Běžný způsob ošetření spočívá v omytí rány, její dezinfekci a buď zalepení, nebo obvázání. Často však bývá ponechána i nezakrytá. Takto ošetřená rána zasychá a vytváří se strup, který praská a svědí. V případě dětí je i dezinfikování spojené s bolestí a pálením, což velmi komplikuje ošetření a následnou compliance malého pacienta s léčbou.
Pokud strup odstraníme předčasně, poškodíme hojící se ránu, a tím se výrazně zpomalí hojení. Rozsáhlejší rány, např. opruzeniny, také často vysychají, praskají a hrozí zde jednak nebezpečí infekce a dále výrazné prodloužení délky hojení a vyšší bolestivost.
U starších pacientů je vysoké riziko komplikací při hojení i zprvu banálních poranění. Kůže seniorů totiž obsahuje méně cév, snižuje se její prokrvení a výživa, kůže vysychá a celkově se dostává do horší kondice. Je křehčí, ztenčuje se a zhoršuje se i její funkce bariéry proti úniku tekutin a pronikání mikroorganismů. V neposlední řadě dochází ke změně struktury kolagenu, což také významnou měrou přispívá ke zpomalení hojení ran a větší náchylnosti k přechodu do chronické rány. U starších pacientů je v případě nedostatečně ošetřené rány hojení mnohem pomalejší.
Hojení ran je komplexní fyziologický proces, charakteristický svými třemi rozdílnými, vzájemně se prolínajícími fázemi (zánětlivá, granulační a epitelizační).
V průběhu první, zánětlivé fáze hojení produkují buňky imunitního systému (neutrofily a makrofágy) prozánětlivé mediátory (cytokiny) zodpovědné za tvorbu reaktivních kyslíkových sloučenin (ROS – reactive oxygen species). Zánět je fyziologickou odpovědí na poškození tkáně. Zánětlivá reakce probíhá nejprve lokálně v místě poranění. Za určitých nepříznivých podmínek se však proces hojení může zastavit v této první, zánětlivé fázi, a rána tak přechází do stavu chronického. Tyto nepříznivé podmínky jsou mimo jiné vyvolány nadměrným množstvím ROS v místě poranění. Zvýšená koncentrace ROS, která překročí vlastní antioxidační schopnosti okolních buněk, vede k poškození i zdravých buněk, což vede k rozvoji zánětlivé reakce a zpomalení tvorby nového epitelu, a tím i hojení rány.
V rámci fyziologického procesu mají ROS v ráně svoji roli, spočívající zejména v likvidaci bakterií a možné infekce. Mezi hlavní typy ROS patří zejména peroxid vodíku (H2O2) a kyslíkové sloučeniny radikálové povahy – radikály hydroxylové (•OH), peroxylové (•OOR), hydroperoxylové (•OOH) a superoxidový aniont (•OO–). Důležitým faktorem ovlivňujícím průběh hojení je rovnováha mezi koncentrací ROS v místě poranění a antioxidační kapacitou okolních buněk. Dojde-li k porušení této rovnováhy vlivem masivní nadprodukce ROS, nastává tzv. oxidativní stres, který následně vede k dalšímu poškození tkáně, což se mimo jiné projeví i výrazným prodloužením doby léčení. Na molekulární úrovni dochází během oxidativního stresu k poškozování tzv. biomolekul (chemických sloučenin převážně uhlíku, vodíku, kyslíku), které jsou základními stavebními částicemi buněk. Tím, že jí odejmou elektron, se pak biomolekula sama stává reaktivním volným radikálem, který je schopen atakovat další biomolekuly ve svém okolí. Vzniká tak velmi rychlá řetězová reakce.
Antioxidanty efektivně potlačují rozvoj oxidativního stresu, neboť jsou schopny reagovat s ROS a převádět je na látky pro organismus neškodné, čímž významně přispívají k vytvoření optimálního prostředí v ráně, jež podporuje proces hojení.
