KOMERČNÍ SDĚLENÍ
Kašel je jedním ze tří základních obranných dýchacích reflexů. Chrání dýchací cesty před poškozením při vdechnutí dráždivých látek a napomáhá udržovat dýchací cesty volné. Je však také symptomem mnoha onemocnění, a to nezávažných i závažných. Pro volbu terapie kašle je nutné správné posouzení jeho vzniku, charakteru a délky trvání. Je důležité odlišit kašel akutní (trvající méně než 3 týdny) a kašel chronický a také určit, zda se jedná o kašel produktivní s nadměrnou tvorbou hlenu, nebo suchý dráždivý neproduktivní kašel. U chronického kašle je na místě podrobnější vyšetření zahrnující skiagram hrudníku, spirometrii, laboratorní testy a vyšetření sputa.
Akutní respirační infekce jsou až z 90 % virové etiologie a kašel u nich bývá přítomen přibližně 2 týdny. Zvláště na počátku onemocnění je ve 3/4 případů kašel suchý (neproduktivní).
V dýchacích cestách trvale probíhá fyziologická tvorba hlenu, která nevyvolává produktivní kašel. Hlen v dýchacích cestách se podílí na odstraňování cizorodých částic, má antibakteriální účinky, pomáhá zvlhčovat vdechovaný vzduch a preventivně působí proti vysychání dýchacích cest.
Vykašlávání hlenu je ale projevem patologické hypersekrece. Nemusí vždy pocházet z dolních dýchacích cest, často je vykašláván hlen zatékající do nosohltanu z oblastí nosu a paranazálních dutin.
Suchý dráždivý obtěžující kašel lze potlačit centrálními nebo periferními antitusiky. Mezi centrálně působící antitusika patří kodein a dextromethorfan. Vykazují i mírné analgetické vlastnosti, ovlivňují vigilitu a dechové centrum. Mezi nekodeinová antitusika řadíme butamirát s předpokládaným centrálním účinkem a dropropizin a levodropropizin s periferním účinkem.
Základem léčby produktivního kašle jsou mukoaktivní látky (ambroxol, bromhexin, erdostein, acetylcystein, karbocystein) a expektorancia (guaifenesin). Mukoaktivní látky se běžně využívají u onemocnění horních i dolních cest dýchacích, jako jsou akutní respirační infekce, ale též chronická bronchitida a chronická obstrukční plicní nemoc. Mukoaktivní látky zlepšují viskoelastické vlastnosti hlenu, upravují sekreci, snižují viskozitu sputa a podporují mukociliární transport. Kvalitu hlenu je schopna ovlivnit většina mukoaktivních léčiv, ta nejnovější mají rovněž antioxidační a imunomodulační efekt a schopnost ovlivnění bakteriální adhezivity.
Látky usnadňující vykašlávání a tlumící kašel by se neměly kombinovat. Pokud je to nezbytné, lze podávat poslední dávku expektorancia odpoledne a v případě potřeby jen na noc antitusikum.
Léty ověřeným mukoaktivním léčivem je ambroxol. Má komplexní mechanismus účinku – zvyšuje sekreci hlenu v respiračním traktu a snižuje jeho viskozitu a adhezivitu, zvyšuje tvorbu plicního surfaktantu a stimuluje činnost řasinek, což vede ke zlepšení slizničního transportu (mukociliární clearance), tím pádem se usnadňuje vykašlávání a zmírňuje kašel. U zvířecího modelu byl pozorován lokální anestetický účinek ambroxolu, který může být vysvětlen jeho schopností blokovat sodíkový kanál. Podávání ambroxolu společně s antibiotiky (amoxicilin, cefuroxim, erythromycin) vede ke zvýšení koncentrace antibiotik v bronchopulmonálním sekretu a ve sputu.
Ambroxol je indikovaný k mukolytické léčbě akutních a chronických bronchopulmonálních onemocnění, která jsou spojená s abnormální sekrecí hlenu a poruchou jeho transportu. Je k dispozici v různých lékových formách. V tabletách je indikovaný k léčbě dospělých, v roztoku (k perorálnímu podání a k inhalaci) a v sirupu (s příjemnou příchutí) k léčbě dospělých, dětí ve věku do 12 let a dospívajících ve věku od 12 let.
U pacientů s chronickou obstrukční plicní nemocí (CHOPN) vedla 6měsíční léčba ambroxolem k významnému snížení exacerbací patrnému již po 2 měsících. Jeho užívání bylo spojené se snížením počtu dní s příznaky CHOPN, s menší nutností podávání antibiotik a se zmírněním příznaků (potíže s vykašláváním hlenu, kašel, dušnost, auskultační nález).
Ambroxol má příznivý bezpečnostní profil. Při jeho podávání byly jako časté popsány pouze gastrointestinální poruchy, zejména nauzea, dysgeuzie a hypestezie v oblasti úst a hltanu. Pro zlepšení gastrointestinální tolerance je vhodné ho užívat po jídle a dostatečně zapíjet. Vzácně se objevují hypersenzitivní reakce, vyrážka a kopřivka.
Ambroxol se užívá 2–3× denně v dávkách dle lékové formy a věku pacienta. Je možné ho užívat s jídlem i bez jídla, neobsahuje cukr, alkohol a s výjimkou tablet ani laktózu. Kontraindikovaný je pouze v případě hypersenzitivity na léčivou látku nebo na kteroukoliv pomocnou látku. Podávání ambroxolu není doporučeno v I. trimestru těhotenství a během kojení.
(zza)
Zdroje:
1. Vranová V., Vašut K. Doporučený postup. OTC – terapie kašle. Česká lékárnická komora, 2018. Dostupné na: https://lekarnici.cz/wp-content/uploads/2018/09/DP-Kasel-2018-07-30-1.pdf
2. Kotolová H., Hammer T. Akutní respirační infekce – symptomatická samoléčba u dospělých. Praktické lékárenství 2020; 16 (4): 233–242.
3. Dindoš J. Kašel v ordinaci praktického lékaře – jeho diagnostika a léčba. Medicína pro praxi 2023; 20 (1): 25−33.
4. SPC Mucosolvan. Dostupné na: https://prehledy.sukl.cz/prehled_leciv.html#/detail-reg/0258015
MAT-CZ-2400789 – 1.0 – Datum vypracovaní: 08/2024
