Vyšlo v časopise: Čas. čes. lék., 98, 2026, č. 4, s. 6-7 Kategorie: Zeptali jsme se
Co pro mě znamená být zdravá? Úplně nejdřív mi na mysl vytane definice „zdraví“ naučená v prvním ročníku na naší alma mater. Je to stav úplné bio-psycho-sociální pohody. Mnohokrát v životě se mi připomněla… Pro celistvost zdraví člověka je přítomnost všech tří složek současně nezbytná. Chybí jedna, už je to špatné. „Být zdravý“ pro mě znamená nebýt nemocný. Přesně řečeno „nebýt ne-mocný“. A to jsem si zase vypůjčila slova Jaroslava Duška. Popisuje ztrátu zdraví jako stav, kdy člověk nad svým životem, tělem a emocemi nemá moc. Ztratil ji. Hledá ji. Necítí se dobře. Není zdráv. To je taky dost pěkné. Další tip na pohled na zdraví člověka představují knížky lékaře Jana Hnízdila. Za šíření bludů o zdraví obdržel cenu Bludný balvan. Jsem spolu s ním na tuto jeho cenu pyšná. Našel se někdo odvážný, navíc z řad zdravotníků, kdo poodkrývá, proč vznikají nemoci (a že jsou z emocí) a kdo tak trochu ryje do vlastních řad, když připustí, že léky a léčebné postupy bez změny životního stylu člověka k ničemu nejsou.
Mít radost, ze života, z jakékoli drobnosti a blbosti je pro mě základ každého dalšího dne. Bez toho se nikdo z nás dlouho neobejde. Anebo odejde. J
Být zdravý – mít fyzickou sílu, mít psychickou odolnost a vědomí, že to zvládnu, a energii na sociální interakce, protože občas je moc fajn být sám a chodit po lese či louce nebo se nechat unášet příběhy na stránkách knih či tóny hudby, ale člověk je tvor společenský a potřebuje jiné lidi okolo sebe pro vnitřní naplnění. Jak je vidět, definice zdraví dle WHO je dobře promyšlená, když obsahuje všechny tři oblasti, tedy stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody... Mít radost – osobně to vnímám jako další rozměr pocitu zdraví. Mám radost, těší mě, když někam patřím, když mám někde své místo, když dělám něco smysluplného, když někomu pomáhám nebo se podílím na nějaké práci. Když jsem potřebný. Bývá to častý stesk starších lidí, že tento pocit již nemají, trápí je to a chybí jim. Když nad tím přemýšlím, možná se potřebnost a z ní vyplývající radost prolíná výše zmíněnou trojicí oblastí. Abych mohl pomáhat či být něčeho součástí, musím na to mít fyzickou sílu, psychickou odolnost a energii na sociální interakce. Zdraví a radost se tedy prolínají. A vypadá to, když si znovu čtu otázku, že jsem po dlouhém zamyšlení došel ke stejnému závěru jako děti, které na to přišly bez přemýšlení. Protože ony to prostě ví a nemusí nad tím přemýšlet. Buďte všichni zdraví, mějte radost a moc nad tím nepřemýšlejte.
Myslím, že se pocit radosti a toho být zdravý mění s věkem. Miminku stačí plné bříško a suchá plínka. Jako školák jsem měl největší radost, když jsem dostal nové kružítko, co mělo nožku s kloubem. V pubertě. Ale no tak. Na fakultě jsem se cítil nejradostnější s koblihou a kafem na benzenech, když mi vyšel vstupní test do laborek na farmchemu. Poprvé nastartovat nové auto a rozjet se. Poprvé pohladit svého syna. To byly nejradostnější okamžiky mého raně dospělého věku. A teď? Radost mám, když se něco povede, když vyřeším neřešitelný problém. Když mi synové skočí do náruče. Nespoutaní okovy konvencí. Být svobodný. To je mít radost.
A zdraví? Když nad tím přemýšlím, nikdy jsem u toho neřešil zdraví. Jako herci vyprávějí, že vstupem na jeviště odchází nemoci, chromé nohy se rozejdou, bolest krku mizí. Stejně tak v okamžicích radosti se zázračně uzdravuji.
