Co určitě stojí za přečtení...

Nevoralová, Z.: Nežádoucí účinky léčby akné a jejich řešení

Dermatologie pro praxi č.1 /2021

Léčba akné se rozděluje na celkovou, lokální a fyzikální. Nežádoucí účinky (NÚ) provázejí především lokální terapii (méně závažné) a rovněž celkovou, u které mohou být NÚ velmi závažné. Lokální léčba se používá především v počáteční fázi nemoci a u lehkého, až středně těžkého akné. Mezi léčiva k lokální terapii patří retinoidy, kyselina azelaová, antibiotika a benzoylperoxid. Z NÚ retinoidů je nejčastější suchá kůže, šupení, erytém, pálení kůže a fotosenzitivita. Eliminovat se dají postupným prodlužováním času expozice ve dne a pak teprve aplikací na noc a vhodným výběrem přípravku. U kyseliny azelaové se objevují podobné NÚ, předejít se jim dá aplikací 1x denně na několik hodin a až následně 2x denně. Lokální antibiotika (erytromycin, klindamycin, kyselina fusidová, chloramfenikol, tetracyklin) způsobují NÚ jen minimálně, k jejich omezení je třeba aplikovat léčivo nejdříve na menší plochu a postupně ji zvětšovat. U benzoylperoxidu se vyskytuje iritace kůže a její suchost. Systémová (celková) léčba může mít řadu závažných NÚ. Antibiotika se užívají u středně těžkého a těžkého akné v obličeji, na zádech, ramenou a trupu. Podávají se tetracykliny, makrolidy a klindamycin. Prostupují do folikulárního kanálu, komedonů a papulopustul, mají antibakteriální účinek, ale nejsou komedolytická. Tetracykliny způsobují fotosenzitivitu. Makrolidy, hlavně azalid azitromycin, může způsobovat hypersenzitivitu kůže při jeho podávání, poruchy ­srdečního rytmu a hepatotoxicitu. Klindamycin může vyvolat gastrointestinální obtíže a dia­­betes. Odpověď na léčbu antibiotikem by měla být zhodnocena za 6–8 týdnů terapie a neměla by se podávat více než 3–4 měsíce. Celkově se někdy podávají i antiandrogeny (cyproteron acetát, dienogest, chlormadinon acetát) či kombinovaná perorální antikoncepce. Nejúčinnějším léčivem u akné je perorální izotretinoin v denní dávce 0,3–0,5mg/kg po dobu minimálně šesti měsíců. Je dobře tolerován, NÚ jsou mnohé, ale málo časté (kožní, systémové, oční, ORL, laboratorní), nesmí se podávat v graviditě. Při léčbě dochází ke ztenčení kůže a ta je citlivější ke slunečnímu záření.

Rutar, P.: Nebivolol, unikátní betablokátor pro léčbu arteriální hypertenze a chronického srdečního selhání (nejen) v primární péči

Medicína pro praxi č. 1/2021

Nebivolol (N) je betablokátor 3. generace s nejvyšší kardioselektivitou (trojnásobná oproti bisoprololu a betaxololu, čtyřnásobná vůči metoprololu). Plyne z toho nejnižší výskyt nežádoucích účinků a výborná klinická tolerance. N má navíc schopnost indukovat produkci oxidu dusnatého (NO) v cévní stěně, čímž má i vasodilatační působení a zlepšuje tím endoteliální dysfunkci. Indukce NO preventuje vznik aterosklerózy u hypertoniků a snižuje výskyt erektilní dysfunkce, dokonce ji příznivě ovlivňuje a tím je zvýšena i adherence mužů k léčbě. U hypertenze je přednostně indikován za současné přítomnosti ICHS, chronického srdečního selhání, tachyarytmií, diabetu, dyslipidemií a může se podávat i ženám plánujícím těhotenství nebo již těhotným nebo pacientům s CHOPN. U chronického srdečního selhání (CHSS) jsou vždy indikovány ACEI a betablokátory. N svými vlastnostmi může být podáván všem pacientům s CHSS bez ohledu na hodnotu ejekční frakce, tedy i pacientům se zachovalou hodnotou ejekční frakce. N způsobuje pokles srdeční frekvence, zlepšuje koronární perfuzi a snižuje tím výskyt akutních koronárních příhod. Ve studii SENIORS (pacienti nad 70 let) byl prokázán účinek N na snížení kardiovaskulární mortality a snížení počtu hospitalizací již po šesti měsících podávání.

Stránku připravil:

PharmDr. Pavel GRODZA,

panacea@iol.cz