Mák: Král českých polí i bulvárních titulků

Kdyby měl český venkov svůj bulvární plátek, mák by byl jeho celebritou číslo jedna. Zatímco v jiných zemích je mák synonymem pro opium a neřest, u nás je to hlavně ingredience koláčů a buchet, symbol babiččina kuchařského umění a tajný tip na silné kosti. Ale pozor, pod povrchem modrošedých semínek se skrývá mnohem víc –⁠ od rituálů, přes legendy, až po mezinárodní aféry.

Rudý rebel a symbol padlých

Vlčí mák (Papaver rhoeas), známý také jako divoký mák, je červený krasavec, který se vyskytuje na polích, loukách i v básních. Jeho červené květy jsou symbolem pomíjivosti, vášně i smrti. Okvětní lístky se používají do čajů proti kašli a nespavosti. Ve Francii se z nich vyrábějí pastilky na chrapot. Ale pozor –⁠ ve větším množství je vlčí mák jedovatý.

V květomluvě znamená vlčí mák vzpomínku, pomíjivost, oběť. Říká: „Vzpomeň si na mě v tichu.“ Jeho krátké kvetení je metaforou pro pomíjivost života. V západní Evropě je symbolem uctění památky padlých vojáků. Od roku 1919 se vždy 11. listopadu, v den podpisu příměří na konci první světové války, držely dvě minuty ticha za padlé. Konkrétně se ve Velké Británii jedenáctého dne jedenáctého měsíce přesně v jedenáct hodin na dvě minuty zastaví život. Od roku 1921 si lidé při této příležitosti připínají na klopu i symbol rudého vlčího máku. Stalo se tak na podnět tehdy nově založené Britské legie, jež pomáhá všem bývalým vojákům, kteří se zúčastnili válečných konfliktů.
Symbol se dnes netýká jen padlých v první světové válce, ale i padlých a veteránů všech následujících válek.

Květ vlčího máku byl zvolen podle básně kanadského válečného chirurga, Johna McCrae, který v 1. světové válce sloužil na západní frontě ve Flandrech v rámci armád Britského společenství národů a v roce 1915 napsal svoji slavnou báseň, ve které vyjádřil žal nad zabitými spolubojovníky.

Spánkodárný playboy i farmaceutický boss

Mák setý (Papaver somniferum) je jednoletá rostlina, jejíž druhové jméno znamená „přinášející spánek“. Pochází z oblasti Přední Asie a k nejstarším civilizacím, které prokazatelně pěstovaly a využívaly mák, nepochybně patří Sumerové. Archeologické a historické prameny potvrzují, že mák pěstovali už před více než 5 000 lety. Byl pro ně nejenom kulturní ale i léčivou a pravděpodobně i rituální rostlinou. Používali jej jako sedativum a pro potlačení bolesti, což od Sumerů převzali Egypťané.

V Evropě se pěstoval už v neolitu. Nejstarší české nálezy pochází z Ostrova u Stříbra a Tachovska a v západních Čechách (minimálně na chodských koláčích) je mák doma dodnes!

Od pradávna byl mák součástí lidových rituálů. Semínka symbolizovala plodnost a bohatství, takže je nevěsty sypaly do bot, pod polštář nebo do kapes, aby měly hodně dětí a peněz. Kdo chtěl zahnat zlé duchy, sypal mák na práh. Duchové museli počítat semínka a zapomněli škodit. V některých magických obřadech se mák používal k ochraně před zlými silami. Kdo chtěl přivolat lásku, přimíchal mák do lektvaru. A kdo chtěl sousedovi zavařit, nasypal mu mák do komína –⁠ prý přivolal nespavost a zmatek. V některých krajích se tradovalo, že když sní žena mák na Štědrý den, bude mít v příštím roce hodně milenců. Nebo dětí. Nebo obojího –⁠ podle povahy a míry zodpovědnosti.

Semínka obsahují vápník, vitamíny skupiny B a E, esenciální mastné kyseliny. Makový olej je elixírem na kosti, srdce i krásu. Používá se na suchou pokožku, lámavé vlasy a nehty, jako masážní olej i na ekzémy. Z makových okvětních lístků se připravují sirupy a čaje, které uklidňují nervy a zlepšují spánek. Z bílého latexu nezralých makovic se získává opium, základ pro výrobu léků i závislostí. Morfin byl terapeutickým hitem 19. století až do doby, než si lidé všimli, že z pacientů dělá zombie.

