Diosmin a hesperidin jsou bioflavonoidy extrahované z citrusového ovoce. Řada studií prokázala jejich pozitivní efekt na cirkulační poruchy v podobě chronické žilní insuficience a hemoroidálního onemocnění. Mechanismus účinku diosminu a hesperidinu je přitom podobný. Hesperidin vykazuje antioxidační a protizánětlivé účinky s dosud ne zcela objasněným molekulárním podkladem. Podle recentních poznatků se předpokládá efekt prostřednictvím skupiny transkripčních faktorů NF-κB.
Farmakologické vlastnosti diosminu byly prozkoumány lépe. Diosmin na úrovni žil snižuje venózní roztažitelnost a redukuje venostázu, na úrovni mikrocirkulace snižuje kapilární permeabilitu a zvyšuje kapilární rezistenci a na lymfatické úrovni zvyšuje průtok lymfy. Diosmin také vykazuje silné protizánětlivé a antioxidační účinky a redukuje hladinu TNF-α, VEGF-C, VEGF-A, IL-6 a FGF-2, což jsou faktory angiogeneze zastávající důležitou roli v patofyziologii edémů. V rámci antioxidačního efektu byl v experimentálních studiích prokázán vliv na zvýšení hladiny vitaminu C v plazmě a tkáních. Protizánětlivé účinky diosminu jsou komplexní, podle recentních poznatků působí i prostřednictvím transkripčních faktorů NF-κB a signální kaskády MAPK.
Diosmin jako čistá látka existuje jenom pro laboratorní účely. Pro farmaceutické účely je diosmin vyráběn extrakcí hesperidinu z citrusových plodů, přičemž hesperidin je následně dehydrogenován na diosmin. Výsledkem celého procesu výroby je vznik flavonoidní frakce s převahou diosminu, přičemž mezi ostatní látky patří kromě hesperidinu například isorhoifolin a linarin. V léčivých přípravcích se tak nevyužívá čistý diosmin, ale diosmin s určitým podílem směsi flavonoidů, jež jsou podle Evropského lékopisu definovány jako nečistoty. Podíl nečistot by se měl pohybovat v řádu jednotek procent, u hesperidinu by měl podíl činit maximálně 4 %, u isorhoifolinu a linarinu 3 %. Pokud diosmin v léčivých přípravcích obsahuje nečistoty v povoleném množství, výrobci je nemusí uvádět v SPC.
Při perorálním podání dochází ve střevech k přeměně obou látek na účinné metabolity diosmetin a hesperetin. Ty se podstatně liší ve farmakokinetických vlastnostech. Biologický poločas diosmetinu činí 26–43 hodin, zatímco hesperetinu pouze 3 hodiny (pro srovnání − biologický poločas diosminu činí 8–12 hodin a hesperidinu 6 hodin). Biologická dostupnost hesperetinu je také nižší v porovnání s diosmetinem a pohybuje se pod 25 %. U diosmetinu byla stanovena na < 57 %, přičemž ke zvýšení biologické dostupnosti přispívá mikronizovaná forma diosminu zabezpečující snadnější absorpci.
Z výsledků studií vyplývá, že mechanismus účinku hesperidinu a diosminu jakožto příbuzných látek je obdobný. Zásadním rozdílem jsou však farmakologické vlastnosti obou látek s mnohem delším biologickým poločasem a lepší biologickou dostupností diosminu v porovnání s hesperidinem, což z diosminu činí hlavní účinnou látku v současnosti užívaných venotonik.
(holi)
Zdroje:
1. Tejada S., Pinya S., Martorell M. et al. Potential anti-inflammatory effects of hesperidin from the genus citrus. Curr Med Chem 2018; 25 (37): 4929–4945, doi: 10.2174/0929867324666170718104412.
2. Feldo M., Wójciak-Kosior M., Sowa I. et al. Effect of diosmin administration in patients with chronic venous disorders on selected factors affecting angiogenesis. Molecules 2019; 24 (18): 3316, doi: 10.3390/molecules24183316.
3. Silambarasan T., Raja B. Diosmin, a bioflavonoid reverses alterations in blood pressure, nitric oxide, lipid peroxides and antioxidant status in DOCA-salt induced hypertensive rats. Eur J Pharmacol 2012; 679 (1–3): 81–89, doi: 10.1016/j.ejphar.2011.12.040.
4. Berkoz M. Diosmin suppresses the proinflammatory mediators in lipopolysaccharide-induced RAW264.7 macrophages via NF-κB and MAPKs signal pathways. Gen Physiol Biophys 2019; 38 (4): 315–324, doi: 10.4149/gpb_2019010.
5. Russo R., Chandradhara D., De Tommasi N. Comparative bioavailability of two diosmin formulations after oral administration to healthy volunteers. Molecules 2018; 23 (9): 2174, doi: 10.3390/molecules23092174.
6. Kanaze F., Bounartzi M., Georgarakis M. et al. Pharmacokinetics of the citrus flavanone aglycones hesperetin and naringenin after single oral administration in human subjects. Eur J Clin Nutr 2007; 61 : 472–477, doi: 10.1038/sj.ejcn.1602543.
7. Cova D., De Angelis L., Giavarini F. et al. Pharmacokinetics and metabolism of oral diosmin in healthy volunteers. Int J Clin Pharmacol Ther Toxicol 1992; 30 : 29–33.
8. European Pharmacopoeia (Ph. Eur.) 8.3. 2015; 1 : 4297–4298.
9. SPC Diozen. Dostupné na: www.sukl.cz/modules/medication/detail.php?code=0243066&tab=texts
