Velký nemocniční Gatsby v Hradci Králové

Děda by koukal. Ty stovky nemocničních farmaceutů v obrovském sále by kolínského lékárníka bezesporu zasáhly. Nemocniční lékárenství neexistuje dlouho. Našel jsem dopis, ve kterém děda Jaroslav těsně před válkou hořekuje, že nemocnicím bylo dovoleno provozovat vlastní lékárny.

Chápu, že to považoval za katastrofu, protože do té doby dodával do kolínské nemocnice všechno on. Uvádím to jako příklad, jak rychle se farmacie proměňuje, a přitom žádná ze všemožných změn obor nezničila.

29. kongres nemocniční farmacie, který se konal 7.–9. listopadu v Hradci Králové, byl opět velkolepý. Jeden člověk nemohl vše obsáhnout, proto ani v tomto článku není možné zmínit všechna témata a všechny přednášející. Navíc jako už tradičně dostali na kongresu prostor i farmaceutičtí asistenti a asistentky, které na kongres jezdí viditelně rádi a umí si program osobně užít. Jako by byli vděční, že je někdo bere mezi sebe. Nebál bych se jim otevřít i jiné akce. Farmacie se bez jejich práce stejně neobejde v žádném typu lékáren.

Pojďme si tedy projít program stylem „tulák po kongresu“. Jak už je u podobných akcí zvykem, před slavnostním zahájením se konají presympozia, případně další odborné programy.

Smysluplně využitý čas, kdy se účastníci kongresu sjíždějí z celé republiky a mají možnost se kromě ubytování a přihlášení postupně zapojovat do programu. V Hradci Králové se tento blok týkal specializačního vzdělávání, získávání odborné praxe na konci studia, které by samozřejmě podle nemocničních farmaceutů mělo zahrnovat i povinnou praxi v nemocniční lékárně. Nechyběly tradiční Informace z Katedry lékárenství od doktorky Marcely Heislerové. A v presympoziu vystoupil i ředitel SÚKL MUDr. Tomáš Boráň s aktualitami z oblasti léčivých přípravků pro moderní terapii.

Mezitím se hradecké kongresové centrum Aldis zaplnilo tak, že připomínalo zdravý včelí úl. V páteční podvečer byl kongres oficiálně zahájen, proběhly ještě dva workshopy a zahajovací setkání odborníků.

Hlavní program začal v sobotu ráno, kdy dorazili i poslední opozdilci. Současně s kongresem nemocniční farmacie probíhalo paralelní sympozium České komory farmaceutických asistentů. Jeho programu se zde nebudeme příliš věnovat, i když kdykoliv jsem si do paralelního sálu odskočil, bylo tam narváno a v očích sledujících jiskřil upřímný zájem o představovaná a hojně diskutovaná témata.

Sobotní program v hlavním sále zahájila prezentace magistry Kláry Rybenské Al a nemocniční farmaceut. Nejsem nemocniční farmaceut a můj niterný vztah k Al je rozporuplný, zatím mi nikdy neodpověděla tak, abych na první pohled neviděl chyby a nemusel si její tvrzení ověřovat. Čili pro mě v tuto chvíli zbytečnost. Nicméně přiznávám, že proděkanka Rybenská rozrazila pomyslné dveře kongresu nezapomenutelně. „Al není zázrak, je to zvyk.“ Tvrdí například. Nebo: „Když z Al uděláme malý každodenní rituál, posune to naše myšlení, tvorbu i práci.“ Od první chvíle neskrývala, že je nadšená obdivovatelka umělé inteligence a posluchači tuto její vášeň přijali, tleskali, smáli se, bavilo je to. Nakonec došlo i na spoustu dotazů a připomínek. Mně se líbila otázka: „Jaký vliv bude mít podle vás Al na rozvoj intelektuálních schopností člověka? Co se netrénuje, to zakrní.“ Na to nechť si laskavý čtenář odpoví sám, ze své vlastní křišťálové koule.

Pak jsem se šel podívat do vedlejšího sálu, kde Mgr. Martina Šopíková shrnovala práci České komory farmaceutických asistentů. Asi všichni přejeme této komoře, aby posílila svůj vliv a byla i státními orgány brána jako důležitá organizace. Cestou zpátky se nedalo neprojít kolem bohatých stolů s občerstvením, posvačit a poklábosit s přítomnými známými. To je mimochodem jedním z nejdůležitějších smyslů každého ambiciózního kongresu.

V hlavním sále mě pak zaujal blok, respektive workshop na téma zvyšování adherence pacientů k léčbě. PharmDr. Marek Lžičař se věnoval neurologickým pacientům a profesor Martin Vališ nefarmakologickým intervencím u pacientů s Alzheimerovou demencí.