V Česku je mák hlavně potravinou a Češi jsou největšími konzumenty máku na světě. Modrý mák je náš národní poklad, který dává chuť buchtám, koláčům i nudlím. Zatímco v některých zemích je pěstování máku přísně regulováno, u nás je to ­záležitost národní identity. V minulosti se český mák stal i předmětem mezinárodních tahanic. Některé země, jako například Spojené arabské emiráty, zakázaly dovoz českého máku kvůli „nepovolenému“ obsahu morfinu. Spor ­naště stí skončil kompromisem a makové koláče zůstaly na stolech. Nahnuté to měla dokonce i „Maková panenka“, sladká pohádková hrdinka, která dokázala makovými semínky uspat a obloudit kdejakého zloducha, od hladového kosa, přes tropického motýla Ibrahima až po loupežníka Buráska. Dnes by ji někde v cizině nejradši zakázali v každé zdravé výživě.

Když mák změnil světové dějiny

Zatímco v české kuchyni je mák synonymem pro buchty a koláče, v 19. století se stal rozbuškou obou opiových válek, jedné z největších světových afér. Mák setý, respektive jeho latex, se stal klíčem k otevření Číny světu. Stalo se tak doslova pod hrozbou děl a bitevních lodí. Tyto konflikty mezi Čínou a západními mocnostmi, zejména Británií, nebyly jen o drogách, ale hlavně o penězích, moci a obchodních zájmech.

V 18. století byla Čína pro Evropu zdrojem luxusu –⁠ čaje, hedvábí a porcelánu. Jenže podle císařského ediktu se za všechen vývozní artikl muselo Číně platit stříbrem. To se Britům přestalo líbit a začali do Číny pašovat v Indii vypěstované opium a prodávat ho za stříbro. Obchod vzkvétal, Čína chřadla. Závislost na opiu se šířila jako požár a ekonomika krvácela. V době vrcholu pašování proudily do Číny tisíce tun opia ročně. Závislost postihla miliony lidí, v některých oblastech byl závislý každý druhý muž. Když čínské úřady v roce 1839 zabavily a zničily obrovské zásoby opia britských obchodníků, Británie odpověděla vojenskou silou a v následné (První) opiové válce (1839–1842) moderní britská flotila rozdrtila čínské loďstvo a vynutila si takzvané „nerovné smlouvy“.

V letech 1856–1860 vypukla druhá opiová válka, do které se přidala i Francie a v závěru více méně formálně i Rusko a Spojené státy. Čína byla vedle válečných reparací (i formálním účastníkům války) donucena k dalším ústupkům: legalizaci obchodu s opiem, otevření dalších přístavů a postoupení území Británii. Pro Čínu to byla nejen ekonomická, ale i psychologická rána –⁠ začátek „století ponížení“, které formovalo čínskou identitu až do současnosti.

Mák, který v české kuchyni znamená pohodu, byl v 19. století zbraní hromadného ničení –⁠ společností, ekonomik i politických režimů. Opiové války ukázaly, že i zdánlivě nevinná rostlina může stát za pádem civilizací a změnit světové dějiny. Británie kvůli závislosti na čaji v 19. století skutečně vedla válku, aby mohla dál prodávat drogy. Až si příště budete u šálku čaje vychutnávat makový koláč, můžete si připadat jako účastník velkých dějin. Vzpomeňte si, že „prapředek“ dnešního máku na koláči kdysi rozhodoval o osudu říší a měnil mapy světa. Jeho současní „bratránci“ z polí v Afghánistánu v této roli pokračují dodnes.

Mák je rostlina, která spojuje babiččinu kuchyni, pohádkové příběhy, farmaceutický průmysl i světové války. Je symbolem vzpomínek, spánku, smrti i nového života. Ať už ho sypete do buchet, nebo jen obdivujete jeho květy na poli, vězte, že se pod jeho povrchem skrývá víc, než byste čekali.

Stanislav Havlíček