Být zdravý neznamená jen nepřítomnost nemoci, ale celkovou rovnováhu – fyzickou, psychickou i sociální. Je to schopnost zvládat každodenní nároky profese, být oporou pacientům a zároveň nezapomínat na péči o sebe. Zdraví je v naší profesi často vnímáno skrze druhé – pomáháme ho navracet a chránit, o to důležitější je ho pěstovat i u sebe. Mít radost pak není něco navíc, ale základ. Mít radost z dobře odvedené práce, z vděčného pacienta, z malých každodenních setkání. Je to vnitřní motivace, která dává smysl i náročným dnům za tárou. Pro lékárníky může být radostí vědomí, že jejich práce má skutečný dopad na kvalitu života druhých. Možná právě dětská jednoduchost vystihuje podstatu nejlépe – zdraví je mít radost. A pro nás je to zároveň připomínka, že bychom vedle odbornosti neměli ztrácet lidskost, lehkost a schopnost vidět smysl v tom, co děláme.
Z úst dítěte to zní jako jednoduchá věta, která v sobě skrývá překvapivě přesnou definici. Zdraví totiž není jen o nepřítomnosti nemoci. Je to stav, ve kterém člověk může prožívat radost. A právě radost je často tím nejcitlivějším ukazatelem, zda je vše v pořádku. Pro lékárníka má zdraví několik rovin. Ta první je odborná – znalosti, odpovědnost, schopnost správně poradit a být oporou pacientovi. Každý den stojíme na rozhraní profesionality a lidskosti. Expedujeme potřebné, a zároveň nasloucháme obavám, nejistotám i nadějím. Být zdravý v této roli znamená mít dostatek vnitřní stability, abychom tuto zodpovědnost unesli. Druhá rovina je osobní. Lékárník, který pečuje o druhé, nesmí zapomínat na sebe. Zdraví zde znamená umět si uchovat rovnováhu mezi prací a odpočinkem, mezi profesionalitou a lidskostí. Znamená to umět se zastavit, nadechnout a nenechat se pohltit jen výkonem. A radost? Ta se skrývá právě v těch drobných okamžicích, kdy například pacient odchází klidnější, než přišel, když se vrátí a poděkuje, že je mu třeba i díky naší radě lépe. Pro lékárníka radost v tomto smyslu není vždy hlasitá a obrovská, jako standing ovations, je často tichá, nenápadná, o to hlubší. Je to pocit smyslu. Dětská věta „zdraví je mít radost“ nám připomíná, že bychom neměli ztratit to podstatné. Že za všemi doporučeními, příbalovými letáky a diagnózami stojí obyčejná lidská touha – cítit se dobře a prožívat život naplno. A možná pro nás, kteří stojíme na druhé straně táry, platí totéž, být zdravý znamená neztratit schopnost mít radost.
Myslím si, že není lehké takto říct co všeobecně pro lékárníky znamená být zdravý, nebo mít radost, každý jsme jiný, jak věkem, tak názorem. Určitě bych se ale částečně přiklonila k názoru předškoláka, protože fyzické a psychické zdraví spolu určitě souvisí. Pro mě jako pro lékárníka být zdravý znamená, být vzhledem ke svému věku v dobré fyzické kondici. Mě osobně, když něco zabolí, už je problém, protože se dostávám do věku třiceti a najednou zjišťuji, že mě může něco i bolet a musím se smířit s tím, že je to prostě normální.
A co pro lékárníka znamená mít radost? Jestli to mám opět vztáhnout na sebe, pro mě znamená mít radost, když přijdu do práce, mám pacienty, kteří odcházejí spokojení a také se spokojení vrací. Taky když si můžu povykládat s kolegyněmi a vypít si dobrou kávu. Každý den, kdy se mám na co těšit, kdy se dobře vyspím, nebo je venku hezky, je vlastně takový důvod k tomu, mít radost.
