Éterické oleje (Etherolea), označované také jako silice nebo esenciální oleje, jsou těkavé lipofilní kapaliny olejovité konzistence s typickým aroma. Získávají se z rostlin nejčastěji destilací s vodní parou, suchou destilací, případně extrakcí pomocí lipofilního rozpouštědla.
Silice jsou citlivé na vnější vlivy, jakými jsou vzdušný kyslík, teplo, vlhkost a světlo. Postupem času a při expozici vzduchu dochází k jejich oxidaci, změně barvy, konzistence, vůně i účinků. Některé složky navíc mohou změkčovat a narušovat povrch plastových obalů. Z tohoto důvodu je doporučeno skladovat silice v tmavých skleněných nádobách a chránit je před teplem.
Složení éterických olejů je velmi komplexní a závisí na druhu rostliny, způsobu pěstování a metodě zpracování. Jedná se o složité směsi těkavých organických sloučenin, primárně terpenů a fenylpropanoidů, v jejichž molekulách najdeme struktury typu alkoholů, aldehydů ketonů, esterů a mnoha dalších. Jednotlivé složky silic vykazují různé biologické účinky a jejich vzájemná kombinace je zodpovědná právě za charakteristickou vůni.
V recepturách individuálně připravovaných léčivých přípravků (IPLP) se silice uplatňují jako korigencia chuti a vůně. Zlepšují senzorické vlastnosti nebo zmírňují nepříjemnou chuť některých léčivých látek. Farmakologické účinky mnohých silic však často přesahují roli korigencií. V závislosti na způsobu aplikace přípravku (perorální, zevní) mohou mít antiseptické, protizánětlivé, expektorační, karminativní, stomachické nebo derivační účinky. Vždy však dochází k jejich absorpci do systémového krevního oběhu.
Mátová silice se získává z čerstvé natě kvetoucí rostliny druhu Mentha piperita. Tato nažloutlá tekutina s charakteristickým aroma a chladivou chutí patří mezi nejčastěji používané silice v magistraliter recepturách. Slouží jako chuťové korigens, mírné spasmolytikum, cholagogum a deflatulens, v kombinaci s lokálními anestetiky (benzokainem, trimekainem), kortikosteroidy (dexamethasonem) nebo chlorhexidinem je součástí přípravků aplikovaných na sliznici dutiny ústní ve stomatologických indikacích.
Je součástí práškové směsi solí pro přípravu kloktadla nazývané Salia pro gargarismate pulvis cum oleo menthae piperitae. Kromě zlepšení senzorických vlastností přispívá mentol coby hlavní složka mátové silice k aktivaci chladových receptorů, a pomáhá tak zmírnit podráždění a pálení v krku. Podobný mechanismus se uplatňuje i na nosní sliznici v případě dalších silic (borovicové, eukalyptové). V nosních kapkách či emulgelu přispívá k pocitu volného nosu a usnadňuje dýchání.
Levandulová silice je bezbarvá nebo světle žlutá čirá kapalina, která se izoluje z čerstvých kvetoucích vrcholů rostlin druhu Lavandula angustifolia (officinalis). Dodává typickou vůni a antiseptické účinky Ondřejově masti, která se používá k léčbě dermatitid, ekzémů a opruzenin. Nachází se v receptuře pro přípravu tzv. mýdlového lihu (Spiritus saponatus). Může se vydávat bez před lékařského předpisu jako čistá silice vhodná k inhalaci a do koupele, pomáhá odstraňovat bolesti hlavy, únavu a navodit klidný spánek.
Eukalyptová (blahovičníková) silice se získává z čerstvých listů nebo mladých větviček rostlin rodu Eucalyptus. Má bezbarvý či světle žlutý odstín a charakteristické kafrové aroma s výraznou chutí. Používá se k inhalacím při onemocnění dýchacích cest. Její hlavní složka, 1,8-cineol, má prokázané antibakteriální, protizánětlivé a mukolytické účinky. V kombinaci s hydrátem peroxoboritanu sodného tvoří základ tzv. Tesařovy nosní masti.
Fenyklová silice, extrahovaná ze zralých plodů rostliny Foeniculum vulgare, je bezbarvá až nažloutlá čirá kapalina s charakteristickým aroma. Její chuť je zpočátku nasládlá, ale postupně přechází do hořka. Díky spasmolytickým vlastnostem se uplatňuje při léčbě trávicích obtíží. Využívá se i v rámci aromaterapie při onemocněních dýchacích cest.
Ze zralých suchých plodů rostliny Pimpinella anisum se izoluje bezbarvá až světle žlutá anýzová kapalina, která za chladu tuhne. Vyznačuje se spasmolytickými účinky, pomáhá zmírnit nadýmání a podporuje trávení. Uplatňuje se i při onemocněních dýchacích cest, protože zvyšuje sekreci hlenu, zkapalňuje ho a usnadňuje vykašlávání. Anýzový olej je obsažen ve přípravku Anisi spiritus compositus.
Hřebíčková silice je čirá žlutá kapalina, která při vystavení vzduchu postupně tmavne. Získává se ze sušených poupat hřebíčkovce kořenného (Syzygium aromaticum). Samotná silice i její hlavní složka eugenol se uplatňují ve stomatologických recepturách pro své antimikrobiální a lokálně anestetické vlastnosti.
Geraniová silice se získává z listů různých druhů pelargonií (Pelargonium). Jde o bezbarvou až nažloutlou nebo nazelenalou čirou kapalinu s charakteristickým aroma, které je dáno především obsahem geraniolu, citronellolu, linaloolu a jejich esterů. Vzhledem k podobnosti s růžovou silicí (Oleum rosae) se často používá jako její náhrada. Je součástí základu LeniensFarm i masti typu Unguentum leniens dle ČsL 2, kde slouží nejen jako korigens vůně, ale také jako složka s mírným antimikrobiálním a protizánětlivým účinkem.
Výše uvedený výčet silic rozhodně není kompletní, ale přináší alespoň stručný vhled do některých souvislostí o jejich využívání v magistraliter přípravcích. Při výběru silice je každopádně vždy nezbytné zohlednit individuální potřeby pacienta a případné kontraindikace.
(zemt)
Zdroje:
1. Mohamed A. A., Alotaibi B. M. Essential oils of some medicinal plants and their biological activities: a mini review. J Umm Al-Qura Univ Appll Sci 2023; 9: 40–49, doi: 10.1007/s43994-022-00018-1.
2. Spilková J., Martin J., Siatka J. Farmakognozie (2. vyd.). Karolinum, Praha, 2023.
3. Český lékopis 2023. 4. díl, Národní část. Grada, Praha, 2023.
4. Modr Z., Šedivý J., Hejlek J. Praescriptiones magistrales. Grada/Avicenum, Praha, 1994.
