Nechyběla ani diskuse o anafylaktickém šoku, který jsme propojili s tématem očkování v lékárnách.

Druhou přednášku vedla Mgr. Monika Praxová, aromaterapeutka a členka Odborné společnosti české aromaterapie, která za námi přijela až z České Třebové. Ukázala, že aromaterapie má své místo nejen v běžném životě, ale i v práci lékárníka. Možnost vytvořit si vlastní aroma parfém byla krásnou tečkou celého večera.

Setkání jsme rozdělili do tří částí: informace ze Sjezdu delegátů, teorie první pomoci a aromaterapie v praxi. Závěr patřil čtyřem praktickým stanovištím: nácviku první pomoci u dětí i dospělých, Heimlichovu chvatu (u kterého jsem byla překvapená, kolik síly je potřeba) a výrobě vlastního aroma olejíčku, který si kolegové odnesli domů jako malý vánoční dárek od našich OS.

Odcházela jsem s pocitem, že opakování opravdu není nikdy dost. A že jsou dovednosti, které bychom si měli připomínat pravidelně. Ne proto, že „se to má“, ale proto, že jednou na nich může záležet víc, než si dnes dokážeme představit. První pomoc je přesně typ znalostí, o kterých si přejeme, abychom je nikdy nemuseli použít. Zároveň ale chceme mít jistotu, že pokud ten okamžik přijde, dokážeme zachovat klid a správně reagovat.

Každému z nás bych přála, aby tyto dovednosti zůstaly jen „v záloze“. Ale pokud by bylo potřeba je využít, aby byly pevně uložené nejen v hlavě, ale i v rukách.

Okresní sdružení nejsou formalitou, ale živým prostorem pro setkávání, inspiraci a vzájemnou podporu. Choďte na shromáždění vašich OS, zkušenosti sdílené osobně mají často větší hodnotu, než ty načtené.

Mgr. Lucie MALOTINOVÁ