CO URČITĚ STOJÍ ZA PŘEČTENÍ...

Čech, P.: Gertrude Belle Elionová

Časopis lékařů českých, rubrika Dějiny lékařství č. 2–3/2021

Rok 1988 byl významný tím, že Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství ­obdrželi tři farmakologové: James Whyte Black, Georg Herbert Hitchings a zejména Gertru­de Belle Elionová. Narodila se roku 1918 v New Yorku jako dcera židovských emigrantů z východní Evropy. Otec byl zubař původem z Litvy a matka z Polska. Truda vychodila v Bronxu základní školu. Milovala přírodní vědy a vzorem jí byla Marie ­Curie a Louis Pasteur. Střední školu si zkrátila o dva roky, její dědeček z matčiny strany zrovna umíral na rakovinu, což v ní vyvolalo touhu pomoci najít lék na tuto nemoc. Vystudovala proto chemii a stala se bakalářkou. Na další studia za hospodářské krize nebyly peníze, pracovala tedy jako laborantka. Magisterské studium ukončila v roce 1941, kdy již byla zasnoubena, ale její snoubenec těsně před svatbou zemřel na bakteriální endokarditidu. Zůstala pak do konce života sama. Po válce jí nabídl práci spolu­nositel Nobelovy ceny Hitchings, biochemik ve farmaceutické firmě Wellcome. Svěřil jí práci na výzkumu inhibitorů včleňování purinů do nukleových kyselin. Brzy syntetizovala 2,6-diaminopurin, látku, která narušuje purinový metabolismus bakterie Lactobacillus casei a inhibuje růst buněk myší leukémie. V klinické studii bylo pak dosaženo remise onemocnění u dvou ze čtyř pacientů. Nežádoucí účinky však brzy léčivo diskvalifikovaly. Pak se však roku 1950 Trudě podařilo připravit 6-merkaptopurin (6-MP), který učinil leukémii léčitelnou chorobou a za nějaký čas i azathioprin, první imunosupresivum používané dodnes. Tehdy bylo nutné nalézt inhibitor xantinoxidázy ke zpomalení biotransformace 6-MP. A tak byl připraven allopurinol, který se dodnes používá k prevenci dny. Dalším úspěchem Trudy byla syntéza antivirotik na bázi arabinosidů a výsledkem byl acyklovir. Poté to byl nelarabin, další léčivo terapie leukémie. Od roku 1983 působila jako emeritní vědkyně stále ve Wellcomových laboratořích a stála u objevu dalších významných léčiv, např. ­zidovudinu, prvního antiretrovirotika k léčbě AIDS. Nobelova cena jí byla udělena za „objevy důležitých principů medikamentózní léčby“. Nobelovská přednáška nesla název The purine path to chemotherapy. Do konce života byla milovnicí cestování, fotografování a opery. Zemřela 21. 2. 1999.

Hess, L.: Remimazolam – ultrakrátce působící benzodiazepin

Remedia č. 5/2021

Cílem přípravy nových farmak v anesteziologii je dobrá řiditelnost jejich účinku. Výhodou je i existence specifického antagonisty a dále je žádoucí i jejich metabolická fragilita čili rychlá biotransformace na neúčinné metabolity. Mezi taková farmaka patří suxamethonium, esmolol, rokuronium, remifentanil a ­midazolam. ­Remimazolam (Byfova®) je prvním tzv. soft derivátem benzodiazepinů. Po intra­venózním podání má biologický poločas 0,5–2 minuty, váže se z 92 procent na plazmatické bílkoviny. Má mírně nepříznivější vliv na dýchací a kardiovaskulární systém než midazolam. Při obtížích je nutné podat antagonistu flumazenil. ­Nemetabolizuje se přes cytochrom P450, ale přes jaterní karboxylesterázy. Sedace nastává u mladých dospělých při bolusové dávce 0,05–0,075 mg/kg za 1–2 minuty po podání. Používá se tedy jako plně řiditelný benzodiazepin k proce­durální sedaci kratší než 30 minut. Hlavní indikací bude sedace u endoskopických výkonů. V USA je používán u kolonoskopie a bronchoskopie. Mezi nejčastější NÚL patří hypotenze (37,2 %), respirační deprese (13,1 %) a bradykardie (6,8 %). Aplikační roztok se připravuje v čas potřeby naředěním suché substance 8,2 ml fyziologického roztoku.