Editorial

Na zdraví! Na radost! Živijó, živijó, živijó! Pročítám dubnové číslo a vidím, že je třeba trochu odlehčit téma, které se prolíná snad vším. Radost je v tomto čísle zmíněna 49×, zdraví 55×. Předškolák z Jablonného inspiroval mnoho našich redakčních kroků, aniž by o tom věděl. Jistě by bylo zajímavé se zamyslet, jak náhodné a nezamýšlené jevy (a projevy) někdy významně ovlivňují náš život. Zdraví a radost jsou takříkajíc obsahem celého čísla. Expedujeme potřebné, a zároveň nasloucháme obavám, nejistotám i nadějím. Být zdravý v této roli znamená mít dostatek vnitřní stability, abychom tuto zodpovědnost unesli. Napsala například Jana Horáková v anketě. I řada dalších myšlenek z aktuálních odpovědí by se dala tesat nebo pověsit nad táru.

Zdraví a radost zasáhlo i do dubnového rozhovoru s motolskou farmaceutkou, která připravuje ta nejnebezpečnější IPLP léčiva. Podlost jistě zdravá není, ale je s námi, co svět světem stojí. Snahu o dehonestaci formou upravené fotografie zažili i lékárníci. Před třiadvaceti lety, bez umělé inteligence, v příběhu komorové viceprezidentky Leony Štěpkové. Čtěte pravidelný seriál Standy Havlíčka z dějin lékárnického života, vypadá to jako bulvár, ale není to bulvár. Co to je? Každopádně to není radost.

Oproti tomu je radostí si připomínat výročí vzniku Časopisu českých lékárníků, i když není pěkně zakulacené. Vlevo se můžete podívat, jak vypadalo první číslo, které vyšlo 1. dubna 1882. Mě pohled na nadšení tehdejších farmaceutů ­vždycky potěší a jsem díky němu určitě i zdravější. A proto nyní, kdy vládne ruch tak jarý a opravdový –⁠ nesmíme my ostati pozadu!

Na tom něco bude. Ve zdravém těle jarý duch. Živijó!

Zdeněk Pokorný