Spermatogenezí se rozumí děj, při kterém postupně a v mnoha krocích dochází ke vzniku mužských pohlavních buněk (spermií). Jejich správný vývoj, probíhající pod kontrolou hypothalamo-hypofyzárního systému a přímým vlivem androgenního hormonu testosteronu, představuje jednu z podmínek úspěšné reprodukce. Vzhledem k tomu, že tvorba spermií probíhá po celý život, je mužská plodnost ovlivnitelná mnoha faktory.
Látky indikované k léčbě hypertenze ovlivňují krevní tlak různými způsoby. Jakými mechanismy však ovlivňují reprodukční schopnost muže, zatím není dostatečně objasněno. S přihlédnutím k negativnímu vlivu vysokého tlaku na funkci cévního endotelu a následnou erektilní dysfunkci se počet neznámých interakcí zvyšuje.
Draslík šetřící diuretikum spironolakton, mechanismem působení antagonista mineralokortikoidních receptorů (MRA), zasahuje do spermatogeneze na několika úrovních. V kůře nadledvin a ve varlatech slabě inhibuje enzymy 17α-hydroxylázu a 17,20-lyázu, jež se podílejí na syntéze testosteronu. Zároveň působí jako parciální antagonista periferního androgenního receptoru a vlivem nízké estrogenní aktivity může negativně ovlivnit sekreci gonadotropinů z adenohypofýzy. I když je však často považován za příčinu mužské neplodnosti, nejsou dosud k dispozici tak robustní a spolehlivé studie, které by tuto hypotézu potvrdily.
Domněnku, že blokátory vápníkových kanálů (BKK) zhoršují mužskou plodnost, podnítila studie z roku 1994 s nifedipinem. Postupně bylo zjištěno, že vlivem BKK dochází k inhibici vstupu extracelulárního vápníku do spermie, a je tak narušen proces kapacitace a následné akrosomální reakce. Tyto děje přitom představují podmínku pro průnik spermie přes obaly vajíčka a následné splynutí gamet. Nepřímý vliv může mít také inhibice hladké svaloviny reprodukčního traktu, která je pod vlivem sympatiku.
Inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACEi) a blokátory receptoru AT1 pro angiotenzin II (ARBs, sartany) zasahují do renin-angiotenzin-aldosteronového systému a patří mezi nejpoužívanější léčiva v terapii hypertenze a srdečního selhání. Výsledky studií, v nichž byl sledován dopad ACEi na mužskou fertilitu z hlediska ovlivnění spermatogeneze, nejsou jednoznačné. Nicméně pozitivním se zdá být zjištění, že ACEi ani sartany nemají vliv na erektilní funkci.
Blokátory beta2-adrenergních receptorů patří mezi antihypertenziva užívaná v monoterapii i kombinaci. Vliv na reprodukční funkci byl sledován v mnoha studiích, z nichž vyplynulo několik možných mechanismů: snížení hladiny testosteronu, negativní ovlivnění kvality spermatu a inhibice beta2-adrenergních receptorů hladkého svalstva s poruchou dilatace kavernózních těles.
Je však nutné zdůraznit, že řada studií byla prováděna na experimentálních zvířatech nebo s relativně nízkým počtem mužů. Poskytují tedy ne zcela relevantní výsledky. Velké studie, a tedy i tvrdá data s jednoznačnými důkazy o vlivu betablokátorů (BB) na reprodukční funkce dosud neexistují. Informace o erektilní dysfunkci v souvislosti s BB se přesto mezi laickou veřejností rozšířila. Vyvstává tedy otázka, jak velký vliv má samotné léčivo, jakou roli hraje psychika a jak významný vliv má samotná hypertenze, často spojená s aterosklerózou
Antagonisté alfa1-adrenergních receptorů se často používají k léčbě benigní hyperplazie prostaty. Antagonista receptorů α1A tamsulosin je zodpovědný za retrográdní ejakulaci nebo úplnou anejakulaci. Naopak u alfuzosinu, doxazosinu či terazosinu je tato porucha vzácná. Při podávání tamsulosinu byla prokázána reverzibilní změna spermatu, konkrétně jeho snížený objem, nižší počet spermií a negativní ovlivnění jejich pohyblivosti i morfologie. Alfuzosin díky své naprosto odlišné chemické struktuře tyto negativní efekty nemá.
Užívané léky v terapii komorbidit jsou faktorem, který při systematickém hodnocení neplodnosti muže nelze opomenout. V případě antihypertenziv a léků ovlivňujících benigní hyperplazii prostaty je jejich vliv často nejasný. Jedinou možností jak eliminovat případný negativní dopad konkrétního léčiva na reprodukční funkce je jeho záměna za jinou účinnou látku, u níž jsou zmíněná rizika menší.
(zemt)
Zdroje:
1. Semet M., Paci M., Saïas-Magnan J. et al. The impact of drugs on male fertility: a review. Andrology 2017; 5 (4): 640−663, doi: 10.1111/andr.12366.
2. Drobnis E. Z., Nangia A. K. Impacts of Medications on Male Fertility. Springer, Cham, 2017.
