co určitě stojí za přečtení...

Stefanis, A. J.: Nové možnosti léčby alopecia areata

Farmakoterapie č. 4/2023

Alopecia areata (dále aa) je autoimunitní onemocnění, které způsobuje nezjizvené vypadávání vlasů. Rozsah postižení je od malé skvrnky po úplnou ztrátu vlasů na hlavě a těle. Dosud se k léčbě používala imunosupresiva (kortikoidy, cyklosporin, methotrexát) či topické imunomodulátory (difencypron, dithranol, dibutylester kyseliny skvarové). Všechny tyto metody měly řadu nežádoucích účinků a neměly konzistentní pozitivní výsledky. 
U nových léčebných postupů se uplatňuje podávání inhibitorů Janusových kináz, které se kromě aa používají v mnoha indikacích – u myelodysplastických a zánětlivých onemocnění, polycytemia vera, esenciální trombocytopenie, revmatoidní artritida, Crohnova choroba a atopický ekzém. Z jednotlivých malých molekul to jsou: tofacitinib (inhibitor JAK1/3), ruxolitinib (inhibitor JAK1/2), baricitinib (inhibitor JAK1/2/3) byl u nás schválen pro léčbu aa jako první, ritlecitinib (selektivní ireverzibilní inhibitor JAK3), brepocitinib (inhibitor JAK1), deuruxolitinib (teprve se testuje u aa). Inhibitory Janusových kináz jsou kontraindikovány v těhotenství i při kojení. Bohužel se po vysazení léčby dostavuje relaps onemocnění – u 90 % za 3 až 6 měsíců po ukončení terapie. Zkouší se i další léčebné modality, např. podávání monoklonálních protilátek, které se primárně používají k léčbě psoriázy – secukinumab, dupilumab a dále např. apremilast nebo aplikace plazmy obohacené trombocyty přímo do postiženého místa. 

Trýblová, M.: Novinky v léčbě myasthenia gravis

Neurologie pro praxi č. 4/2023

Myasthenia gravis (dále MG) je vzácné, protilátkami zprostředkované autoimunitní onemocnění s nadměrnou aktivací CD4+ T-lymfocytů, zvýšenou tvorbou cytokinů a následnou proliferací a diferenciací B lymfocytů v plazmatické buňky. Díky tomu jsou produkovány patologické autoprotilátky, které blokují nervosvalový přenos. U většiny pacientů jsou to protilátky proti acetylcholinovému receptoru z podskupiny imunoglobulinů IgG1 a IgG3. 
Z novinek v léčbě MG se uplatňují inhibitory C5 složky komplementu, které snižují míru zánětu a brání destrukci NS ploténky. Uplatňují se intravenózní monoklonální protilátky ekulizumab a revalizumab a dále subkutánní syntetický peptid zilukoplan. Hrozí zvýšené riziko nákazy meningokokem a je nutné pacienta nejpozději 14 dní před začátkem léčby očkovat. Dále se používá kombinace cemdisiranu a pozelimabu, která ruší ribonukleovou kyselinu, čímž dochází k regulaci transkripce a nitrobuněčné exprese genu se ztrátou jeho funkce. 
Další skupinou léčiv jsou blokátory neonatálních Fc receptorů – snižují koncentraci IgG včetně protilátek a chrání imunoglobuliny proti degradaci. 
Patří sem efgartigimod, rozanolixizumab, nipocalimab a batoclimab (III. fáze klinického zkoušení). Léčbu cílenou na B lymfocyty (anti CD20) představuje rituximab a nepřímo i tocilizumab a satralizumab. 
Léčba cílená na T lymfocyty je další novou výzvou v terapii MG (např. geneticky upravené T lymfocyty pacienta podobně jako u hematologických malignit, tzv. CAR-T terapie). Objevují se i studie s kladribinem, tofacitinibem, blinatomumabem a secukinumabem.