Rinitida, tedy zánět nosní sliznice, a sinusitida, tedy zánět vedlejších nosních dutin, jsou úzce související onemocnění. Vzhledem k anatomickému propojení nosní dutiny a paranazálních dutin může dojít k jejich současnému zánětu označovanému jako rinosinusitida. Výskyt těchto obtíží převažuje v chladných měsících roku, kdy do lékárny přicházejí pacienti trpící řadou nepříjemných příznaků. V pozadí klinické symptomatiky probíhají vzájemně se potencující patofyziologické mechanismy, jejichž přerušení bývá často klíčem k úspěšné léčbě.
Nejčastější příčinou bývá virová infekce, jež vyvolá zánět nosní sliznice s dilatací cév, otokem a sekrecí. Pouze asi 1,5 % případů je bakteriální etiologie. Kritickým místem v zanícené nosní dutině je ostiomeatální jednotka (OMJ) ve středním nosním průchodu, kde se spojují vývody z paranazálních dutin (frontální sinus, maxilární sinus, přední etmoidální sklípky) a probíhá mukociliární drenáž. Toto úzké místo je přirozeně náchylné k obturaci. Otok v kombinaci se zvýšenou produkcí hlenu (často hustšího a viskóznějšího) a snížením pH vlivem zánětu také zhoršuje funkci řasinek a mechanismus mukociliární clearance.
Pokud jsou vývody z paranazálních dutin v oblasti OMJ zablokovány, je narušena jejich ventilace a současně z nich neodtéká sekret, čímž vzniká ideální prostředí pro rozvoj zánětu (sinusitidy). Tento stav může následně vést až k akutní bakteriální sinusitidě.
Obstrukce OMJ, porucha mukociliárního transportu, tvorba biofilmu a narušení imunitní bariéry jsou potom mechanismy vedoucí k rozvoji chronické rýmy, která může být provázena strukturálními změnami ve výstelce nosní dutiny s tvorbou polypů.
Klinický obraz zánětu nosní sliznice a vedlejších nosních dutin je variabilní a odvíjí se od etiologie a stadia onemocnění. V raných fázích, typicky u virových infekcí, dominuje hyperémie a otok sliznice s hojnou serózní exsudací a nosní obstrukcí. Pacienti si stěžují na pocit ucpaného nosu, obtížné dýchání nosem, ztrátu čichu a chuti nebo pálení v krku. Tyto symptomy obvykle spontánně ustupují během 5–10 dnů. Příznaky rinosinusitidy mohou zahrnovat hlenohnisavý výtok, stékání sekretu po zadní stěně hrtanu do krku (tzv. zadní rýma neboli postnasal drip) a bolest hlavy či obličeje, která se zhoršuje v předklonu (v důsledku zvýšeného tlaku v paranazálních dutinách). Přítomné mohou být i kašel a zvýšená teplota.
Chronická rinosinusitida je definována jako příznaky přetrvávající déle než 12 týdnů. Chronický zánět významně ovlivňuje celkovou pohodu pacienta. Neustálé potíže typu ucpaný nos, rýma, kašel a bolesti hlavy, vedou k pocitům vyčerpání a nedostatku energie. Typické je časté střídání klidnějších období s náhlým zhoršením příznaků (exacerbacemi), což znepříjemňuje běžné denní činnosti a snižuje tak kvalitu života.
Přestože nekomplikovaná akutní rinitida bývá samoúzdravná, cílem symptomatické terapie i režimových opatření je zmírnit obtíže a předejít infekci paranazálních dutin, bakteriální superinfekci nebo rozvoji chronické rinosinusitidy. Kromě tlumení zánětu a zmírnění příznaků je důležité zachovat/obnovit drenáž OMJ.
Lokální sympatomimetika mají výrazný vazokonstrikční efekt, snižují otok sliznice a poskytují rychlou úlevu od pocitu ucpaného nosu. Délka jejich aplikace by neměla přesáhnout 5−7 dnů hlavně proto, aby se zabránilo rebound kongesci. (Lze doplnit, že v roce 2023 dospěl americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv /FDA/ k závěru, že fenylefrin nemá při perorálním podání dekongestivní účinek.)
Zánět lze zmírnit lokálními kortikosteroidy.
Bakteriální superinfekce může vyžadovat antibiotickou léčbu předepsanou lékařem.
Standardní součástí komplexní péče byl měl být izotonický nebo hypertonický roztok. Pravidelně aplikovaný v podobě spreje nebo pomocí nosní konvičky pomáhá ředit a odstraňovat sekret, brání vysychání sliznice a zlepšuje činnost řasinkového epitelu. Hygiena nosní sliznice například pomocí odsávačky hlenů je velmi důležitá u dětí, které neumějí smrkat.
Efekt veškerých výše uvedených doporučení mohou podpořit sice většinou známé, ale mnohdy bagatelizované rady týkající se režimových opatření: odpočinek, zvlhčování vzduchu a vhodný pitný režim. To vše má doplňovat dostatečný spánek, ideálně s mírně vyvýšenou polovinou těla, což napomáhá odtoku hlenu z dutin.
(zemt)
Zdroje:
1. Dass K., Peters A. T. Diagnosis and management of rhinosinusitis: highlights from the 2015 practice parameter. Curr Allergy Asthma Rep 2016; 16 (4): 29, doi: 10.1007/s11882-016-0607-8.
2. Vydrová J. Obstrukce horních cest dýchacích při rýmě a rinosinusitidě. Listy klinické logopedie 2020; 4 (1): 13–16.
3. Abdullah B., Periasamy C., Ismail R. Nasal irrigation as treatment in sinonasal symptoms relief: a review of its efficacy and clinical applications. Indian J Otolaryngol Head Neck Surg 2019; 71 (Suppl. 3): 1718−1726, doi: 10.1007/s12070-017-1070-0.
