Za RNDr. PhMr. Pavlem Drábkem

Když jsme v červnu roku 2017 pořádali sympozium z dějin farmacie k 85. výročí RNDr. Pavla Drábka (*10. 6. 1932), na kterém mu byla Českou farmaceutickou společností (ČFS) udělena medaile Emila Šedivého za celoživotní přínos farmaceutické praxi, netušili jsme, že si ji tento činorodý vědec užije jen něco málo přes rok.

Nejmladší z trojice zakladatelů novodobé české farmaceutické historiografie a spolutvůrce Sekce pro dějiny farmacie ČFS i Společnosti pro dějiny vědu a techniku při ČSAV, a to její historicko-farmaceutické sekce, pocházel ze staré lékárnické rodiny. To podstatně ovlivnilo jeho vztah k farmacii a veškerou jeho životní odbornou aktivitu.

V letech 1951–1956 vystudoval Farmaceutickou fakultu na universitě v Brně. Po promoci nastoupil do lékárny 455 v Sokolově. V roce 1958 byl pověřen funkcí odpovědného správce lékárny 423 v Jáchymově, kterou vedl do r. 1960, kdy přešel na vlastní žádost do Prahy. Lékárenská služba ÚNZ hl. m. Prahy ho přidělila do lékárny 16 (Karlovo náměstí 30), odkud v únoru 1963 odešel na základě konkurzu do SÚKL.

V letech 1962–1965 externě pracoval pro Farmaceutickou fakultu UK v Bratislavě, jako pedagogický vedoucí dálkového studia farmacie v českých zemích.

V r. 1965 se stal členem tehdejšího Farmakologického poradního sboru, a v témže roce byl pověřen funkcí tajemníka Sboru pro kvalitu léčiv. Kromě této činnosti v určitých časových úsecích (1964, 1966) zastupoval také v agendě metodického řízení (laboratoří pro kontrolu léčiv (LKL) a oddělení technické kontroly (OTK). V r. 1967 na FaF UK v Bratislavě dosáhl doktorátu přírodních věd.

Od r. 1967 byl též doktor Drábek členem redakční rady časopisu Dějiny věd a techniky. Ve stejnou dobu byl reorganizován ­Farmakologický poradní sbor na Komisi pro léčiva při Vědecké radě MZd, jejímž členem byl do r. 1983. Funkci tajemníka Sboru pro kvalitu léčiv vykonával až do listopadu 1972, kdy byl pověřen vedením IV. odboru pro mikrobiologii a imunobiologii SÚKL.

V letech 1977–1982 a 1990–1993 byl zástupcem ředitele SÚKL. Vedl různé výzkumné úkoly týkající se kontroly jakosti léčiv).

V letech 1974 a 1979 byl vyslán za naši republiku na mezinárodní kongresy do Moskvy na téma Využití ionizačního záření ve zdravotnictví a pro tuto problematiku byl jmenován členem poradního sboru RVHP.

V letech 1984 až 1989 se aktivně podílel na tvorbě vojenského lékopisu.

RNDr. Pavel Drábek stál spolu s RNDr. PhMr. Zdeňkem Hanzlíčkem v r. 1952 u zrodu historické farmaceutické expozice v Nerudově ulici v Praze, která přešla shodou nešťastných náhod pod správu Národního muzea. V této době bylo započato budování Českého farmaceutického muzea v Kuksu, do kterého se aktivně zapojil.

Od r. 1966 se účastnil činnosti ve Společnosti pro dějiny věd a techniky, od r. 1995 do roku 2004 byl jejím předsedou.

V letech 1987–1992 měl částečný úvazek v ILF (na Katedře ­bioanalytiky, mikrobiologické kontroly léčiv).

Byl dlouhodobým členem výboru sekce přírodních léčiv ČFS, velmi aktivně také přispíval do činnosti sekce dějin farmacie. Je autorem více než stovky publikací, z nich přes polovinu z dějin věd. Své pří­spěvky publikoval pravidelně i v tomto časopise.

V lednu 1994 odešel do důchodu a od té doby do r. 2005 pracoval na částečný úvazek jako člen redakce Českého lékopisu. Od r. 2002 do r. 2009 redigoval časopis Dějin věd a techniky.

RNDr. Pavel Drábek navždy odešel 13. 10. 2018, uprostřed rozdělané vědecké práce, do poslední chvíle pilný a činorodý.

Nám historikům farmacie o generaci mladším byl vždy oporou a moudrým rádcem.

PharmDr. Martina LISÁ, Ph.D., MBA