Vznik kožního pigmentu je výsledkem komplexních biochemických dějů, které probíhají v organelách melanocytů, tzv. melanosomech. Každý melanocyt je obklopen až 40 keratinocyty, do nichž přenáší prostřednictvím svých dendritů melanosomy s melaninem.
Klíčovou látkou melanogeneze je tyrozináza (TYR). Glykoproteinový metaloenzym, který je přítomný membráně melanosomu, přeměňuje molekulu tyrosinu na dihydroxyfenylalanin (L-DOPA) a následně na dopachinon. Tato sloučenina je substrátem pro syntézu buď tmavě hnědočerného nerozpustného eumelaninu, nebo červenožlutého rozpustného polymeru s obsahem síry, který se označuje feomelanin. Tyto deriváty se jednotně nazývají melanin.
Množství, tvar a velikost samotných melanosomů jsou geneticky podmíněny a vnější faktory na ně nemají výraznější vliv. Samotnou melanogenezi, zrání a distribuci melanosomů však ovlivňuje mnoho genů, proteinů, vnějších i vnitřních faktorů a signálních drah. Na všech těchto úrovních může dojít k chybě s důsledkem hypo - či hyperpigmentace, přičemž poruchy mohou být jak vrozené, tak získané.
Hyperpigmentace kůže je dermatologický stav, při němž dochází ke ztmavnutí barvy kůže následkem zvýšené aktivity TYR a hromadění melaninu. Tyto změny mohou být výsledkem hormonálních změn, zánětu, poranění, působení některých léčiv, ale hlavně vystavení UV záření. Podle hloubky uložení melaninu se rozlišuje epidermální, dermální a smíšený dermálně-epidermální typ hyperpigmentace.
Melasma, označovaná také často jako „těhotenská maska“, je hyperpigmentace lokalizovaná nejčastěji v oblasti obličeje. Její patogeneze je velmi komplexní a podílí se na ní interakce UV záření, hormonálních stimulů a specifických patologií, které se týkají i jiných než kožních buněk. Léčba melasmy je dlouhodobá a tento stav je často farmakorezistentní.
Zánětlivý proces doprovázející acne vulgaris, atopickou dermatitidu, poranění a laserové či peelingové procedury často vede k tzv. pozánětlivé hyperpigmentaci. Prozánětlivé mediátory ovlivňují melanocyty, jež hypertrofují a zvyšují aktivitu TYR. V případě, že je zánětem nebo poraněním zasažena i dermis, uvolní se z keratinocytů bazální vrstvy epidermis velké množství melaninu, který je fagocytován a uložen do dermis či epidermis.
Základem řešení hyperpigmentací je dlouhodobá topická aplikace kosmetických nebo léčivých přípravků s depigmentačním účinkem. Většina používaných látek snižuje syntézu melaninu inhibicí tyrozinázy, nicméně u mnoha sloučenin stále probíhají studie, jež ukazují na možný zásah do dalších intracelulárních signálních drah.
Kyselina kojová (KA) je organická kyselina, která se získává aerobní fermentací rýže některými plísněmi, např. Aspergillus flavus nebo Aspergillus oryzae. Mechanismus jejího účinku spočívá ve vychytávání iontů mědi, jež se pak nemohou zabudovat do aktivního místy tyrosinázy, a tak narušují její funkci. KA je alternativou dříve hojně používaného hydrochinonu, který již není v kosmetických přípravcích zemí EU povolen.
Isobutylamidothiazolylresorcinol (ITR), známý pod patentovým označením Thiamidol, patří v současnosti k nejprogresivnějším látkám. Působí jako inhibitor tyrosinázy a transportu pigmentu do keratinocytů. Bylo prokázáno, že výrazně zlepšuje projevy melasmy obličeje, pozánětlivou hyperpigmentaci i solární lentigo.
Arbutin je derivát hydrochinonu obsažený například v listech medvědice lékařské, brusinky, borůvky nebo hrušek. Jeho struktura se podobá tyrosinu, a působí proto jako kompetitivní inhibitor TYR.
U těžších stavů, hlavně pozánětlivých hyperpigmentací, se dají využít individuálně připravené léčivé přípravky. Většinou obsahují kombinaci kortikosteroidu, tretinoinu a hydrochinonu.
Řešení pigmentových skvrn jakoukoliv metodou je dlouhodobé a musí být vždy kombinováno s fotoprotekcí. I proto jsou dnes nedílnou složkou kosmetických přípravků směsi látek, jež absorbují UV záření a působí tak nejen jako prevence vzniku nových lézí, ale i proti zhoršování těch stávajících.
(zemt)
Zdroje:
1. Piętowska Z., Nowicka D., Szepietowski J. C. Understanding melasma − how can pharmacology and cosmetology procedures and prevention help to achieve optimal treatment results? A narrative review. Int J Environ Res Public Health 2022 Sep 24; 19 (19): 12084, doi: 10.3390/ijerph191912084.
2. Liyanage A., Liyanage G., Sirimanna G., Schürer N. Comparative study on depigmenting agents in skin of color. J Clin Aesthet Dermatol 2022 Feb; 15 (2): 12−17.
3. Nautiyal A., Wairkar S. Management of hyperpigmentation: current treatments and emerging therapies. Pigment Cell Melanoma Res 2021; 34 (6): 1000−1014, doi: 10.1111/pcmr.12986.
