Jizva je označení pro tkáň, která vzniká při hojení rány. Na její konečný vzhled a charakter mají vliv různé faktory. Kromě typu, velikosti a hloubky vlastní rány jsou to individuální predispozice pacienta, tj. kombinace genetiky, věku, pohlaví a přidružených onemocnění. Charakter jizvy je dále ovlivněn anatomickou lokalizací, typem kůže a v neposlední řadě také způsobem ošetřování rány a následné jizvy.
Ačkoliv existuje mnoho typů jizev, pozornost se věnuje hlavně těm patologickým, tzn. takovým, jež představují významný funkční nebo estetický problém. Patří mezi ně jizvy atrofické, hypertrofické a keloidní.
Patologické jizvy vznikají hlavně v případě, kdy je výrazněji zasažena dermis (škára). Za obnovu chybějící tkáně a syntézu důležitých struktur jsou zodpovědné fibroblasty. Po poranění migrují k lůžku rány a mění se na kontraktilní buňky, tzv. myofibroblasty, které ránu stahují, vylučují větší množství kolagenu a přispívají k remodelaci extracelulární matrix. Jejich příliš vysoká aktivita, a tím i nadprodukce kolagenu je podporována nadměrným mechanickým napětí v ráně, jež výrazně závisí na její lokalitě.
Pro optimální hojení a minimalizaci viditelnosti je důležitá kvalitní péče. Pravidelná hygiena zahrnuje omývání, ideálně vlažnou vodou a jemným přípravkem bez parfemace. V prvních týdnech se nedoporučují delší koupele ani masáže froté ručníkem.
Obecně také platí, že se čerstvé i zrající jizvy nemají vystavovat slunečnímu záření, a to od několika měsíců až do 1 roku. UV záření může zvýšit riziko vzniku hyperpigmentace nebo hypopigmentace, proto je vhodné chránit kůži pomocí speciálních přípravků s UV filtrem.
Pro snížení napětí a zvýšení pružnosti jizevnaté tkáně se doporučuje jemná a pravidelná tlaková masáž.
K ošetřování je vhodné použít i níže uvedené druhy a skupiny volně dostupných přípravků.
Léčivý přípravek s obsahem cibulového extraktu (Extractum cepae) má baktericidní a protizánětlivé vlastnosti, flavonoidy kvercetin a kempferol inhibují proliferaci fibroblastů a nadprodukci kolagenu. Gelová forma je vhodná pro masáž a hojivé účinky doplňuje také přítomný heparin a alantoin.
Přípravky na bázi silikonu (polysiloxan, oxid křemičitý, cyklopentasiloxan) prokázaly účinnost zejména v případě patologických jizev. Existuje několik mechanismů, jimiž se vysvětluje klinicky potvrzené zlepšení hypertrofických i keloidních jizev. Vytvářejí okluzní vrstvu, která pomáhá udržet dostatečnou hydrataci jizvy, prostřednictvím signálních drah v epidermálních buňkách snižují aktivitu fibroblastů a produkci kolagenu, a gelové fólie (krytí) navíc snižují tahové napětí v ráně.
Silikonové přípravky se legislativně řadí mezi zdravotnické prostředky a jejich výhodou je možnost aplikace samotným pacientem, neinvazivnost a v případě krytí opakovaná použitelnost. Pro optimální výsledek je však třeba pravidelné používání alespoň 6–12 měsíců, což je pro mnoho pacientů velmi problematické dodržet.
V sortimentu lékárny lze najít silikonové krytí či náplasti, které se doporučuje nechávat na jizvě dlouhodobě a odlepují se jen pro případnou kontrolu rány. Gely se aplikují 2−3× denně a jsou vhodné na místa, jež jsou mechanicky namáhaná a náplast by se z nich mohla odlepovat.
Mezi složky kosmetiky, které podporují hydrataci a lubrikaci, patří kyselina hyaluronová, okluzivní emoliencia typu vazelíny či parafinového oleje nebo vepřové sádlo. Zpravidla bývají k dispozici v kombinaci s dexpanthenolem, včelím voskem, výtažky z heřmánku, měsíčku, jitrocele, aloe, konopí a dalšími, často patentovanými komplexy určenými pro podporu správného procesu hojení a obnovy kůže.
Každá jizva se vyvíjí a v čase mění tak, jak probíhají remodelační procesy v kůži. Navzdory mnoha možnostem je úplné odstranění jizvy často nemožné, ale využití vhodných terapií, respektive jejich kombinace, může vést k jejímu výraznému zmenšení, zploštění či odbarvení. Cílem péče by měla být maximálně funkční a esteticky vyhovující jizva.
(zemt)
Zdroje:
1. Barnes L. A., Marshall C. D., Leavitt T. et al. Mechanical forces in cutaneous wound healing: emerging therapies to minimize scar formation. Adv Wound Care 2018; 7 (2): 47–56, doi: 10.1089/wound.2016.0709.
2. Lin X., Lai Y. Scarring skin: mechanisms and therapies. Int J Mol Sci 2024 Jan 25; 25 (3): 1458, doi: 10.3390/ijms25031458.
3. Poetschke J., Gauglitz G. G. Onion extract. Chapter 24. In: Téot L., Mustoe T. A., Middelkoop E. et al. (eds.). Textbook on Scar Management: State of the Art Management and Emerging Technologies. Springer, 2020, doi: 10.1007/978-3-030-44766-3_24.
