Odešel RNDr. Petr R. Palouš

S tím, jak stárneme, stoupá pravdě­po­dob­nost toho, že budeme konfron­továni se ztrátou svých známých, přátel, či blízkých. Jako děkan Farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové jsem tento okamžik zažil mnohokrát, protože jsem v podstatě vyprovodil na poslední cestu většinu svých učitelů. I když to byli, řekněme „cizí“ lidé, nikdy to nebylo snadné, protože když si člověka vážíte, loučení s ním není jednoduché. Je to bolestné. Velmi bolestné.

Zpráva o odchodu Petra Palouše, která mě zcela nečekaně za­stih­la, mnou skutečně otřásla. A to nejen proto, že ještě dva dny před tím jsme s Petrem strávili krásné a příjemné odpoled­ne na naší chalupě a skutečně nic nenapovídalo, že bych měl být postaven před drsnou skutečnost, za dva dny se takto lou­čit.

Petr byl významným západočeským lékárníkem, po revoluci ­vrcholným pracovníkem ministerstva zdravotnictví a poté členem Dozorčí rady firmy Léčiva, a.s. a co nesmím opomenout, zajišťoval ze strany Léčiv finanční podporu pracovištím naší fakulty. Osobně jsem ho poznal teprve jako děkan fakulty, kdy se velmi angažoval ve Spolku pro vybudování Českého farmaceutického muzea. A to jednak jako organizační pracovník, ale také jako manažer, který byl pro muzeální aktivity schopen obstarat nemalé sponzorské dary. V rámci tohoto Spolku založil Klub přátel Českého farmaceutického muzea, později přejmenovaného na Klub přátelského setkávání, jehož cílem bylo poznávat lékárny, farmacii a její systém v zemích Evropy a získané zkušenosti, pozitivní či negativní, přenášet k nám. O cestách tohoto Klubu pravidelně informoval čtenáře našeho časopisu, takže kdo jej neznal osobně, mohl jej poznat z jeho článků. 

Takových cest s ním lékárníci vykonali 20. Organizace byla vždy naprosto perfektní a mohu říci, že my, kteří jsme s ním cestovali, jsme se na tyto zájezdy vždy zcela nepokrytě těšili. Naposled letos na začátku prázdnin, kdy jsme navštívili španělské Katalánsko. Jeho „cestovní zpráva“ v našem časopise zároveň obsahovala i přehled všech akcí, které za 20 let existence Klubu pořádal. Myslím, že nikdo z nás z ní nevyčetl vlastně to, že se s cestováním a s námi loučí. Osobně si myslím, že ani on ne, protože jsme již měli naplánovánu cestu o příštích prázdninách. 11. září 2023 však všechno změnilo…

Zkrátka, Petře, děkujeme za vše. Za organizaci cest, za rozšiřování obzoru našeho poznání, a to nejen ve farmacii, ale hlavně za Tvé přátelství, za Tvou mimořádnou schopnost spojovat lidi podobného smýšlení.

To, že nám budeš chybět není v tomto případě ­rozhodně obvyklou frází obsaženou v článcích tohoto druhu, ale prostým a skutečným vyjádřením pocitu Tvých přátel, protože po Tobě zůstává prázdno, na které si budeme velmi těžko zvykat.

Prof. PharmDr. Alexandr Hrabálek, CSc.