Rozsáhlá švédská prospektivní studie hodnotila vliv onemocnění diabetem 2. typu a užívání antidiabetik na riziko vzniku karcinomu prostaty. Výsledky byly publikovány v říjnu 2016 v International Journal of Cancer. Autoři na základě svého výzkumu zjistili, že různá antidiabetika toto riziko ovlivňují různou měrou.
Přítomnost diabetu 2. typu (DM2) dává řada publikovaných studií do souvislosti s nižším rizikem vzniku karcinomu prostaty. Zatím ovšem nebylo možné odlišit, zda se na snížení rizika podílí pouze samotná diagnóza DM2, nebo může jít o vedlejší efekt užívaných antidiabetik. V poslední době se hovoří hlavně o metforminu, výsledky klinických studií jsou však zatím rozporuplné – některé popisují souvislost metforminu se snížením rizika karcinomu prostaty, jiné žádnou asociaci nenalezly.
Prospektivní studie využila údaje ze švédské národní databáze nemocných s nádorem prostaty, národní databáze zdravotnických údajů a sociodemografických databází. Celkem bylo sledováno 612 846 mužů (průměrný věk 72 let, rozpětí 50−101 let), z toho u 119 571 byl diagnostikován DM2. Karcinom prostaty byl diagnostikován u 25 882 mužů.
Ve srovnání s muži bez DM2 měli diabetici, u kterých byl DM2 diagnostikován před > 1 rokem, snížené riziko rozvoje karcinomu prostaty (poměr rizik [HR] 0,85; 95% CI 0,82−0,88). Ve srovnání s muži s DM2 bez farmakologické léčby neměli diabetici léčení metforminem snížené riziko karcinomu prostaty (HR 0,96; 95% CI 0,77−1,19), zatímco u diabetiků léčených inzulinem (89 %) nebo deriváty sulfonylurey (11 %) toto riziko sníženo bylo (HR 0,73; 95% CI 0,55−0,98). Muži, u kterých byl DM2 diagnostikován před < 1 rokem, neměli snížené riziko vzniku karcinomu prostaty (HR 1,11; 95% CI 0,95−1,31), a v rámci této skupiny bylo dokonce nalezeno vyšší riziko onemocnění karcinomem prostaty u osob léčených metforminem (HR 1,49; 95% CI 1,11−1,99).
Výsledky studie potvrdily, že DM2 je spojen se sníženým rizikem vzniku nádoru prostaty. Může to být způsobeno například nižšími hladinami androgenů u nemocných s DM2, jejich celkově vyšší mortalitou či genetickými predispozicemi. Další možností vysvětlení je tendence mužů s DM2 k benigní hyperplazii prostaty, která se ve studii rovněž potvrdila. Při velkých objemech žlázy je možné biopticky minout ložiska indolentních karcinomů, a výsledky tak mohou být zkresleny.
Z hlediska podávaných antidiabetik bylo snížené riziko karcinomu prostaty nalezeno u mužů léčených deriváty sulfonylurey a inzulinem, nikoli však metforminem. Ten je typicky předepisován jako lék první volby u DM2 a další léčiva jsou nasazována až při nedostatečné kontrole onemocnění. Je tedy také možné, že až závažné metabolické poruchy spojené s vysokou hladinou glykovaného hemoglobinu, značnou inzulinovou rezistencí a celkově špatnou kontrolou glykémie jsou spojeny se snížením rizika nádorového onemocnění prostaty.
(jam)
Zdroj: Häggström C., Van Hemelrijck M., Zethelius B. et al. Prospective study of type 2 diabetes mellitus, anti-diabetic drugs and risk of prostate cancer. Int J Cancer 2016 Oct 22, doi: 10.1002/ijc.30480 [Epub ahead of print].
