Dusičnan stříbrný (AgNO₃) patří mezi několik málo stříbrných solí, které se snadno rozpouštějí ve vodě i ethanolu. Tato vlastnost je dána iontovou vazbou mezi Ag+ a NO3−, která umožňuje snadnou disociaci molekuly v polárních rozpouštědlech. Stříbro v oxidačním stavu +1 je však poměrně nestabilní a má tendenci redukovat se na kovové stříbro (Ag⁰). Naopak dusičnanový aniont (NO3−) je za běžných podmínek stabilní a nereaktivní, což zajišťuje, že kationty Ag+ zůstávají volné a dostupné k oxidaci dalších látek. Právě chemická povaha dusičnanu stříbrného je základem jeho dlouholetého využití v medicíně.
Antiseptické účinky stříbra a dusičnanu stříbrného jsou lidstvu známy již od starověku, i když samotný mechanismus jejich působení byl odhalen až mnohem později. Výraznější uplatnění v medicíně přišlo na konci 19. století. Oční kapky s 0,1–1% obsahem dusičnanu stříbrného se dříve aplikovaly novorozencům jako prevence infekce spojivek způsobených bakterií Neisseria gonorrhoeae, původcem kapavky. Ve větším měřítku pak našlo stříbro využití během 1. světové války, než bylo posléze nahrazeno antibiotiky.
Stříbrné kationty jsou biologicky aktivní a snadno interagují s proteiny, aminokyselinami, volnými anionty a receptory na membránách eukaryotických i prokaryotických buněk. Mechanismus baktericidního působení je založen na jejich vazbě na thiolové skupiny proteinů i bakteriálních enzymů. Citlivost bakterií (a pravděpodobně i plísní) na stříbro je dána geneticky a souvisí s úrovní intracelulárního vychytávání stříbra a jeho schopností nevratně denaturovat klíčové enzymatické systémy.
I když je čistý AgNO3 bezbarvá nebo bílá krystalická látka, velmi citlivě reaguje na sluneční záření. Fotochemická reakce založená na schopnosti molekuly absorbovat UV záření vede k narušení iontové vazby a tvorbě velmi malých koloidních částic kovového stříbra. Šedý až černý vzhled je výsledkem kombinace rozptylu a absorpce světla po jeho dopadu na koloidní částice. Právě fotolýza dusičnanu stříbrného dala vzniknout základům fotografie.
Při kontaktu sloučeniny s kůží je tvorba a redukce stříbrných iontů podporována organickými i anorganickými látkami přítomnými na povrchu epidermis a v potu. Chloridové ionty reagují s Ag+ za vzniku bílého chloridu stříbrného (AgCl), který se na světle postupně rozkládá a mění na šedočerné kovové stříbro. Čím hlouběji do pokožky částice stříbra proniknou, tím obtížněji se vzniklé skvrny odstraňují.
Chemická kauterizace pomocí dusičnanu stříbrného byla v minulosti hojně používána k zástavě krvácení, dnes se využívá spíše ve veterinární medicíně. Tento proces funguje na principu reakce stříbrných iontů s proteiny cévního endotelu, kdy vzniklá vrstva denaturovaných bílkovin ránu rychle a efektivně uzavře. Díky zásahu do buněčných dějů se dusičnan stříbrný využívá také k omezení tvorby a odstranění hypergranulační nebo nekrotické tkáně. Vysrážené proteiny na ráně představují jakýsi „strup“, který odumřelou tkáň odděluje od zdravé a zároveň ji chrání před vnějšími vlivy. Navíc se předpokládá, že stříbrné ionty mohou stimulovat tvorbu růstových faktorů a podporovat dělení buněk i jejich migraci, což je nezbytné pro správnou epitelizaci rány.
Roztavený dusičnan stříbrný ve formě tyčinky, známý jako „lapis“ (Stilus Argenti Nitrici), obsahuje 75 % dusičnanu stříbrného a 25 % dusičnanu draselného. Tato směs se využívá k urychlení granulačních a epitelizačních procesů, zejména po odstranění bradavic. Zajímavé je i jeho specifické využití při léčbě abscesů Bartholiniho žlázy. Chemické naleptání žlázového pouzdra pomocí lapisu umožňuje šetrné odstranění žlázy bez chirurgického zákroku.
Mikuliczova mast, také známá jako Ung. Billroth nebo Argenti nitratis unguentum compositum, se stále předepisuje k podpoře granulace a epitelizace při léčbě chronických ran, vředů a špatně se hojících defektů kůže.
Nízká koncentrace roztoku dusičnanu stříbrného se může použít k dezinfekci kůže, sliznic, ran či spojivek, 10–20% roztoky slouží ke kauterizaci kondylomů, bradavic nebo k ošetření krvácení z nosu.
Dusičnan stříbrný je nutné skladovat v uzavřených tmavých obalech na suchém a chladném místě, chráněný před světlem. Při přípravě magistraliter přípravků nesmí přijít do kontaktu s kovovými nástroji. Z tohoto důvodu se používá výhradně melaminová třenka. Proti nežádoucím skvrnám na pokožce a podráždění očí je vhodné používat ochranné pomůcky.
Z hlediska možných interakcí je důležité zmínit halogenidy, s nimiž dusičnan stříbrný vytváří nerozpustné sraženiny. Ethakridin laktát, glycerol a formaldehyd pak urychlují vznik šedého kovového stříbra.
Ačkoliv má dusičnan stříbrný významné léčivé účinky, je klasifikován jako nebezpečná látka. Při kontaktu s kůží může způsobit podráždění či poleptání a při dlouhodobé expozici hrozí poškození zraku nebo vznik argyrie, tedy trvalého zbarvení tkání. Přestože si v některých indikacích udržuje své místo, stále častěji bývá nahrazován modernějšími a bezpečnějšími alternativami, jako je například nanostříbro.
(zemt)
Zdroje:
1. Český lékopis 2023. 2. díl, Evropská část. Grada, Praha, 2023.
2. Sklenář Z. Magistraliter receptura v dermatologii (2. vyd.). Galén, Praha, 2021.
3. Klasen H. J. Historical review of the use of silver in the treatment of burns. I. Early uses. Burns 2000; 26 (2): 117–130, doi: 10.1016/s0305-4179(99)00108-4.
4. Barillo D. J., Marx D. E. Silver in medicine: a brief history BC 335 to present. Burns 2014; 40 (Suppl. 1): S3–S8, doi: 10.1016/j.burns.2014.09.009.
5. Żyro D., Sikora J., Szynkowska-Jóźwik M. I., Ochocki J. Silver, its salts and application in medicine and pharmacy. Int J Mol Sci 2023; 24 (21): 15723, doi: 10.3390/ijms242115723.
