Poslední recept (na motivy skutečné události)

Paní Maříková stála u výdejního okénka lékárny v Lázeňském pavilonu a nervózně svírala v ruce několik receptů.
Její pohled prozrazoval únavu a obavy, které ji v posledních měsících doprovázely na každém kroku.

„Dobrý den, ráda bych si vyzvedla léky pro manžela,“ řekla tiše a položila recepty na táru.

Magistra Vrabcová si všimla jejího výrazu a s účastí v hlase se zeptala. „Je všechno v pořádku, paní Maříková?“

„Ani nevím,“ povzdechla si žena. „Manžel se poslední dobou necítí dobře. Má problémy se srdcem a zároveň bere léky na depresi. Nedávno zkolaboval a já... Já se bojím.“

Lékárnice se na ni povzbudivě usmála. „Víte co? Nabízíme u nás v lékárně konzultační služby. Mohla bych se podívat na všechny léky, které váš manžel užívá, a posoudit, zda spolu dobře interagují.“

O týden později, 12. února 2025, seděla paní Maříková v konzultační místnosti lékárny. Přinesla všechny lékařské zprávy svého manžela a jím podepsaný informovaný souhlas.

„Tak se na to podíváme,“ řekla magistra Vrabcová a pečlivě studovala dokumenty. „Váš manžel má fibrilaci síní, ischemickou chorobu srdeční, hypertenzi a středně těžkou depresivní poruchu, je to tak?“

Paní Maříková přikývla. „Ano, a nedávno měl záchvat. Lékaři říkali, že to mohlo být způsobeno tím novým lékem –⁠ Sertralinem.“

Lékárnice si dělala poznámky. „Vidím, že užívá Venlafaxin 150 mg na depresi a nově mu předepsali Rivotril 0,5 mg.
K tomu má Bisoprolol, Tezefort, Rosumop, Kalium chloratum a Xarelto.“

„Ano, je toho hodně,“ povzdechla si paní Maříková. „Manžel je pořád unavený, někdy ani nevstane z postele. Jindy je zase plný energie, ale pak se to zhorší.“

Magistra Vrabcová se zamračila. „Paní Maříková, musím vás upozornit na několik problémů. Venlafaxin je sice nový a bezpečný lék, ale pro pacienty s fibrilací síní a ischemickou chorobou srdeční nemusí být nejvhodnější. Zvyšuje zpětné vstřebávání noradrenalinu, což snižuje elektrickou stabilitu srdečního svalu. Navíc zvyšuje cholesterol a může zhoršovat počínající cukrovku, která se u vašeho manžela projevuje.“

„A co ten nový lék, Rivotril?“

„Ten se obvykle dává u agresivních stavů, což podle toho, co říkáte, není případ vašeho manžela. Navíc není vhodný u pacientů se srdečním onemocněním.“

Hledání pomoci

V následujících dnech se magistra Vrabcová snažila najít pro pana Maříka odbornou pomoc. Kontaktovala uznávaného psychiatra MUDr. Horáka, který publikoval i složité psychiatrické případy s přesahem do kardiologie. Bohužel už byl dlouho v penzi a nemohl pro pacienta zařídit hospitalizaci. Doporučil obrátit se na psychiatrickou kliniku nejbližší fakultní nemocnice.

„Musíme najít lékaře, který rozumí jak psychiatrickým, tak kardiologickým problémům,“ vysvětlovala lékárnice paní Maříkové. „Váš manžel potřebuje bezpečnější antidepresivum, například Citalopram, a upravit dávku betablokátoru. Ale to vše musí proběhnout za hospitalizace, protože má vysoké riziko vzniku arytmie.“

Paní Maříková byla zoufalá. „Ale kam ho mám vzít? Nikdo ho nechce přijmout.“

Lékárnice se nevzdávala. Kontaktovala primářku Psychiatrické kliniky v Praze, doktorku Kittlovou, ale ta se omluvila z kapa­cit­ních důvodů. Další oslovená primářka, MUDr. Slavíková z FN v krajském městě sice slíbila, že se případem bude zabývat, ale tím komunikace skončila.

Nakonec byl pan Mařík v březnu hospitalizován na psychiatrii spádové okresní nemocnice. Dobrá zpráva byla, že mezi lidmi ožil a jako bývalý údržbář se zapojil i do pracovního života nemocnice. Mimo jiné tam opravil všechny kohoutky.
Horší bylo, že lékaři místo vysazení rizikových léků zdvojnásobili dávku Venlafaxinu a přidali Dogmatil.

„Nevím, co mám dělat,“ plakala paní Maříková při poslední návštěvě lékárny. „Vy mi říkáte, že ty léky jsou nebezpečné a měly by se vysadit, ale lékaři mu je v nemocnici naopak přidali.“

Magistra Vrabcová jí vytiskla část korespondence s MUDr. Horá­kem, kde psychiatr jasně uvedl, že jde o život a pacient by neměl tyto léky užívat. „Ukažte to lékařům,“ naléhala.

„Já to rozhodnout nemůžu,“ vzlykala paní Maříková.
„Doktor to v nemocnici tak nasadil.“

Po změně medikace a osm dní po propuštění z nemocnice pan Mařík zemřel. Sedmého dubna 2025 ho doma našla manželka bez známek života. Jako příčina smrti byla konstatována srdeční zástava.

Epilog

O týden později seděla magistra Vrabcová ve své kanceláři a pročítala zprávu o případu pana Maříka. Cítila hluboký smutek a frustraci. Systém selhal. Mezioborová komunikace selhala. Všechny její snahy byly marné.

Na úplný konec své zprávy připsala poslední větu:
„Udělali jsme maximum a k ničemu to nebylo.“

Věděla, že tento případ bude navždy připomínat, jak důležitá je správná komunikace mezi lékaři různých specializací a jak zásadní roli může hrát lékárník při identifikaci potenciálně nebezpečných lékových interakcí. Doufala, že se jednoho dne systém změní a podobné tragédie se již nebudou opakovat.

Stanislav Havlíček