zeptali jsme se


Vyšlo v časopise: Čas. čes. lék., 89, 2017, č. 11, s. 5-6

Co podle vašeho názoru chybí ve specializačním vzdělávání veřejných/praktických lékárníků? Které oblasti vzdělávání považujete pro veřejné lékárníky za nejdůležitější?

PharmDr. Lubomír CHUDOBA, prezident České lékárnické komory


Podle informací účastníků specializačního vzdělávání se jeho náplně z pohledu praktického přínosu významně a kvalitativně zlepšily. Konkrétní poznatek o tom, že by nyní chybělo zásadní téma, nemám. Poděkování proto patří všem přednášejícím a vedení kateder IPVZ, které iniciuje průběžné úpravy i na základě zpětného vyhodnocení kurzů absolventy. A co považuji za důležité? Před námi je společná aktualizace obsahu nástavbových specializací, díky nimž by řada z nás měla následně najít uplatnění (včetně ohodnocení) v oblasti lékárenské péče zaměřené na geriatrické pacienty, adiktologii a farmakoekonomiku. A za klíčové považuji vytyčení dalších odborných činností, ve kterých by se měl lékárník v budoucnosti uplatnit. Zde bude především záležet na dostupnosti lékařských služeb (fakticky i finančně) a vývoji a využití moderních diagnostických a terapeutických postupů. Příprava formou postgraduálního vzdělávání zůstane jistě klíčová. Nutným předpokladem dalšího rozvoje naší profese je však spolupráce v rámci celého oboru. To je i důvod, který mě přivedl k myšlence „reorganizace“ Vědecké rady České lékárnické komory (návrh bych chtěl společně s viceprezidentem ČLnK předložit našemu představenstvu do konce roku).

PharmDr. Marcela HEISLEROVÁ, Ph.D., vedoucí katedry lékárenství IPVZ Praha


Během 4 let specializační přípravy oboru veřejného lékárenství (podle novely to budou 3 roky oboru praktického lékárenství) absolvují lékárníci 2 týdny teoretických kurzů a 2 dny praktické stáže (podle vzdělávacího programu schváleného MZd a organizovaného IPVZ). To stačí pro základy správné lékárenské praxe, nikoli pro její důslednou aplikaci a skrze ni pro potřebnou vysokou kvalitu lékárenských služeb. Teoretických vzdělávacích akcí organizují IPVZ, ČLnK a ČFS JEP podle mého názoru dostatek, ale často slýchám od kolegů v atestační přípravě, že od absolvování farmaceutické fakulty nepřipravili ani jeden individuální léčivý přípravek. Ještě více okrajovou oblastí práce v lékárně je kontrola léčiv. Pokud však absolvent specializační přípravy má být způsobilý k vedení lékárny, musí být schopen řídit i lékárnu, kde se individuální přípravě léčivých přípravků věnují. Možná je čas opustit dvoudenní stáže na akreditovaných pracovištích, kde kolegové spíše absolvují „exkurzi v lékárnách“ (převážně nemocničních) a přejít na systém tzv. logbooku, kde by jim školitel potvrzoval minimální počet předem definovaných konkrétních lékárenských „výkonů“ (které by se musely stanovit). Tento systém již je u nás využíván ve specializační přípravě lékařů a klinických farmaceutů a neměl by být problém ho začít používat. K vlastní atestační zkoušce by pak kolegové mohli předkládat určitý počet protokolů individuálně připravených přípravků, které by se staly základem pro diskuzi při závěrečném zkoušení. Možná přišel čas tuto praktickou část specializačního vzdělávání a praktické zkoušky změnit tak, aby praktičtí lékárníci měli více skutečné praxe. Kromě rozšíření praktické části v lékárnách by bylo vhodné změnit výuku v oblasti dispenzačních činností, kde současné osnovy nezahrnují praktickou výuku, která by byla velmi potřeba – na rozdíl od individuální výroby LP se týká i těch nejmenších lékáren a zcela určitě vede k vyšší kvalitě lékárenských služeb.

Mgr. Martin MÁTL, výkonný ředitel České asociace farmaceutických firem


První část otázky nemůžu zodpovědět, protože neznám aktuální podobu specializačního vzdělávání. Pokud jde o druhou otázku, tak si myslím, že specializační vzdělávání pro lékárníky by mělo obsahovat vyvážený mix odborných informací a informací týkajících se regulace pravidel poskytování lékárenské péče. V případě odborných informací by ale nemělo jít o „pouhé“ doplňování znalostí, ale měla by se rozvíjet schopnost tyto informace využít v každodenní praxi za tárou ve prospěch pacienta a v konečném důsledku ve prospěch lékárníků samotných, protože žádné PR nenahradí význam každodenní zkušenosti pacientů ve vnímaní lékárnické profese.