Během druhé, granulační fáze v místě poranění migrují, proliferují a dělí se buňky nově se tvořící tkáně, která se nazývá granulační. Tato tkáň se vyznačuje velmi neorganizovanou strukturou a je složená převážně z fibroblastů a nových cév.
Epitelizační fáze ve své podstatě navazuje na granulační fázi, dochází ke kontrakci (stažení) již vytvořené granulační tkáně. Buněčná výstelka nové tkáně začíná zpravidla z okrajů rány či z tzv. epitelizačních ostrůvků. Rána se během této fáze postupně zatáhne, povrch překrývá epitel ze zdravé tkáně z okolí rány. Tvoří se kontrahovaná tkáň – jizva, která je postupně remodelována na tkáňovou strukturu pokožky.
Nově patentovaný polymer TRISS, který je na trh dodáván ve formě spreje, ideálně koresponduje s jednotlivými fázemi hojení rány. Největším přínosem pro pacienty-seniory je právě jeho schopnost účinně eliminovat reaktivní sloučeniny kyslíku, a tím potlačit oxidativní stres v místě poranění. Vrstva, kterou na ráně vytvoří, zajistí vlhké hojení rány, je nepropustná pro bakterie a vnější kontaminanty, a naopak propustná pro vodní páru a kyslík (takže rána pod polymerem nemaceruje, podporuje adhezi a růst buněk a epitelizaci povrchu rány). Výše uvedenými vlastnostmi a parametry lze téměř s jistotou předpokládat, že aplikace polymeru TRISS na ránu působí jako prevence přechodu rány do chronického stavu tím, že odstíní možné negativní vlivy, jež by mohly zkomplikovat průběh hojení.
Dalším důležitým faktorem u pacientů-seniorů je vysoká pravděpodobnost, že se jedná o pacienty polymedikované. V tomto případě oceníme tentokrát chemickou strukturu polymeru TRISS, protože se jedná o polymer síťovaný, který ve své struktuře obsahuje kovalentně vázané siloxanové skupiny a složky s protizánětlivým účinkem (tzv. stericky stíněné aminy). Tato polymerní síť sice dobře adheruje k pokožce i sliznici, ale všechny složky jsou zabudovány pevnou chemickou vazbou do struktury polymerní sítě, která je vysoce chemicky i termicky stabilní, nepodléhá hydrolýze, nerozkládá se ani neuvolňuje žádnou látku do organismu. Z toho logicky plyne absolutně minimální riziko možných interakcí s jinou léčbou, alergických reakcí, či dokonce nežádoucích příhod.
Naopak u dětí je základní výhodou spreje s polymerem TRISS, že po aplikaci na otevřenou ránu nepálí, snižuje bolestivost a používá se naprosto bezkontaktně. Výhodou je i transparentnost krytí pro vizuální kontrolu stavu rány. Polymer je po zaschnutí voděodolný, a tím nám umožňuje převaz až po 12–24 hodinách, a to bez nutnosti dalšího krytí. Všechny výše uvedené vlastnosti zcela jednoznačně napomáhají lepšímu přístupu k léčbě jak seniorních, tak dětských pacientů. Dále je díky velmi jednoduché a pohodlné aplikaci řešením i pro správné, rychlé a jednoduché ošetření rány samotným pacientem v domácnosti.
PharmDr. MVDr. Vilma Vranová, Ph.D.
Katedra vzdělávání lékařů a jiných zdravotnických pracovníků NCO NZO Brno
Zdroje:
1. Mallefet P., Dweck C. A. Mechanisms involved in wound healing. Biomed Sci 2008; 7: 609–615.
2. Mrázová R., Pokorná A., Krejcar M. Možnosti v hojení ran. Medicína pro praxi 2012; 9 (2): 83–86.
3. Boateng JS, Matthews KH, Stevens HN, Eccleston GM. Wound healing dressings and drug delivery systems: a review. J Pharm Sci 2008; 97 (8): 2892–2923, doi: 10.1002/jps.21210.
