Incidence poranění během letních měsíců vzrůstá v důsledku zvýšené pohybové aktivity populace, nejvyšší nárůst je přitom pozorován u dětí, a to až o několik desítek procent. Mezi nejčastější úrazy patří poranění končetin zahrnující distorze, kontuze, zlomeniny, ale také choroby z přetížení a různé typy akutních ran.
Farmaceutičtí pracovníci v lékárnách často nemají potřebné školení a vybavení k úplné diagnostice poranění, mohou však zběžně určit závažnost poranění a v případě mírnějších poranění doporučit terapeutický postup nebo při závažnějších úrazech odeslat pacienta ke specializovanému vyšetření. Důležitou úlohu zastávají také při rozhodování o vhodném terapeutickém postupu po primárním ošetření ve zdravotnickém zařízení.
Poranění se nejčastěji projevují otokem, hematomem, bolestí a omezením hybnosti poraněné lokality. Po vyloučení fraktury, která se typicky projevuje výrazným otokem s hematomem, bolestí vysoké intenzity a omezením hybnosti, je pacientovi doporučeno režimové opatření v podobě fyzického klidu, chlazení, komprese, elevace a eventuálně odlehčování o berlích. Klidový režim po zranění by měl trvat většinou 48–72 hodin, poté je doporučován postupný pohyb. Jsou-li však bolesti nadále silné intenzity, je vhodné pokračovat dalších 24 hodin v klidovém režimu, a když obtíže ani nadále neustupují, je vhodné odeslat pacienta ke specializovanému vyšetření.
Nedílnou součástí léčby poranění je farmakoterapie. Bez lékařského předpisu je možné pacientovi vydat léky z řady nesteroidních antiflogistik (NSA) k topickému nebo celkovému užívání. Podávání NSA snižuje bolestivost, otok a zlepšuje mobilitu poraněné oblasti. Symptomatická terapie NSA nalézá své uplatnění v léčbě distorzí, distenzí, kontuzí, ale také při zmírňování symptomů u tendinopatií (například radiální epikondylitidy nebo tendosynovitidy svalů předloktí a bérce) a svalové únavy. V analgetické terapii se z volně dostupných přípravků uplatňuje rovněž paracetamol, a to zejména u dětských pacientů.
Pro letní období jsou velmi charakteristická poranění kožního krytu v podobě intertriga, povrchových poranění kůže charakteru exkoriací a různých typů ran.
K rozvoji intertriga dochází v oblastech kožních záhybů, v jejich terapii je nutná důsledná hygiena nealkalickými prostředky s pečlivým vysušením poraněných míst a následná aplikace obkladů s adstringentním účinkem, vysušujících past nebo pudrů s obsahem zinku, eventuálně ichtamolu. V případě rozvoje plísňové infekce je nutná aplikace lokálních antimykotik.
V případě kožních ran je nejprve nutné posoudit jejich rozsah a eventuální kontaminaci. Větší poranění je potřeba odeslat k chirurgickému ošetření, menší rány lze hojit konzervativně pečlivou toaletou a následně metodou vlhkého hojení. Drobné suché rány je spíše vhodné nezakrývat a ponechat volně na vzduchu. Mírně secernující exkoriace postačí ošetřit antibakteriálním zásypem. Pokud rána uvolňuje sekret, je možné ji překrýt hydrokoloidním či polyuretanovým krytím. V případě rozvoje příznaků infekce je vhodné pacienta odeslat k chirurgickému ošetření.
Farmaceuti zastávají důležitou roli v prevenci a terapii různých poranění, jejichž incidence v letních měsících výrazně narůstá. Úloha farmaceutů kromě doporučení symptomatické a analgetické terapie často spočívá také v primárním kontaktu s poraněným, kdy je nutné posoudit závažnost poranění a rozhodnout o případném specializovaném vyšetření nebo nasadit účinnou terapii a režimová opatření již v prostředí lékárny. V případě jakýchkoliv pochybností je lepší pacienta odeslat rovnou ke specializovanému ošetření a poté se podílet na komplexní terapii diagnostikovaného poranění.
(holi)
Zdroj: Thomas T., Mottram D., Waldock C. Advising patients on prevention and management of sporting injuries in the pharmacy. The Pharmaceutical Journal 2016; 297 (7892), doi: 10.1211/PJ.2016.20201530.
