Analýzy využívající zobrazování pomocí magnetické rezonance (MRI) odhalily, které oblasti mozku jsou s osamělostí spojeny. U osamělých mladých lidí je podle studie provedené na 776 zdravých dobrovolnících ve věku 18–27 let patrná nižší hustota bílé hmoty mozkové v oblastech souvisejících se sociální kognicí, empatií a nahlížením na sebe sama (zejména ve smyslu důvěry ve schopnost řídit svůj život, tzv. self-efficacy).1
U starších dospělých (n = 319; 61–82 let), kteří udávali větší osamělost oproti kontrolní skupině, bylo dokonce pozorováno zmenšení objemu šedé hmoty mozkové v oblastech, jež jsou klíčové pro kognitivní procesy a regulaci emocí.2
Nedávno publikovaná studie výzkumníků z Kalifornské univerzity ukázala, že lidé, kteří se vnímají jako osamělí, zpracovávají podněty z vnějšího světa idiosynkraticky, tedy odlišným způsobem od svých vrstevníků.3 Celkem 66 studentů 1. ročníku univerzity se podrobilo funkčnímu MRI v průběhu sledování série videí.
Ukázalo se, že odpovědi nervové soustavy účastníků, kteří se necítili osamělí, si byly podobné, zatímco nervová aktivita osamělých studentů se lišila jak od „normální“ odpovědi, tak mezi sebou navzájem. Rozdíly byly patrné zejména v oblastech spojených se sdílenou interpretací dějů, orientací pozornosti a zpracováváním odměn a také v tzv. default mode network (DMN, tj. síti mozkových oblastí zapojených do aktivity pozorovatelné v klidovém stavu). Podobné odpovědi DMN byly spojeny s obdobným náhledem a subjektivním pocitem pochopení. Rozdíly zůstaly významné i po korekci na demografické faktory, objektivní sociální izolaci a přátelství mezi účastníky studie.
Idiosynkrazie je patrná i ve způsobu, jakým osamělí lidé vnímají fiktivní postavy. V srpnu 2023 byla publikována studie zobrazování mozku fanoušků populárního seriálu „Hra o trůny“. Během této studie účastníci hodnotili, jak dobře určitá slova popisují 9 seriálových postav a 9 jejich skutečných přátel.
Autoři výzkumu byli schopni identifikovat mozkovou aktivitu střední části čelního laloku, která souvisela s rozlišováním skutečných lidí od fiktivních postav. U lidí, kteří se necítili osamělí, byly tyto dvě kategorie jasně rozlišeny. U osamělých účastníků se však rozdíl stíral, což naznačuje, že o fiktivních postavách uvažují podobně jako o skutečných přátelích. Design studie však neumožňuje hodnotit, zda je osamělost příčinou, nebo následkem tohoto vnímání.4
Analýza skotských vědců se soustředila na neživé objekty. Účastníci hodnotili sérii obrázků různých produktů připomínajících lidské obličeje s různými výrazy. Tato studie pracovala pouze s dotazníkovým šetřením – respondenti odpovídali, jak moc by chtěli daný produkt blíže prozkoumat a s jakou pravděpodobností by si jej koupili. Ukázalo se, že lidé s vyšší mírou osamělosti měli vyšší pravděpodobnost interakce a zakoupení produktu se „šťastnou“ tváří.5 I tato studie potvrzuje, že pocit osamění se pojí se snahou navázat spojení, i kdyby to mělo být s neživou věcí.
Všechny citované studie mimo jiné ukazují, že osamění neznamená pouhou nepřítomnost ostatních, ale souvisí také s touhou po spojení. Když je ovšem člověk obklopen lidmi, kteří vnímají svět odlišným způsobem, může se přesto cítit osaměle, a to i v případě, že má s těmito lidmi přátelský vztah. Lidský mozek tím pádem podle všeho vyhledává sociální interakce všude, kde je to jen trochu možné. A pokud se nám zdá, že nemáme dost spojení s ostatními lidmi, obracíme se i k fiktivním postavám či neživým objektům.
(este)
Zdroje:
1. Nakagawa S., Takeuchi H., Taki Y. et al. White matter structures associated with loneliness in young adults. Sci Rep 2015; 5: 17001, doi: 10.1038/srep17001.
2. Düzel S., Drewelies J., Gerstorf D. et al. Structural brain correlates of loneliness among older adults. Sci Rep 2019; 9 (1): 13569, doi: 10.1038/s41598-019-49888-2.
3. Baek E. C., Hyon R., López K. et al. Lonely individuals process the world in idiosyncratic ways. Psychol Sci 2023 Jun; 34 (6): 683–695, doi: 10.1177/09567976221145316.
4. Broom T. W., Wagner D. D. The boundary between real and fictional others in the medial prefrontal cortex is blurred in lonelier individuals. Cereb Cortex 2023 Aug 8; 33 (16): 9677–9689, doi: 10.1093/cercor/bhad237.
5. Noble E., Wodehouse A., Robertson D. J. Face pareidolia in products: the effect of emotional content on attentional capture, eagerness to explore, and likelihood to purchase. Appl Cogn Psychol 2023; 37 (5), 1071–1084, doi: 10.1002/acp.4105.
6. R. Kramer. How loneliness changes the way our brains process the world. The Conversation 2023 Oct 10. Dostupné na: https://theconversation.com/how-loneliness-changes-the-way-our-brains-process-the-world-214668