„Zdraví je mít radost!“ – popravdě řečeno chlapec z Jablonného nebyl daleko od pravdy, vždyť Světová zdravotnická organizace definuje zdraví jako stav kompletní fyzické, duševní a sociální pohody. Dětská optika je geniální ve své jednoduchosti. Moje vnitřní filozofie jako lékárníka, zaměstnance, vedoucího a v neposlední řadě jako rodiče je, že svou práci mohu odvádět dobře pouze v případě, že ji budu dělat s úsměvem a s radostí. Bonusem navíc je, když ve své práci vidím smysl. V lékárně by nemělo být naším cílem jen počet vydaných receptů, počet vyplněných excelových tabulek či čekací doba v oficíně. Nadstavbou pro rutinní pracovní činnosti by měla být radost z dobře odvedené práce a definovaný smysl, nebo cíl. K radosti z odvedené práce často stačí málo – například pochvala, či uznání od kolegů či nadřízených. Profesně by se dalo říci, že zdraví je prostředek a radost je cíl. Soukromě bereme zdraví a radost až příliš jako samozřejmost. Protože zdravý člověk má tisíc přání, nemocný jen jedno.
Tentokrát jsem začala citátem, a tak by se hodilo jím i skončit: „Úspěch není klíčem ke spokojenosti. Spokojenost je klíčem k úspěchu. Pokud máte rádi, co děláte, budete úspěšní.“ Albert Schweitzer, nositel Nobelovy ceny za mír z roku 1952.
Nechci odpovídat za všechny lékárníky, protože každý z nás může zdraví i radost vnímat jinak. Dovolím si proto sdílet jen svůj vlastní pohled. Když jsem si tu otázku přečetla, jako první se mi vybavila moje babička. V mých očích byla zosobněním zdraví. Ne, jen toho fyzického, ale i toho vnitřního. Byla skromná, pokorná a uměla se radovat z maličkostí. Celý život byla aktivní, pracovala na zahradě, každý den, za každého počasí, jezdila na kole s poštou. Jedla střídmě, chodila brzy spát, vstávala se slepicemi, chodila na procházky a největší radost měla ze svých vnoučat. Tehdy jsem to možná tolik nevnímala, ale dnes v tom vidím obrovskou inspiraci. Pro mě zdraví není jen to, že člověka nic nebolí. Je to spíš rovnováha. Mezi tělem a hlavou. Je to o tom, jak se o sebe staráme, jak dokážeme zpomalit, vnímat sami sebe a nepřehlížet signály, které nám tělo dává. A taky o prevenci, která se často schovává právě v těch obyčejných dnech. Právě ty malé každodenní návyky tvoří základ našeho zdraví. A radost? Ta pro mě není o velkých věcech. Je v drobnostech. Třeba v klidném ránu, v dobrém pocitu po práci, v úsměvu pacienta nebo ve chvílích s rodinou. Moje babička mi vlastně ukázala, že zdraví a radost spolu úzce souvisí. Když o sebe člověk pečuje – fyzicky i duševně, má k radosti přirozeně blíž.
Souhlasím s předškolákem, protože pro mě být zdravý a mít radost spolu úzce souvisí. Být zdravý zahrnuje nejen nepřítomnost nemoci, ale také duševní a sociální pohodu, což vcelku a jasně vystihuje právě definice zdraví dle WHO. Škoda jen, že se ale na kultivování právě té duševní a sociální pohody ve spojitosti se zdravím stále ještě trošku zapomíná, i když si myslím, že se situace pomalu zlepšuje a lidé si začínají dnes více uvědomovat, že pro zdraví člověka je důležitá rovnováha v těle i mysli. Mít radost pak není něco, co si člověk musí složitě hledat, ale přirozený výsledek toho, že jde cestou, která mu dává smysl a kterou chce jít právě on, a ne někdo jiný. V dnešní době plné stresu na to často zapomínáme – přitom právě klid, vnímání přítomného okamžiku a věnování se činnostem, které nás nebo i okolí těší, mají velký vliv na naše zdraví. Když člověk dokáže zpomalit, promítne se to nejen do psychiky, ale i do fyzického zdraví, a výsledkem je vnitřní spokojenost. Radost tak není jen pocit navíc, ale přirozená součást zdravého a vyrovnaného života. Snažím se proto pečovat nejen o své tělo, ale i o vnitřní klid, dělat to, co prospívá mně i ostatním, a nespokojit se s tím, co mi dlouhodobě není příjemné.
Nemáte účet? Registrujte se
Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.