Prof. PharmDr. Alexandr HRABÁLEK, CSc., proděkan pro vnější vztahy fakulty a transfer technologií FaF UK Hradec Králové


Farmacie je komplexní obor vycházející z celé řady teoretických i praktických disciplín. Podle mne se nedá říci, která oblast je nejdůležitější, neboť důležité jsou všechny. Jen pro zamyšlení – je důležitější disciplína, která poskytne ­teoretický základ a fundamentální údaje, nebo je důležitější jakási faktická „nadstavba“ znalostí pohybujících se na jejich pomyslném vrcholu, stojící však na hliněných nohou? Farmaceut, a tedy lékárník, je odborníkem v oblasti léčiv. Měl by tedy ovládat svůj obor. Odborníka v očích veřejnosti ale přece nedělá jen jakési penzum znalostí, ale člověk, který chce působit jako odborník, by měl vědět „o čem mluví“, ale také, a to především v lékárně, „s kým mluví“. Musí být tedy schopen třídit své znalosti a uzpůsobit svůj výklad podle schopností posluchače danou informaci vstřebat. Ale v každém případě, ať již mluví s člověkem nevzdělaným či s člověkem znalostmi oplývajícím, měl by mít velmi široký a velmi kvalitní a hluboký teoretický základ. Je velmi „moderní“ říkat, že škola (obecně) učí zbytečné věci a nutí žáky vstřebávat zbytečné znalosti. Ale co to jsou zbytečné znalosti? Rovněž prý škola zatěžuje žáky spousty faktů, a jedním dechem se pak dodává, že by měla studenty učit spíše souvislosti. Ptám se ale – mohou souvislosti vznikat v hlavách, které nejsou zásobeny fakty? V současné době je jakýmsi vrcholem všeho snažení v našem oboru farmaceutická péče. Ale to je téměř stejně komplexní obor jako celá farmacie. Má-li být poskytována kvalitně, pak ji může poskytnout pouze vysoce vzdělaný odborník. A to jak v disciplínách nadstavbových, můj kamarád říká vznešených, tak také v disciplínách u absolventů opomíjených – tedy v disciplínách nazývaných přípravnými. Jsem totiž přesvědčen o tom, že skutečně odborná rada je nemyslitelná bez komplexních znalostí. Na co tedy zaměřit specializační vzdělávání? O to by si měli říci lékárníci, neboť oni nejlépe vědí, co nevědí, co ve své praxi potřebují a jaké vzdělávání by tedy měli vyžadovat.

PharmDr. Aleš NOVOSÁD, předseda, Mladí lékárníci


Specializační přípravě se velice kvalitně a odborně věnuje současné vedení katedry lékárenství na IPVZ v čele s PharmDr. Marcelou Heislerovou, stejně tak se jí věnoval vedoucí katedry let minulých PharmDr. Petr Horák. Sám jsem nedávný absolvent atestační zkoušky a tak asi celkem objektivně mohu posoudit, že z hlediska povinnosti plnění jednotlivých předepsaných stáží a kurzů je specializační příprava dostačující. A také vím, jako člen předsednictva Mladých lékárníků, z vlastního jednání, že jejich obsahu se naše katedra na IPVZ věnuje neustále. Sami jsme připomínkovali, aby se vyřadily některé části praktické zkoušky, hlavně z oblasti analytické chemie, které se v současné praxi na úrovni lékáren téměř neprovádí. Jinou otázkou je, kdy již budou publikovány náplně certifikovaných kurzů a definováno uplatnění vyškolených lékárníků v praxi. Témata, kterým se certifikované kurzy věnují, jako například farmakoekonomika a další oblasti, jsou v současné chvíli lékárníky vyžadována a je o ně stále větší zájem.  

PharmDr. Petr HORÁK, vedoucí lékárník NL FN Motol


To, co chybí ve specializačním vzdělávání nejvíce, je aktivnější přístup školitelů. Jistě se dá (a má) dlouho diskutovat o složení vzdělávacích akcí, zda nějaké téma má či nemá být zařazeno atd. Je ale potřeba si uvědomit, že daleko největší vliv na formování atestanta má (kromě jí/jeho samé/ho) prostředí, kde pracuje a získává základní praxi. Informací je všude hodně, ale dobrý příklad jimi nahradit nelze. Je potřeba, aby se mladí kolegové měli od koho učit jak správně zvládat praktické situace, posuzovat je z pohledu benefitu či rizika pro pacienty, péči poskytovat s potřebnou etikou a profesní kulturou. Nebát se, s přiměřenou mírou asertivity, komunikovat s pacienty, lékaři a ostatními zdravotníky tak, aby tato komunikace nevedla k nedorozuměním, ale lepší spolupráci ve prospěch pacientů. To se nedá naučit z knížek ani internetu, a v zásadě ani na kurzech, jejichž trvání je časově dost limitované. K druhé otázce: Nechci jmenovat nějakou specifickou oblast, která chybí. Ze svých letitých zkušeností se zkoušením vím, že se těžko v tomto ohledu generalizuje, každý atestant může excelovat nebo mít mezery v něčem jiném. Často to je formováno opět tím, kde pracuje. Na co bych ale chtěl apelovat, je práce s informacemi; umět je interpretovat, aplikovat a kriticky posuzovat. To je daleko podstatnější, než nosit v hlavě knihovnu.

Mgr. Marek HAMPEL, předseda představenstva Grémia majitelů lékáren


Za nejdůležitější považuji oblast manažerských dovedností.


Štítky
Farmacie Farmakologie Farmaceutický asistent
Článek Editorial

Článek vyšel v časopise

Časopis českých lékárníků

Číslo 11

2017 Číslo 11

Nejčtenější v tomto čísle
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se