Hlavně nepropadejme panice

Ve chvíli, kdy usedáte k přečtení tohoto článku, platí u nás zhruba tři měsíce povinný eRecept. Já jsem v nevýhodě, protože to píšu jen po měsíci a půl.

Před koncem roku a začátkem roku jsme mohli zaznamenat obvyklý ryk, když se v našem zdravotnictví něco nového zavádí. V únoru si to u nás už téměř „sedlo“. Naši spádovou pediatričku jsme naučili, jak zadat Hradí nemocný. Praktičce došly atomové kódy. Psychiatrička našla tlačítko Zvýšená úhrada, které se skrývá pod názvem Limit. Jak říkám, sedlo si to.

Asi všichni víme, že eRecept se za deset let téměř nezměnil, pokud nepočítáte tu kosmetickou úpravu z 25místného kódu na pouhých 12 míst. Zavedení povinného eReceptu ovšem přineslo nečekané výzvy. U nás je v současné době 70 % receptů elektronických a poměr se stále více blíží té „vysněné“ stovce. Z toho důvodu bylo třeba promyslet a předělat zaběhané postupy výdeje i retaxace. Měnili jsme softwary, které od srpna průběžně reagovaly na novoty přicházející ze SÚKL, ale i z praxe. Co chceme a nechceme zobrazovat, co chceme tisknout?

Celé to byla taková malá revoluce ve farmacii, a já doufám, že po krátkém oddechu bude pokračovat. Řekněme si to na rovinu, dvacet let jedeme ve stejném režimu, jen s drobnými obměnami.

Doufám a věřím, že se teď budeme více zamýšlet nad tím, jak zjednodušit naši práci tak, abychom se více věnovali lidem a méně administrativě. Vždyť eRecept z většiny není třeba retaxovat. Začneme se zajímat o to, co nám přinášejí naše programy, co všechno umí a co by mohly umět?

Rozhlédněme se otevřenýma očima kolem sebe, jak se svět mění, a měňme se s ním. Hlavně nepropadejme panice a možná jednou vyletíme s lékárnou na oběžnou dráhu.

Přemek CÍSAŘ