V žaludku probíhá řada chemických dějů, které úzce souvisejí s dynamicky se měnícím pH. I když existují interindividuální rozdíly, pohybuje se pH žaludeční šťávy prázdného žaludku v rozmezí 1,5–1,9. Důvodem je přítomnost kyseliny chlorovodíkové (HCl) produkované parietálními buňkami žaludeční sliznice. Při konzumaci jídla dochází k částečné pufraci a pH fyziologicky stoupá k téměř neutrálním hodnotám, poté opět klesá.
Dostatečná kyselost představuje podmínku pro aktivaci pepsinogenu na pepsin, je nutná pro denaturaci bílkovin, podílí se na správné absorpci kyseliny listové, vitaminu B12 a redukci trojmocného železa na dvojmocné. Kromě toho je i významným baktericidním faktorem.
Absorpce léčiv a následně i jejich biologická dostupnost závisí na rozpustnosti ve vodném prostředí. Nízké pH vyžadují léčiva slabě kyselého charakteru, typicky např. kyselina acetylsalicylová. Naopak vyšší pH, nacházející se fyziologicky v duodenu, potřebují látky slabě zásaditého charakteru.
K nefyziologickému zvýšení pH žaludečního obsahu výrazně přispívají látky ze skupiny inhibitorů protonové pumpy. Navozená hypochlorhydrie může ovlivnit absorpci slabých bazických léčiv, nicméně klinicky významný dopad na farmakokinetiku byl prokázán u relativně malého počtu z nich. Typickou interakci na úrovni absorpce představuje kombinace PPI společně se systémovými antimykotiky, konkrétně itrakonazolem. Pro zajištění správného vstřebání se doporučuje zapíjení nápojem typu coly, jejíž pH se pohybuje okolo 2,3.
Dlouhodobá hypochlorhydrie může vést ke zhoršené absorpci některých minerálů, vitaminů a ke zvýšení rizika střevních i mimostřevních infekcí. Někteří pacienti popisují také dyspepsii, jež se dává do souvislostí s nedostatečnou funkcí proteolytických enzymů v žaludku.
Kromě intervencí na bázi kyselých nápojů (cola) lze vyšší kyselosti žaludku docílit také podáním betain-hydrochloridu (BHC). Jedná se o hydrochloridovou sůl betainu, která v tabletové formě uvolňuje navázanou kyselinu až v žaludku, a nedochází proto k dráždění jícnu ani negativnímu vlivu na zubní sklovinu.
Rozdíly mezi betain-hydrochloridem a čistým betainem spočívají v chemické struktuře, a především v indikacích. Nekyselý betain (trimethylglycin) se přirozeně vyskytuje například v řepě či špenátu. Je součástí registrovaného léčivého přípravku k léčbě homocystinurie, protože slouží jako donor methylové skupiny. Oproti tomu BHC uvolňuje ionty H+, a zvyšuje tak aciditu prostředí. Lze jej najít – často společně s trávicími enzymy – pouze v doplňcích stravy.
Pilotní studie z roku 2013 se účastnilo 6 zdravých dobrovolníků s výchozí normochlorhydrií, u nichž byla indukována hypochlorhydrie podáním 20 mg rabeprazolu 2× denně po dobu 4 dnů. Pátý den bylo podáno dalších 20 mg a následně i monitorovací kapsle Heidelberg pH. V okamžiku, kdy pH žaludku zůstalo nejméně 15 minut nad hodnotou 4, užil pacient 1500 mg BHC společně s 90 ml vody. Následně se v minutových intervalech po dobu 2 hodin zaznamenávaly hodnoty pH. Z výsledků vyplynulo, že betain u všech sledovaných subjektů snížil během 30 minut po podání pH, a to z průměrné hodnoty 5,2 na 0,6. Nástup účinku byl rychlý, průměrná doba do dosažení pH < 3 činila 6,3 (± 4,3) minuty.
Rychlý nástup a relativně krátké trvání ovlivnění pH v žaludku dává betain-hydrochloridu potenciál podporovat absorpci orálně podávaných slabě bazických léčiv. Pro potvrzení těchto předpokladů však budou potřeba další studie.
(zemt)
Zdroje:
1. Guilliams T. G., Drake L. E. Meal-time supplementation with betaine HCl for functional hypochlorhydria: what is the evidence? Integr Med (Encinitas) 2020 Feb; 19 (1): 32–36.
2. Yago M. R., Frymoyer A. R., Smelick G. S. et al. Gastric reacidification with betaine HCl in healthy volunteers with rabeprazole-induced hypochlorhydria. Mol Pharm 2013; 10 (11): 4032–4037, doi: 10.1021/mp4003738.