Kongres nemocniční farmacie nikdy nebyl čistě vzdělávací akcí, vždycky se na něm diskutovalo o směřování nemocniční farmacie, o tom, co je pro tuto oblast aktuálně důležité, jak s tím naložit a kudy dál. Tak se stalo i v Hradci Králové v panelové diskuzi Výboru Sekce nemocniční farmacie, kterou moderoval Mgr. Michal Hojný, předseda SNF.

Diskuze se zúčastnil doktor Petr Horák, který představil průzkum EAHP na téma pracovní síly v nemocniční farmacii (v ČR se ho zúčastnilo 629 nemocničních farmaceutů nebo asistentů). Do další diskuze nad systémem OPAT se zapojili doktoři Marcela Heislerová, Martin Šimíček, Marek Lžičař a také ředitel SÚKL MUDr. Tomáš Boráň.

Následoval obsahově pestrý Blok onkologické farmacie a Blok klinické farmacie. (Připomínám, že v letošním roce otevíráme v časopise novou rubriku, věnovanou klinické farmacii.)

V pozdním odpoledni pak už tradiční diskuzní panel se zástupci farmaceutických fakult. Diskutovat přijeli děkani obou fakult a seznámili přítomné především se stavem výstavby nebo už přímo stěhování do nových kampusů.

Tradicí se na kongresech nemocniční farmacie stal i relaxační výběh po sadech a parcích. Tam jsem se nechytal, než jsem se nadál, všichni mi utekli.

A po nabitém kongresovém dni vypukl večerní ohňostroj, tedy pomyslný programový ohňostroj. Společenský večer byl avizován v duchu Velkého Gatsbyho a většina účastníků přišla v tak dokonalých dobových oblecích, až oči přecházely. Kongresové centrum Aldis se přesunulo z Hradce Králové o sto let zpátky na Long Island, kostýmy se rafinovaně blýskaly, byly vymazlené, jazzová hudba rajcovně původní, nálada patřičně dekadentní, jen ta prohibice se malinko zadrhla. Hudebníci i obsluhující personál se netajili překvapením, prý nezažili večer, kde by se tak velká část účastníků tak dokonale oddala kostýmům a sžila s dobou, kterou představovaly.

Na nedělní ráno bylo naplánováno představení a vyhodnocení posterových prezentací. Nervóznějším z autorů bylo prý řečeno, ať nemají trému, tak brzo ráno a zvlášť po společenském večeru na prezentace nikdo nedorazí. A ejhle, v určeném koutě, kde se vzalo, tu se vzalo, pár desítek lidí. Atmosféra byla ale velice příjemná, tolerantní, povzbuzující, autoři, pokud mohu soudit, výborně připravení. Jednoznačně se potvrdilo, že posterové soutěže jsou čím dál oblíbenější, jak už ze strany autorů, tak návštěvníků, kteří se zajímají o konkrétní obsah. Jen ten kout bych příště našel větší.

Nedělní dopoledne bylo dále určeno volným sdělením a bloku o elektronizaci zdravotnictví a zdálo se, že účastníky už žádné překvapení nečeká. Jenomže nepředvídatelná změna programu způsobila závěrečný zážitek snů.

Vystoupení zdravotních klaunů, o kterém obecenstvo nejdřív nevědělo, jestli nejde o jakousi drobnou forbínu, etudu před oponou k pobavení farmaceutů, ze kterého ale v duchu nejlepších klaunských tradic povstal silný příběh lidí, kteří se snaží rozesmát nemocné nebo aspoň potěšit umírající. Dva klauni představili projekt Zdravotní klaun, herce nebo neherce, kteří doprovázejí především děti až na operační sál nebo se snaží jim ulehčit nepříjemnou situaci kdykoliv během stonání a léčení.

Konkrétní informace získáte z netu, tady by jen mělo zaznít, jak ohromný ohlas získalo jejich vystoupení na kongresu nemocniční farmacie. Standing ovation stovek farmaceutů dvěma umělcům s červenými nosy nebývá na akcích tohoto typu obvyklé. Závěr 29. kongresu nemocniční farmacie par excellence.

Člověk se vždycky obává, že čím větší akce se spoustou lidí, nabitým programem, hvězdami odborného nebe, vystavujícími firmami, tím formálnější přístup v nervózním duchu „jen aby všechno klaplo“. Nevím, jak to nemocniční dělají, že se jim podaří tento oficiální hábit vždycky strhnout, takže je možné bez obav vnímat a prožívat také emoce a všechno lidské, co vlastně obsahuje každá, i ta nejodbornější informace, a žádná Al nikdy nenahradí. Díky moc a smekám.

Zdeněk POKORNÝ

P. S. Příští, už 30. kongres nemocniční farmacie, se bude konat 20.–22. listopadu 2026 v Dolních Vítkovicích v Ostravě.