Expozice chronickému stresu je dobrým prediktorem KV onemocnění. Pokud stres trvá dlouho a člověk se neumí vypořádat s negativními emočními stavy, jako jsou hněv nebo úzkost, vzniká nerovnováha mezi sympatickým a parasympatickým nervovým systémem (SNS, PNS). Zvýšení poměru mezi aktivitou SNS a PNS je spojeno s vyšší KV morbiditou a mortalitou.
Kardiovaskulární systém se dokáže přizpůsobovat řadě vnitřních i zevních vlivů změnami srdeční frekvence. Její vysoká variabilita je známkou zdravého organismu s lepší adaptací. Analýza variability srdeční frekvence (HRV − heart rate variability) obnáší posouzení fluktuace intervalů mezi normálními stahy myokardu, nejčastěji mezi vlnami R na EKG.
Autoři prezentované studie zkoumali dvě situace a jejich vliv na variabilitu srdeční frekvence: účinek chronického stresu (za poslední měsíc dle dotazníku HUS) a odpověď na akutní stresor v podobě psychicky náročného mluveného projevu. Hodnocený soubor tvořilo 50 účastníků (22 mužů a 28 žen; 37 z bělošské populace a 13 z černošské populace). Průměrný věk činil 30 let (25–39), průměrná hodnota BMI 23,4 kg/m2 (18–29) a u žádného z nich nebyl naměřen krevní tlak vyšší než 140/90 mmHg. Anamnesticky u nikoho nebylo prokázáno onemocnění nebo zjištěna medikace ovlivňující aktivitu autonomního nervového systému.
Ke zhodnocení chronického stresu byl použit dotazník HUS (Hassles and Uplift Scale) obsahující 53 otázek zaměřených na pozitivní a negativní události každodenního života v průběhu posledního měsíce. Úkolem probandů dále bylo připravit mluvený projev, který bude viditelně nahráván kamerou a hodnocen odborníky z hlediska kvality a výřečnosti. Srdeční frekvence a intervaly RR byly získány z EKG a měřena byla také dechová frekvence, přičemž tyto parametry byly dále analyzovány, například v podobě tzv. korelační dimenze D2.
Během mluveného projevu poklesla průměrná dechová frekvence z 0,24 na 0,19 Hz (p < 0,001). Pozorovaná změna dechové frekvence nezasahovala do asociací mezi akutním stresorem a různými měřítky srdeční frekvence a její variability. Průměrná srdeční frekvence i HRV se během akutního stresu zvyšovaly, D2 se snížila z 3,5 na 3,2.
Za normálních okolností kolísá systém generování srdeční frekvence v množině stavů připravených přizpůsobit se vnějším podmínkám neustále měnícího se prostředí. Čím vyšší je D2, tím více stupňů volnosti má srdeční pacemaker, a tím větší je tedy rozsah možných adaptivních odpovědí. Snížení komplexity srdeční frekvence během stresových podmínek tak může znamenat menší adaptabilitu a kondici srdečního pacemakeru a funkční omezení zúčastněných KV prvků.
Při analýze vlivu chronického stresu byl rovněž zjištěn pokles D2. Tento nález má klinický význam, jelikož KV onemocnění jsou spojena s menší HRV. Chronicky snížená HRV v důsledku stresu tedy může být spojena s chronickým selháváním návratu srdeční frekvence do výchozího stavu a chronicky menší schopností reagovat zpomalením srdeční frekvence na zvýšení krevního tlaku.
Autoři studie pozorovali snížení D2 srdeční frekvence vlivem akutního i chronického stresu u 50 zdravých jedinců. Přinesli tak mimo jiné další důkaz, že vliv stresu na funkci srdečního pacemakeru je komplexnější, než lze zjistit konvenčním měřením srdeční frekvence.
(saz)
Zdroj: Schubert C., Lambertz M., Nelesen R. A. et al. Effects of stress on heart rate complexity – a comparison between short-term and chronic stress. Biol Psychol 2009; 80 (3): 325–332, doi: 10.1016/j.biopsycho.2008.11.005.
