Jako první faktor se nabízí zvýšená migrace z jiných zemí. Jak uvádí ředitel Biologického centra Akademie věd ČR prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc., obecně je tento faktor velmi legitimní, ale na českou situaci ho lze uplatnit jen omezeně, a to zejména v souvislosti s TBC a uprchlíky z Ukrajiny. „V jejich případě je všeobecně známo, že mají značnou prevalenci tuberkulózy, domnívám se však, že náš zdravotní systém dokáže právě Ukrajince pozitivní na tuberkulózu dobře zachytit a zařadit do léčebného procesu. Naproti tomu mají ukrajinští přistěhovalci vysokou proočkovanost proti černému kašli celulární vakcínou,“ říká.
Vedoucí Národní referenční laboratoře pro antibiotika prof. MUDr. Helena Žemličková, PhD., dodává, že případy multirezistentních typů TBC jsou zachyceny téměř výhradně u cizinců. Člen výboru České vakcinologické společnosti ČLS JEP a praktický lékař pro děti a dorost MUDr. Daniel Dražan k riziku TBC přidává ještě záškrt, ale doplňuje, že je bez výrazného negativního dopadu na domácí populaci. Co naopak považuje za hrozbu a „nevyhnutelný scénář do budoucna“, je import spalniček se vznikem lokálních epidemií.
Druhým často skloňovaných faktorem je zanedbané přeočkování u dospívajících a dospělých jedinců. Profesor Grubhoffer ho připisuje absenci nutného kontinuálního sledování infekčních onemocnění, které zde bylo v rámci „epidemiologické surveillance“ rozvinuto před rokem 1989 světově uznávaným epidemiologem profesorem Karlem Raškou. „Vývoj nás přesvědčuje o tom, že globalizace světa od konce minulého století vytvořila ideální podmínky pro to, aby se znovu vrátily epidemické vlny nemocí, které se nám začaly jevit jako vytlačené z cirkulace mezi lidmi,“ konstatuje.
Podle prof. Žemličkové tento faktor úzce souvisí s třetím – preferencí nových typů vakcín, u nichž se ukázalo přeočkování jako žádoucí. Děkan Lékařské fakulty Ostravské univerzity a vedoucí tamního Ústavu epidemiologie a ochrany veřejného zdraví doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D., připomíná, že právě z tohoto důvodu je plánováno zahrnout jednu dávku navíc do pravidelného očkování mladých dospělých.
Vliv tohoto faktoru ani jeden z námi oslovených odborníků nezpochybňuje, profesor Grubhoffer ho dokonce považuje za hlavní. Jeho skepse se netýká jen nejčastěji diskutovaných acelulárních vakcín (například proti pertusi), ale i protivirových živých vakcín (například proti spalničkám, příušnicím či zarděnkám), u kterých se vsázelo na celoživotní ochranu. V současnosti o ní však odborníci pochybují a tato dětská onemocnění se mohou „hlásit” i u starších jedinců s vyvanutou postvakcinanční imunitou.
Začtvrté se v kontextu tématu hovoří o nedostupnosti vakcín. Tu ale většina oslovených odborníků odmítá. A pokud krátkodobě panuje, pak se, jak zdůrazňuje docent Maďar, týká jen některých vakcín (proti pertusi pro těhotné a další zájemce z řad dospělých) a bude trvat jen pár týdnů. MUDr. Dražan naopak vidí nedostatek vakcín jako následek současné zvýšené poptávky po nich v reakci na rostoucí nemocnost. Profesor Grubhoffer zmiňuje výjimečný případ TBC. Účinné očkování klasickým typem vakcíny nebo její novou generací nám totiž stále uniká.
Očkování je ve veřejném diskurzu spojováno zejména s kojenci a je apelováno na jejich rodiče, aby neoddalovali jednotlivé dávky povinných vakcín a aby tak nebylo porušeno doporučované očkovací schéma. Na tom, že se jedná o důležitý faktor, se shodnou 3 ze 4 námi oslovených, přičemž docent Maďar doplňuje, že je hlavním problémem hlavně u pertuse a spalniček. Naopak MUDr. Dražan poukazuje spíše na oddalování očkování či neočkování v případě planých neštovic, rotavirů a chřipky.
Současná situace bývá také spatřována jako důsledek pandemie COVID-19, během níž se běžná onemocnění nešířila, a lidé tak proti nim neměli možnost získat přirozenou odolnost. Profesor Grubhoffer tvrdí, že tuto korelaci sice kvůli absenci surveillance nelze vyloučit, ale nemáme pro ni dostatečná data. Profesorka Žemličková se domnívá, že v tomto případě lze spatřovat souvislost s dostupností a využíváním očkování během pandemie. Také MUDr. Dražan s významem pandemie souhlasí a je přesvědčen, že je také důvodem intenzivnějších a těžko předvídatelných vln některých dalších infekcí, například viry chřipky nebo respiračním syncytiálním virem. Odlišný pohled má docent Maďar. Popsaný účinek pandemie podle něj vychází z teorie promořování, které není na rozdíl od aktivní imunizace populace preferovaným řešením.
Na nedávné tiskové konferenci ministerstva zdravotnictví došlo kromě ujišťování o dostupnosti vakcín k mírnění veřejných vášní poukazováním na to, že zvýšená nemocnost je důsledkem přirozených epidemických cyklů. To nezpochybňuje ani většina našich respondentů. Profesor Grubhoffer ovšem upozorňuje, že by to nemělo být zmiňováno bez dodatku o potřebném monitoringu situace. Profesorka Žemličková a MUDr. Dražan zdůrazňují význam epidemických cyklů u pertuse, docent Maďar zase připomíná, že periodický výskyt není typický u TBC. Zároveň dodává, že tyto cykly se uplatňují u málo proočkované populace, protože ve vysoce imunní k nim nedochází.
Kristýna Poulová
redakce MeDitorial
