Observační studie sledovala primární péči u pacientů s osteoarózou (OA) kolene nebo kyčle včetně léčby lokálními nesteroidními protizánětlivými léčivy (NSAIDs). Její výsledky nizozemští autoři publikovali v časopisu BMC Family Practice.
Osteoartróza je velmi častým onemocněním muskuloskeletálního systému a u starších nemocných je časnou příčinou omezení a disability. Odborná doporučení kladou důraz na účinnou léčbu. Začínat by měla edukací nemocného ohledně změny životosprávy a poučením o vhodné dávce paracetamolu k úlevě od bolesti (krok 1). Při přetrvávajících obtížích je možné přistoupit (krok 2) k topické léčbě NSAIDs, eventuálně v kombinaci s perorálně podávanými analgetiky, především tramadolem. Fyzioterapie a u pacientů s nadváhou a obezitou též nutriční intervence mohou k výsledkům léčby významně přispět. Z dalších možností farmakoterapie (krok 3) lze zmínit injekční aplikaci kortikosteroidů intraartikulárně. Pokud léčba indikovaná praktickým lékařem nestačí, je třeba pacienta odeslat k ortopedovi.
Diklofenak patří do skupiny nesteroidních protizánětlivých léčiv, tlumí bolest a zánět a rovněž snižuje otok. Topicky aplikovaný diklofenak se používá ve formě gelů, náplastí a mastí. Je vhodný k léčbě místních projevů nerevmatických i revmatických bolestivých stavů pohybového ústrojí. Často stačí také na léčbu poúrazových stavů a následků sportovních úrazů, jako jsou otoky, zhmoždění, podvrtnutí kloubů, poranění měkkých částí kloubů a bolesti zad.
Z nizozemské databáze NIVEL byla vybrána data o celkem 11 248 nemocných s OA za období 2006–2011, kteří vyhledali péči praktického lékaře. Průměrný věk sledované skupiny dosahoval 68,7 ± 12,4 roku a 67 % tvořily ženy. OA se vyskytovala ve 39 % případů v oblasti kyčle, v 57 % v oblasti kolene a ve 3 % případů se týkala kyčle i kolene zároveň.
84 % pacientů ze sledované populace bylo léčeno modalitami kroku 1, tj. byli edukováni ohledně režimových opatření, eventuálně jim byl předepsán paracetamol. U 21 % pacientů bylo přistoupeno k využití metod kroku 2. Z farmakoterapeutických možností to bylo ve 14 % podávání topických NSAIDs a v 5 % užívání tramadolu. Většina pacientů zároveň využívala možnosti kroku 1, např. 7 % z nich užívalo paracetamol. Modality kroku 3 byly využity u 18 % nemocných, v 5 % případů byly intraartikulárně aplikovány glukokortikoidy. Nemocní, kteří byli léčeni přístupy kroku 3 zároveň využívali některé, ne však všechny léčebné možnosti předchozích kroků, např. 18 % z nich také užívalo NSAIDs a 7 % tramadol.
Nejčastěji předepisovaným NSAID byl diklofenak (u 40 % pacientů), následovaný ibuprofenem (12 %), meloxikamem (12 %) a naproxenem (11 %).
Nizozemští praktičtí lékaři v léčbě OA nejdříve využívají nefarmakologické možnosti léčby. V rámci farmakoterapie pak ve většině případů předepisují nejprve NSAIDs, nejčastěji diklofenak topicky. Ačkoli jsou výsledky studie limitovány retrospektivním sběrem údajů, podávají dobrý celkový obraz o primární péči o pacienty s OA. Autoři upozorňují zejména na nedostatečné využívání fyzioterapie a nutričních intervencí.
(imt)
Zdroj: Barten D. J., Swinkels L. C., Dorsman S. A. et al. Treatment of hip/knee osteoarthritis in Dutch general practice and physical therapy practice: an observational study. BMC Fam Pract 2015; 16: 75, doi: 10.1186/s12875-015-0295-9.
