Vědecké okénko: ...aneb čím žije vědecký svět?

1) Antikoagulační terapie prodlužuje přežití pacientů s cirhózou a trombózou portální žíly

Úvod a cíl práce

Dřívější práce a metaanalýzy prokazují obecně bezpečnost a také účinnost antikoagulační terapie při rekanalizaci trombózy portální žíly u pacientů s cirhózou, avšak vliv na zlepšení přežití těchto pacientů není dosud znám. Cílem metaanalýzy bylo posoudit vliv antikoagulační terapie na celkovou mortalitu pacientů s cirhózou a trombózou portální žíly.

Práce celkem zahrnula data 500 pacientů z 5 klinických studií, kde jich 205 (41 %) bylo léčeno antikoagulanciem a 295 bylo bez léčby (kontrolní skupina). Primární výsledek, tj. účinek antikoagulace na mortalitu ze všech příčin, byl hodnocen jednostupňovou metaanalýzou založenou na modelu kompetičních rizik s transplantací jater.

Výsledky

Antikoagulační léčba snížila celkovou mortalitu (adjustované hazard ratio 0,59; 95% CI 0,49–0,70), nezávisle na rozsahu trombózy a rekanalizace. Účinek antikoagulace na celkovou mortalitu byl v souladu s poklesem jaterní mortality.
Dále míra rekanalizace vyšla vyšší u pacientů léčených antikoagulační terapií (adjustované odds ratio 3,45; 95% CI 2,22–5,36).
Na druhou stranu krvácení nesouvisející s portální hypertenzí bylo významně častější ve skupině léčené antikoagulační léčbou (1).

2) Vyšší míra přežití bez nutnosti transplantace jater u pacientů s kyselinou obeticholovou  při primární biliární cholangitidě

Úvod a cíl práce

Primární biliární cholangitida (PBC) je vzácné autoimunitní onemocnění postihující játra chronickým zničujícím zánětem žlučovodů. Tento proces vede k cholestáze, zánětu a fibróze jater. Absence léčby může u těchto pacientů dojít k poslední fázi cirhózy vyžadující transplantaci postiženého orgánu.
První linie léčby u PBC je ursodeoxycholová kyselina (UDCA), cholová kyselina upravující hodnoty alkalické fosfatázy (ALP) a bilirubinu, která zvyšuje pravděpodobnost přežití pacientů bez nutnosti přistoupení k transplantaci. Až 40 % pacientů s UDCA má však celou řadu nežádoucích účinků a vyžaduje druhou linii léčby.
Jedinou dosud schválenou druhou linií léčby představuje obeticholová kyselina (OCA) i při recentně slibných výsledcích léčiv jako jsou například fibráty.
Tato randomizovaná, dvojitě zaslepená, mezinárodní studie PBC OCA International Study of Efficacy (POISE) si kladla za cíl zhodnotit dlouhodobý efekt OCA na primomanifestaci transplantace jater nebo úmrtí u pacientů s PBC ve srovnání s placebem a open label extension fází.

Metodika

Do studie bylo zahrnuto celkem 1 300 pacientů s intolerancí nebo neadekvátní odpovědí na stávající léčbu (hladina ALP> 1,67) během terapie UDCA. Sledovány byly 3 kohorty pacientů, přičemž jedna kohorta byla studijní, a další dvě byly kontrolní a byly vytvořeny z registrů Global PCB regist a UK-PBC regist.
Pacienti byli náhodně rozděleni do 3 skupin užívajících OCA 10 mg, 5 mg s titrací na 10 mg, nebo placebo.
Studie usilovala o snížení ALP <1,67 a zároveň snížení o 15 % oproti horní hranici normy. Primární cíl POISE bylo sledování prvního výskytu úmrtí nebo transplantace jater. Sekundárním cílem bylo sledování primomanifestace dekompenzace jaterní cirhózy.

Výsledky

Během 6letého sledování bylo zaznamenáno primární úmrtí nebo transplantace u 5 z 209 pacientů v POISE kohortě (2,4 %), 135 z 1 381 pacientů v Global PBC (10 %) a 281 z 2 135 pacientů v UK-PBC skupině (13,2 %).
Poměr primárního cíle studie byl 0,29 (95% CI 0,03–1,22) u pacientů s jaterní cirhózou a 0,31 (95% CI 0,09–1,04) u pacientů bez cirhózy. U jaterní dekompenzace byl poměr rizik 0,42 (95% CI 0,21–0,85).
Studie u pacientů s primární biliární cholangitidou prokázala, že léčba obeticholovou kyselinou vykazuje signifikantně vyšší míru přežití bez nutnosti transplantace jater proti pacientům v kontrolních skupinách (2).

3) Prenatální expozice antiepileptik a výskyt psychiatrických poruch v dětství a dospívání

Úvod a cíl práce

Prenatální expozice antiepileptik (ASM z anglického antiseizure medication) byla spojena s nepříznivým časným vývojem nervového systému, nicméně bližší souvislosti se širším rozsahem psychiatrických parametrů nebyly nikdy studovány. Studie si dala za cíl prozkoumat souvislost mezi prenatální expozicí ASM s dopadem na spektrum psychiatrických poruch v dětství a dospívání u dětí matek s epilepsií.
Metodika
Tato prospektivní populační registrační studie hodnotila celkem 4 546 605 narozených dětí v Dánsku, Finsku, Islandu, Norsku a Švédsku v letech od 1996 do 2017. Celkem 54 953 bylo vyřazeno z důvodů chromozomálních poruch nebo nejistých porodních charakteristik a bylo identifikováno 38 661 dětí matek s epilepsií. Analýza dat proběhla mezi lety 2021 a 2023.

Výsledky

U 38 661 dětí matek s epilepsií (16 458 [42,6 %] vystavených antiepileptiku; průměrný [SD] věk na konci studie, 7,5 [4,6] let), prenatální expozice valproátem byla spojena se zvýšeným rizikem psychiatrických poruch (aHR, 1,80 [95% CI, 1,60–2,03], kumulativním rizikem po 18 letech u dětí vystavených ASM 42,1 % [95% CI, 38,2–45,8 % ], a kumulativním rizikem v 18 letech u neexponovaných dětí 31,3 % [95% CI, 28,9–33,6 %]), přičemž z většiny bylo riziko způsobeno poruchami v rámci neurovývojového spektra.
Prenatální expozice lamotriginem, karbamazepinem a oxkarbazepinem nebyla spojena se zvýšeným rizikem psychiatrických poruch, zatímco u prenatální expozice topiramátem byla nalezena souvislost s poruchou pozornosti/hyperaktivitou (aHR, 2,38; 95% CI, 1,40–4,06) a expozice levetiracetamem s úzkostí (aHR, 2,17; 95% CI, 1,26–3,72) a poruchou pozornosti/hyperaktivitou (aHR, 1,78; 95% CI, 1,03–3,07).
Zjištění ze studie tak posilují důkazy o rizicích užívání valproátu během těhotenství a vyvolávají obavy z rizik specifických psychiatrických poruch spojených s topiramátem a levetiracetamem. Studie naopak poskytla uklidňující důkazy, že lamotrigin, karbamazepin a oxkarbazepin nejsou spojeny s dlouhodobými poruchami chování nebo vývoje, nicméně nemohou vyloučit rizika u vyšších dávek (3).
PharmDr. Marek Lapka, Ph.D.