Jakými kroky jste zahájil své působení v čele komory a co vás čeká nyní?
Je toho poměrně hodně. Vůbec nejdříve jsme řešili tzv. protipadělkové nařízení, kdy od loňského února musíme, stejně jako jinde v Evropské unii, ověřovat pravost léčiv u každého balení léků, které je vybaveno příslušným 2D kódem. Lékárník je při výdejích léků povinen zkontrolovat, jestli je balení skutečně pravé a nejedná se o padělek. Zde musím zopakovat, že v oficiální síti lékáren v České republice dosud nikdy nebyl zachycen žádný padělek. Pacienti se tedy vůbec nemusejí bát.
Přesto − od letošního ledna již pod hrozbou sankce − musíte pravost ověřovat u všech vydaných léčivých přípravků. Funguje tento systém dobře, zvládáte jej v praxi?
Od letošního ledna musíme ověřovat a vyřazovat všechny příslušné kódy. Bez sankce je ale vydat můžeme, pokud nepojmeme podezření, že by mohlo jít o padělek. Taková je současná praxe, protože chybovost systému v tuto chvíli přesahuje 0,6 %, což je minimálně o řád vyšší číslo, než by bylo potřebné pro správnou funkčnost. A také pro garanci, že se všechny potřebné léky dostanou k pacientům.
Jaké další palčivé problémy budete řešit?
Určitě jde o odměňování za lékárenskou péči. Myslím tím principiálně. Příjmy lékárníků se z velké části odvíjejí od ceny vydávaných léčiv. Což je princip, který je už po letech docela přežitý. Proto jsme se snažili dojednat s ministrem zdravotnictví změnu − tedy že bychom zavedli jednotné taxy za dispenzaci, kterou musí lékárník provést.
V některých lokalitách, například ve venkovských oblastech Česka, je cena předepisovaných léků velmi nízká. Zpravidla zde totiž léky preskribují pouze praktičtí lékaři pro dospělé a pediatři. Ovšem lékárník tam musí poskytnout péči úplně stejnou jako kdekoliv jinde, kde se však setkává s vyšší cenou léků, a to často v násobcích.
Tento problém se ovšem řeší mnoho let. Je ve věci nějaký posun?
Jsme v situaci, že nám už i ministr Adam Vojtěch na sjezdu České lékárnické komory loni v listopadu přislíbil, že věc bude řešit v první půlce roku 2020. Samozřejmě tak nelze učinit izolovaně, bude muset vzniknout dohoda širšího okruhu stakeholderů, ať už jde o komoru, ministerstvo, Státní ústav pro kontrolu léčiv, ale i provozovatele lékáren, síťových či nesíťových. Myslím si, že jsme schopni se v současnosti dohodnout, protože tento stav je neudržitelný. Souvisí to také s tím, že kolegové z nemocničních lékáren dělají některé činnosti zadarmo, což je samozřejmě rovněž špatně.
Jste spokojen s tím, v jakém znění poslanecká sněmovna schválila lékový záznam, tedy v režimu opt-out, kdy i lékárníci budou ověřovat možné lékové interakce při výdeji léků, pokud pacient aktivně nerozhodne jinak?
Tato záležitost už je vyřešená. Problematiku lze rozdělit do dvou rovin. První z nich je přístup lékárníka do lékového záznamu v okamžiku výdeje léků, kdy má určitou pochybnost a potřebuje s pacientem akutně řešit nějakou situaci.
Tou druhou je komplexní vyhodnocení lékového záznamu, což předkládáme ministerstvu zdravotnictví jako návrh nového registračního listu zdravotního výkonu. Zde by šlo řekněme o hlubší konzultaci, kterou by řešil lékárník s pacientem. Jedná se o činnost, která vyžaduje hlubší rozbor, což nelze učinit při běžném výdeji u táry. Myslím, že v rámci racionalizace terapie by to mohlo být pro zdravotní pojišťovny zajímavé – ušetří jim to prostředky a zároveň se zlepší péče o pacienty a jejich zdravotní stav.
Daří se vám zlepšovat situaci, pokud jde o dostupnost léčiv na českém trhu?
Opakované výpadky léků, které se netýkají jen České republiky, ale celé Evropy, nás trápí stále. Z části je to otázka reexportů, nicméně jde i o výrobní problémy a distribuci dodávek v rámci Evropy.
V České republice máme velmi levné léky a svým způsobem je jejich nedostupnost daní za takto nízkou cenu. Když má výrobce omezené množství přípravků, upřednostní s dodávkou státy, v nichž je to pro něj rentabilnější. Nehledě na to, že jsme poměrně malý trh oproti zemím jako Francie nebo Německo. To vše hraje svou roli.
Nesmíme zapomínat ani na fakt, že se výroba mnoha léků přesunula do asijských zemí a koncentrovala se třeba jen do několika málo továren. Proto když nastane výrobní problém, dejme tomu vyhoří továrna nebo se objeví chyba na šarži, která se musí zlikvidovat, dojde k plošnému výpadku na trhu. Už i politici začínají hovořit o myšlence, zda výrobu z větší míry nevrátit zpátky do Evropy, abychom ji měli alespoň z části pod kontrolou.
Lenka Kadeřávková
redakce proLékárníky.cz
