2003 – Ženu do čela i do středu terče

Nejviditelnější změnou v časopiseckém ročníku 2003 je úprava formátu zpráv z jednání představenstva Komory. Namísto formálního zveřejnění výběru ze zápisu jednání se představenstvo rozhodlo podávat pouze stručnou informaci o hlavních bodech jednání s tím, že k nejdůležitějším se budou vracet členové představenstva v podrobnějších článcích. Oficiální podoba zápisu byla k nalezení na stránkách Komory a kritikům jejich přílišné strohosti a tím pádem nesrozumitelnosti doporučil tajemník sekretariátu Dr. Ládek: „… aby se sami stali členy představenstva, neboť bez bližší, často velmi detailní znalosti souvislostí každé projednávané otázky se skutečně zápisy číst nedají.“ Ve světle shrnutí zápisů roku 2002 (viz článek Povodně a vlny v minulém čísle) šlo o rozhodnutí taktické a stejně taktické bylo i preventivní vypořádání se s kverulanty.

Nehlaste se všichni

Zároveň to také mohlo být první, lehce jízlivé upozornění na blížící se volební sjezd a s ním související žalostné množství kandidátů do voleb. To druhé „Nehlaste se všichni“ vyšlo v zářijovém čísle, kdy počet kandidátů alespoň osciloval kolem minimálního počtu volebního orgánu.

Novou agendu představenstvu nastolilo prosincové rozhodnutí Kodaňského summitu o vstupu ČR do EU. Komory se týkala zejména spolupráce na harmonizaci specializační přípravy farmaceutů s právem EU. Otevřenou otázkou zůstávala existence nemocničního lékárenství jako samostatného specializačního oboru. Neméně důležitým se pak v souvislosti s připravovaným zákonem o způsobilosti k výkonu zdravot­nic­kého povolání ukázalo být řešení problému „jak v připra­vo­vaném zákonu zachovat vazbu specializace a vedení lékárny“. Další oblastí k řešení bylo i zajištění lékárenských praxí pro studenty farmaceutických fakult a nastavení formy odměny (finanční) pro jejich školitele, stejně jako bodového ohodnocení do systému kontinuálního vzdělávání.

Do čela ženu!

V oblasti ne evropské, ale dokonce světového spolupráce lze i po letech zdůraznit úspěch doktorky Marie Zajícové, která byla zvolena prezidentkou kongresu pořádaného v Praze v říjnu 2004 Mezinárodní asociací klinických farmaceutů. Shodou okolností se s informací o tak významné poctě pro opavskou lékárnici, dlouholetou členku představenstva a dnes už legendu moravskoslezského regionu seznámilo představenstvo na výjezdním jednání v Ostravě. Stalo se totiž už tradicí (počtvrté), že představenstvo v Ostravě jedná v den konání farmaceutického plesu, jehož se část členů představenstva pravidelně účastnila.

A právě přítomnost členů představenstva (konkrétně vice­prezidentky Komory Leony Štěpkové) na plese se stala základem dosud nejbulvárnější lékárenské šeptandy, která se ovšem v samotném Časopise projevila až v červnu jednou lakonickou zmínkou: do některých lékáren jsou zasílány dopisy obsahující hanlivé fotomontáže s osobou viceprezidentky a různé údajné její výroky, jakož i některé dokumenty z její elektronické pošty, do níž se zatím neznámý pachatel vloupal. Bylo podáno trestní oznámení a Komora poskytne Mgr. Štěpkové veškerou právní pomoc s tímto případem spojenou. Texty dopisů o tom, co, kdy, komu a o kom řekla, případně, co, kdy, komu, s kým a před kým dělala, v Časopise otištěny nebyly, a marně byste tam hledali i zmíněné hanlivé fotomontáže. Z rozhovoru jsem zjistil, že šlo o minimálně jednu fotografii pořízenou právě v Ostravě na plese, na který paní viceprezidentka vynesla vcelku odvážné, velmi obepnuté šaty na jedno ramínko. Neznámý autor pak majitelce šatů na stranu bez ramínka digitálně přidal odhalené ňadro, podle vyjádření paní viceprezidentky bylo velmi pěkné, splňující kritéria redakcí renomovaných časopisů pro pány. Esteticky, velikostí i tvarem však, k její velké lítosti, naprosto odlišné od jejích vlastních prsů. A protože práce amatérského grafika zpracovaná pomocí nástrojů roku 2003 neobstojí v konkurenci AI deep fake grafiky současnosti, nenajdete ji v Časopise ani dnes.

