Ze života právníka v Komoře – díl sedmdesátý šestý, promptně do roku 2026

Tento text vytvořila AI                                                             Ne

Tento text vytvořila AI a autor jej redakčně upravil                 Ne

Úpravy textu autorem pozměnily text z kolika procent?           0

Tento text vytvořil autor a použil v něm části
vytvořené AI jako označené citace.                                        Ne

Tento text vytvořil autor a použil v něm části 
vytvořené AI jako neoznačené citace.                                    Ne

Tento text vytvořil autor a vědomě přitom čerpal od AI          Ne

Vědomě čerpané informace od AI jsou v textu označeny      Ne

Autor zaručuje, že při tvorbě textu nevycházel
 v žádném rozsahu z vědomostí nabytých bez použití AI     Ne

Mgr. MUDr. Jaroslav MARŠÍK

Tato tabulka, doložka, chcete-li, by se měla stát součástí každého textu. To nevymyslel Brusel, to je můj nápad. Proč? Protože by každý čtenář měl mít právo se rozhodnout, jestli svůj vzácný čas bude věnovat četbě něčeho, čemu jiný člověk nevěnoval kus svého vzácného času. Protože četba výtvoru jiného člověka v sobě nese i kus úcty a respektu. Proč ji projevovat AI? Proč se proplétat krásnými souvětími a vzornou stylistickou i formální úpravou něčeho, co napsal stroj? Jestli to někomu nevadí, budiž, nešť se proplétá. On, i ten, který se proplétat nechce, nechť ale vědí, co napsal člověk a co AI. Ať mají všichni jasno a mohou si zvolit, čemu svůj čas věnují. Chci mít například právo na to, abych mohl, jakmile mi bude předložen text od AI, jej ani nečíst a strčit jej svému nástroji AI, aby mi z něj připravil stručnou recenzi. Ideálně tak krátkou, aby mi na začátku nejdřív sdělil, jestli má vůbec cenu ji číst, a pokud ano, aby mi její četba nezabrala víc času, než kolik věnoval člověk–pseudoautor tvorbě promptu, z něhož text vyšel. Pak tomuto člověku projevím přesně tolik respektu, kolik zaslouží. Samozřejmě je to všechno trochu složitější. Oponenti namítnou třeba, proč číst špatný román o nebohém Okamurovi, když by AI za pomoci zpracování všech jeho dostupných projevů a informací o něm dokázala sepsat živý, čtivý a trefný příběh? Těžká otázka, protože čtenářův zážitek bude opravdu kvalitnější. Jenže, tohle chceme? Nesvítí nám nad touto úvahou varovná kontrolka? Součástí duševní rovnováhy každého člověka je i jeho sebehodnocení vycházející z jeho postavení ve společnosti. Každý potřebuje trochu toho pocitu, že ho aspoň někdo potřebuje, že je někomu nebo něčemu užitečný, že někomu nebo něčemu prospívá. Neuřízneme si sami pod sebou větev, když svou pozornost přestaneme věnovat tomu, co vytvořili jiní lidé, protože naše dopaminové receptory lépe uspokojí to, co vytvořila AI? Není součástí konzumace výtvorů druhých i fascinace tím, co dokáže člověk? A co dnes místo něj umí a bude umět čím dál lépe vytvořit AI? Z čeho budeme čerpat uspokojení z vlastní činnosti, když o ni ostatní nebudou stát, protože dají přednost AI? Jistě, oponent řekne, vždyť to není jen o psaní textů nebo tvorbě hudby nebo videí, pro člověka pořád zbude spousta jiných příležitostí. Ano? Opravdu je to tak? Skutečně AI nepronikne všude, kde je prostor pro seberealizaci lidí? Záleží jen na nás. Věřím, že nás čekají netušené výzvy a sám nechci jen čekat. Proto i zde a nyní činím pokus trochu vířit kalnou vodu a hledět na hladinu zvědavý, co vyplave. Trochu se bojím, že naše lidská pohodlnost může snadno vést do líbivé pasti, kterou nám AI, zatím nevědomě, nastražila. Resp. zatím ještě jsme to my, kdo si tu past nastražujeme a až příliš ochotně do ní strkáme hlavu. Abych ale nebyl jen kritický, hned mohu uvést příklad jednoho textu, který na stránkách Bulletinu advokacie (č. 12/2025) publikoval můj oblíbený autor Petr Bezouška. Má šest stran hutného a složitého textu o příčinné souvislosti v judikatuře rakouského Nejvyššího soudu. Přečetl jsem ho celý a byl skvělý. Nejlepší na něm ale bylo to, že autor jej uvedl odstavcem, ve kterém přiznal, že jej vytvořila kompletně AI a on jej jen nepatrně poupravil, byť věnoval značné množství času kontrole textu, který AI vytvořila za 20 minut. Ale pozor, autor popisuje, že poskytl svému ChatuGPT 5 plus kompletní databázi 100 rozhodnutí zmiňovaného soudu a v promptu chatu zakázal, aby čerpal jinde nebo aby si cokoliv domýšlel nebo vyvozoval něco, co v těch judikátech není. A že kompletní prompt je na konci článku.

A jsme u toho. Bulletin je dostupný na webu. Podívejte se na ten prompt. Více než A4 plná strukturovaných pokynů, které by nedokázal dát dohromady nikdo, kdo by neměl erudici a znalost problematiky jako Petr Bezouška. Nazval bych to lidským uměním promptu. Tohle mi prostě stálo za přečtení, i když to vytvořila AI. Bez Bezoušky by si ani neškrtla. Proto jsem svůj vzácný čas utratil a projevil tak úctu jinému člověku, nikoliv AI.

Promiňte mi to filozofování. Jen mám pocit, že svět se na nás řítí rychleji, než si stíháme uvědomovat a takováto zamyšlení jsou pokusem o zachycení aspoň konce ocasu potvory zapřažené do povozů našich životů. Zvlášť když jsem už před dvěma lety slyšel jednoho poslance ve Sněmovně filozofovat na téma, jestli by AI pacientům neodvedla lepší službu než farmaceut v lékárně. Třeba takový pěkný AI výdejní automat na vesnici by přece vyřešil řadu problémů a laciněji, že? Možná ano, možná ne.

Jenže my tu ještě máme cca 10 000 lékárníků, kteří to vidí jinak.

A ať je to aspoň trochu o praktických věcech, alespoň tři poznámky. Za prvé –⁠ v prosinci jsem měl čtyři semináře o aktuální legislativě. Děkuji všem, kteří přišli a v závěru se podrobili kvízu prověřujícímu znalosti vyhlášek předepisovací a o správné lékárenské praxi. Ponaučení: aspoň jednou za rok se vyplatí si ty vyhlášky přečíst. Za druhé –⁠ dali jsme na web spoustu článků o legislativních novinkách účinných od 1. 1. 2026. A za třetí –⁠ VZP nám potvrdila, že nepovažuje za nutné uzavírat dodatek ke smlouvě kvůli úhradě signálního výkonu. Pro mě pozoruhodná a významná novinka, se kterou zcela souhlasím. Vzhůru do roku 2026.