Vyšlo v časopise: Čas. čes. lék., 90, 2018, č. 11, s. 6-7
Chybí podle vašeho názoru lékárníkům vlastní odborová organizace, nebo si myslíte, že pracovně právní agendu zvládá řešit Česká lékárnická komora?
Úroveň vyřizování pracovně právní agendy musí primárně vyhodnocovat sami členové komory. Protože jsem ale dosud neobdržel žádné výtky či návrhy na změnu, předpokládám, že je poskytována v uspokojivé podobě a kapacitně zvládána. Přesto jsem již před několika lety pár kolegů oslovil s tím, že rozumně vedená a viditelně vystupující odborová organizace lékárníků by mohla vykonat spoustu užitečné práce při vyjednáváních o odměňování lékárenské péče, o administrativní zátěži a při řadě dalších důležitých témat.
Nevím, jestli jsem ta správná osoba, která má odpovídat, neboť mé zaměstnanecké období bylo krátké. Ale o co bylo kratší, o to bylo šťastnější. Pracovala jsem v „poliklinické lékárně“ a na částečný úvazek ještě i v nemocnici v biochemické laboratoři. Asi jsem měla ště stí, protože jsem měla dva nejúžasnější šéfy. V lékárně Mgr. Jaroslava Mazáka a v nemocnici primáře RNDr. Bedřicha Friedeckého. Přestože jsem tehdy byla těsně po škole, a tedy nejchytřejší, oba měli pro mé nápady a jednání pochopení a byli na mě moc hodní.
Viděla jsem také nebetyčný rozdíl ve výplatě (a celkově v podmínkách) z lékárny a ze špitálu, a jakákoliv myšlenka na lékárenské odbory se mě nikdy ani letmo nedotkla. A pokud vím, nezabývají se tím ani mí zaměstnanci, se kterými se všechno snažím řešit po vzájemné dohodě, protože si jich mimořádně vážím. Takže podle mne jsou za současného stavu našeho lékárenství odbory zcela zbytečné.
Tab. 1.
ČLnK má povinnosti předepsané zákonem a její hlavní úkol není vstupovat do pracovně právních vztahů, což je vlastně v pořádku, neboť jejími členy mohou být i majitelé lékáren a vedoucí pracovníci lékáren. Odborová organizace může hájit práva zaměstnanců, které zastupuje v jednáních se zaměstnavatelem. Potřeba vzniku odborů má význam hlavně u velkých zaměstnavatelů, kde to jednání není jednoduché. To neznamená, že se s pracovními problémy nesetkávají i zaměstnanci malých lékáren. Podporu si zaslouží všechny aktivity, které zvýší a upevní postavení lékárníka--zaměstnance. Domnívám se, že je důležité, aby byly hájeny zájmy nejen lékárníků, ale i farmaceutických asistentů.
Vzhledem k tomu, že se totálně změnila situace v našem lékárenství, což s sebou jistě ponese i vzrůstající počet sporů pracovně-právních, domnívám se, že něco jako „Odborový svaz lékárníků“ by rozhodně své opodstatnění měl.
Česká lékárnická komora se o své členy zajisté stará, jak nejlépe umí, ale domnívám se, že nemůže na vše stačit. Analogii můžeme hledat i u lékařů, kteří mají svůj odborový klub, který existuje také vedle lékařské komory.
Pro vznik příslušného odborového svazu hovoří i to, že nesmírně ubývá soukromých lékáren. A bylo by jistě správné, kdyby lékárníci patřící pod velkého zaměstnavatele mohli najít oporu nejen ve stavovské organizaci, ale také u klasických odborů.
Nechybí. Co mě ale velmi chybí je veřejná obhajoba profesní cti. V nedávné minulosti jsme byli svědky situací, kdy lékárníkům bylo na veřejnosti nadáváno do zlodějů, když vybírali regulační poplatek za recept podle zákona, a řetězce si na obcházení zákona ještě udělaly reklamu a dehonestovaly tak profesní čest podstatné části lékárníků. Nezaznamenal jsem, že by komora ústy svých představitelů na tento jev nějak veřejně reagovala.
Odbory jsou pro lékárníky tedy zcela zbytečné zvláště v dnešní době, kdy některé řetězce veřejně nabízejí nadprůměrný nástupní plat. Zcela se tak vytratil účel odborové organizace v lékárenství. Nadto komora se má zabývat věcmi v rozsahu své zákonem vymezené působnosti. Vezměte si jen ty zmatky a nejistotu při konání zvláštních volebních shromáždění, což je způsobeno právě tím, že vnitřní řády nejsou se zákonem v souladu, a místo shromáždění lékárníků se pořádají jakási několikadenní nebo až několikaměsíční procesí s cílem vhozeni volebních lístků do urny. Zcela se vytratil princip setkávání se a představení problémů za přítomnosti podstatně části členské základny. Ztratili jsme příležitost věci prodiskutovat a přijmout rozhodnutí. To, co se stalo nejen v Ostravě, ale i na letošním sjezdu, bude mít soudní dohru. Čekat na nějakou novelu zákona o komorách se jeví jako čekání na Godota, a ten, jak známo, vlastně nikdy nepřišel.
Vlastní odborová organizace lékárníků chybí. Ale je na její zřízení ta správná doba? Kdo by stál v jejím čele, kdo další by měl kolegy zastupovat a v jakých otázkách? Problém s aktivitou všeobecně je téměř ve všech okresních sdruženích, lékárnických spolků je zde několik. Často se členové překrývají a roztříštěnost je, podle mého názoru, již na stupni nejvyšším. Pracovně právní agendu ČLnK zvládá již 25 let. Myslím si, na odbory není vhodná doba.
Osobně si myslím, že odborová organizace chybí, a to nejen lékárníkům, ale všem pracovníkům v lékárnách. Komora má zastupovat všechny lékárníky, a z podstaty není zřízena pro účely, jaké má plnit odborová organizace. A mimo jiné zastupuje nejen zaměstnance, ale i zaměstnavatele. Pokud se na věc podívám z pohledu lékárníka pracujícího ve velké lékárně, vidím například rozevírající se nůžky mezi průměrným výdělkem lékaře a farmaceuta v nemocnicích (a podobná je situace u farmaceutických asistentů). Není to tak dlouho, kdy platové tabulky, které tvoří základ příjmu zaměstnanců ve většině nemocnic, byly pro lékaře a farmaceuty společné. To již nyní neplatí; a je to velká škoda. V řadě jiných zemí byl nedávný vývoj zcela opačný. Předpokládám, že odborová organizace, která by hájila zájmy farmaceutického personálu, by se k tomu mohla postavit dosti zásadně. Není to samozřejmě jen o platech, ale i dalších pracovních podmínkách.
Jako šéf velkého pracoviště si možná šiji pomyslný bič sám na sebe, ale minimálně v nemocničním prostředí farmaceutická odborová organizace schází.
Typická role odborové organizace je ve vyjednávání mezi zaměstnanci a zaměstnavateli o pracovních podmínkách. Role České lékárnické komory je garantovat odborný výkon profese a reprezentovat lékárnický stav navenek ke třetím stranám a subjektům. Zda je vůbec potřebná odborová organizace lékárníků, by ale měli odpovědět především sami lékárníci, neboť jen oni vědí, zda jsou s pracovními podmínkami spokojeni, či nikoliv. Při pohledu zvenčí se zdá, že otázky pracovněprávních vztahů nejsou pro lékárníky aktuálním problémem.
Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova
Nemáte účet? Registrujte se
Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.