Zamyslet se nad tím případem se ale můžeme. Častokrát už jsem slyšel, že by si Komora zasloužila ve vedení ženu, prezidentku. Že je farmacie feminizovaný obor a měla by ji reprezentovat žena. Opravdu by měla? Podle jedné z odpovědí do rozhovoru v Časopisu ve volebním roce 2003 mají být lidé zastupující stav v první řadě diplomaté se silnými lokty, kteří vědí, kdy je třeba dělat kompromisy, i jak z kompromisů něco získat. Málokdo k tomu má předpoklady. Základním kritériem tehdy byly ostré lokty a schopnost dosahovat kompromisy. A jestli jsou v tom lepší muži nebo ženy, neumím rozhodnout. Už ale vím, že nahoře fouká a někomu (a vzhledem k použité fotomontáži tipuji spíš muže) stálo za to podlým způsobem zaútočit na tehdy nejviditelnější ženu ve vedení Komory. A přitom byla ve funkci viceprezidentky ani ne půl roku. Ptám se proč? Protože je žena nebo protože je žena snazší terč? Budiž varováním pro všechny napodobitele, nefungovalo to. Leona byla ve volbách do představenstva zvolena nejvyšším počtem hlasů (126 ze 137) a stala se viceprezidentkou i v dalším volebním období.

Možná to šlo i líp

Mezi úkoly a na programu jednání představenstva ale nebylo jen vzdělávání, příprava k harmonizaci s unijním právem, plesání a bulvár. Kromě informace o tom, že se při hledání nejlepší strategie pro obhajobu společných zájmů lékárníků představenstvo shodlo, že je třeba najít momenty, které činí lékárenství nepostradatelným, ať už by to bylo poradenství, lékové záznamy pacientů nebo třeba sběr dat o spotřebě léčiv, vybírám z pelmelu komentovaných sdělení o jednání představenstva roku 2003 dvě, o kterých si myslím, že se po dvou dekádách nejeví jako dostatečně uvážené:

1. Představenstvo jednalo s Asociací středních zdravotnických škol o požadavku na zachování čtyřletého oboru farmaceutický laborant. Výsledek? Představenstvo trvá na svém stanovisku a podporuje pomaturitní studium na vyšší odborné škole.

2. Na žádost Ministerstva zdravotnictví o stanovení optimálního počtu absloventů pro další období bylo konstatováno, že počet je zatím dostatečný a nejsou požadavky na jeho navyšování.

Posoudit dopad tehdejších stanovisek můžete sami, já došel k názoru, že to možná šlo i trochu líp. Ale jak známo, po bitvě je generálem každý.

Otázky před bitvou

A když jsme u bitev a válek; ještě jednou výraznou proměnou prošel ročník Časopisu 2003. Do jeho pravidelné skladby byla zařazena nová rubrika „Tak to vidím já!“ Pro celý ročník se jí ujal jediný autor, Kamil Hrubý, který následně kandidoval a v listopadu byl s šestým nejvyšším počtem hlasů (108 ze 137) zvolen do představenstva Komory. Vůbec tím nechci naznačit, že pravidelné zviditelnění v Časopise dává do voleb vyšší šanci ke zvolení. Už jsem v úvodu uvedl, že se tehdy potřebný počet kandidátů do volebního klání sháněl horko těžko. Ale chci Kamilova zamyšlení připomenout, protože mě bavilo je číst tenkrát a rád jsem si je po letech přečetl znovu. Některé totiž neztrácejí na aktuálnosti ani dnes. „Před více než měsícem vypukla válka v Iráku…“ Kulisy se sice mění, dnes jde o Írán (Ukrajinu, Gazu nebo zbrojovku v Pardubicích), ale tehdejší nezodpovězené otázky zůstávají: Jak bychom měli jako zdravotničtí pracovníci postupovat, pokud by byl náš stát postižen nečekaným útokem za použití chemických látek či bakterií? Kde jsou (jsou-li někde) a v jakém množství umístěna antidota pro případ takových ohrožení? Kde a jak jsou skladována? Kdo rozhoduje o jejich množství? Jak se o nich dozvíme a jakým způsobem se budou distribuovat?

Shrnuto do jedné, zněla by otázka: kdo a jak drží stráž? Na vojně se tomu říkalo Bojová Pohotovost (BoPo). Analogicky by Lékárenská pohotovost nesla zkratku LePo a i k té se i po letech váže spousta nezodpovězených otázek. Od 1. ledna 2003 totiž převzaly základní kompetence a činnosti Okresních úřadů obce s rozšířenou působností. „Strategické“ kompetence, například organizace zdravotnických pohotovostních služeb, se přesunuly do agendy úřadů krajských, což už od počátku směřovalo k redukci podpory a následnému ubývání pohotovostních lékáren. To se začalo projevovat už na jaře, kdy Ministerstvo zdravotnictví vydalo (doporučující, nikoliv právně závazný) „Standard k lékárenským pohotovostem“, ve kterém ovšem na rozdíl od původního návrhu Komory vynechalo pasáž o financování této služby.

Že jsou to ve srovnání s jinými agendami jenom drobné, jako by vypointovala skutečnost, že k 1. listopadu přestaly v hotovostním platebním styku existovat desetníky a dvacetníky, což sebou neslo otázku, jak správně zaokrouhlovat doplatky u léků s regulovanou maximální cenou.

Do roku 2003 se také datují první diskuse o zavedení DPH na léčiva, změny v jejich balení a označování, včetně povinného uvádění EAN kódů a, světe div se, také k samoobslužnému prodeji léků a přímých dodávek do zdravotnických zařízení.

Stanislav Havlíček