Co určitě stojí za přečtení…

Vítovec, J., Špinar, J.: Hyperaktivace sympatiku a systému RAAS –⁠ nové možnosti léčby

Hypertenze & kardiovaskulární prevence č. 2/2017

Hyperaktivace obou systémů v akutní fázi hemodynamicky stabilizuje organizmus. Pokud se však vyskytuje chronicky např. u hypertenze, ICHS či srdečního selhání, velmi škodí. Aktivace RAAS způsobuje retenci sodíku, vazokonstrikci, což dlouhodobě zvyšuje krevní tlak, vyvolává protrombotický stav, aterogenezi, fibrózu, poškození glomerulů, a tím snížení renálních funkcí. K potlačení aktivity obou systémů se používají betablokátory. Pokles krevního tlaku po nich je stejný vleže i ve stoje, po tělesné námaze. Mají antianginózní a antiarytmický účinek, jejich biologický efekt se projevuje příznivě u srdečního selhání. ACE-inhibitory snižují systémovou cévní rezistenci, upravují remodelaci cév a myokardu, snižují intraglomerulární tlak. Jejich indikací tedy jsou: hypertenze, srdeční selhání, ICHS (i po AIM) a prevence diabetického poškození ledvin.

Relativně novou možností terapie je fixní kombinace perindopril, bisoprolol, v níž se využívá výhod obou zmiňovaných skupin léčiv. S touto kombinací přichází jako první firma Servier, ale další na sebe nenechají jistě dlouho čekat. Fixní kombinace vychází ze závěrů post-hoc analýzy studie EUROPA. V porovnání s kombinací placeba s betablokátorem vedla léčba uvedenou fixní kombinací k signifikantní redukci rizika kardiovaskulárních příhod i úmrtí. Tyto cíle přesně splňují kritéria nových evropských doporučení léčby srdečního selhání z roku 2016.

Nováková, E., Stopková, P., Šebela, A.: Aktuální trendy v terapeutickém přístupu u úzkostných poruch

Psychiatrie pro praxi č. 3/2017

Úzkostné poruchy (UP) patří mezi nejčastější psychiatrická onemocnění. V roce 2015 bylo v ČR hospitalizováno přes 8 000 pacientů s úzkostí, což je 15,4 % všech příjmů psychiatrických oddělení. Hlavními rizikovými faktory vzniku jsou rodinná anamnéza UP či deprese a ženské pohlaví, které téměř 2x zvyšuje pravděpodobnost onemocnění.

První volbou terapie je psychoterapeutická intervence a na ni navazující farmakoterapie. Výskyt UP ve světě kolísá od 4,8 % v Číně až po 31 % v USA. Mezi léky první volby patří SSRI. Užívají se u UP krátkodobě i dlouhodobě. Stejně tak i SNRI (duloxetin a venlafaxin), které jsou však pacienty hůře tolerovány než SSRI. Nedostatek dat v léčbě UP je zatím u vortioxetinu, modulátoru serotoninových receptorů. U některých typů UP byla shledána účinnými i tricyklická antidepresiva. Slouží jako léky 2.–3. volby. Podobně se uplatňuje i reverzibilní inhibitor MAO moklobemid. Pregabalin se uplatňuje v léčbě sociální fobie (SF) a generalizované UP (GAD) v dávce 600 mg denně. U GAD se využívá rovněž buspiron a hydroxyzin. V počáteční fázi léčby se krátkodobě používají i benzodiazepiny, hlavně u akutní úzkosti a agitovanosti. U úzkostných poruch se nyní zkoumá i využití antipsychotik jak do kombinace, tak v monoterapii. Nejsilnější evidence je pro monoterapii quetiapinem s řízeným uvolňováním v dávce 50–150 mg denně u GAD. U SF byl prokázán efekt olanzapinu v akutní léčbě, u panické poruchy účinkoval i risperidon v dávce 0,125 až 1 mg denně. Celkem vzato je však efektivita farmakoterapie úzkostných poruch do značné míry limitována. V přehledné tabulce jsou uvedeny léky první až třetí volby u jednotlivých úzkostných poruch. Velmi důležité je udržet u pacienta fyzickou aktivitu. Z nových léčiv se zkouší nové SSRI vilazodon, dále agomelatin, reboxetin, D-cykloserin, propranolol a některá fytofarmaka –⁠ Silexan a Kava.

Stránku připravil

PharmDr. Pavel GRODZA, panacea@iol.cz