Editorial

V dalším pokračování ze série „farma­bráchové“ píšu o adrenalinu. Jeho hladina vám možná stoupne už při samotném čtení, ani nemusíte být součástí adrenalinové jízdy o etice jeho marketingu. Dan Cvejn v příspěvku Strach a hnus zase vysvětluje souvislosti mezi nadbytkem adrenalinu a devadesát let starou teorií vnitřního psychedelika, endogenního superhalucinogenu. Závislostí na endogenním psychedeliku by bylo možné odůvodnit cyklické prožívání jedné adrenalinové jízdy za druhou. Třeba nedostatek penicilínu a adrenalinové očekávání, jestli v následujícím závozu objevíme jednu, tři nebo dokonce pět balení léku, jehož dostupnost ministr zdravotnictví v médiích slibuje a lékárníkům přitom nebezpečně zvedá adrenalin neobratným odkazováním „penicilin zoufale hledajících pacientů“ do lékáren největších řetězců. To se, minimálně u části kolegů a kolegyň „s rychlým startem“ a špatně kontrolovanou regulací uvolňování adrenalinu, stává spouštěčem hypertrofovaných reakcí v diskusích na sociálních sítích. Nikdo nehledá koncepční řešení, všichni jen v honbě za démony bijí na poplach při halucinování z nadbytku neenzymatické oxidace adrenalinu. 
Do adrenalinového koktejlu přidejte „výpadkovou“ novelu zákona o léčivech. Kromě „komplexního pozměňujícího návrhu“, jímž ministerstvo provádí bypass standardního legislativního procesu, ji doplňuje dalších šestnáct(!) pozměňujících návrhů. V jednom z nich někdo s nezvládnutou reakcí na uvolňování adrenalinu halucinuje na téma prodeje léků v automatech. Možná by bylo na místě se začít bát, jaké kolektivní halucinace způsobí zvýšená dávka adrenalinu na volebním sjezdu Komory. 
Teorie endogenního halucinogenu byla tak dobrá, že se v její ­neprospěch našla jen jedna vada: ověřitelně není pravdivá. 
Naneště stí její odmítnutí nestačilo, stala se odrazovým můstkem pro konspirátory, za jejichž halucinováním a schizofrenními projevy ale adrenalin nehledejte. Je třeba se smířit s tím, že na ­placatou zemi, chemtrails a ilumináty v pozadí všech institucí, včetně ­parlamentu a Komory, věří nezanedbatelná část  populace, politiky a lékárníky nevyjímaje.

Standa HAVLÍČEK