Lékárna mezi stadionem a bylinou – Bazalka

Kdo jste už někdy byli v Ostravě, jistě víte, že se za posledních 15 let dost změnila. Nejen že už to není černá, Ostrava černá, ale při rozhledu z radniční vyhlídkové věže se okolí pěkně zelená. Město se stává čím dál tím víc centrem kultury a moderních trendů. Přesto si zachovává své tradiční rysy. Patří mezi ně určitě jedinečné nářečí, drsná nátura obyvatel i láska k fotbalovému týmu Baník. Ale kromě toho tu najdeme i tradiční rodinné lékárny jako například tu na ostravských Bazalech. Lékárna Bazalka je děděná už po generace od lékárnice babičky, přes maminku, až po současnou vedoucí lékárnici. A čeká snad i na další následnici.

V roce 1994 tehdejší vedoucí lékárnice a provozovatelka Mgr. Uršula Vítková (babička, která letos v září oslavila osmdesátiny) získala v privatizaci lékárnu na Poliklinice Modrý pavilon ve Slezské Ostravě. „Farmacii jsem šla studovat, protože se mi líbil tento obor,“ vzpomíná zakladatelka farmaceutické dynastie. „Nejenže jsem byla první farmaceut v rodině, ale i první středoškolák –⁠ absolvovala jsem gymnázium. Takže i vůbec první vysokoškolák v rodině.“

O rekonstrukci a přesunu lékárny na současné místo vypráví maminka, Mgr. Šárka Blahožová: „Původní lékárna byla o jednu ulici níž. V roce 1997 prošla zásadní rekonstrukcí –⁠ vznikla dvě výdejní místa, moderní oficína s možností vystavení sortimentu volného prodeje atd. Po 10 letech jsme ale dostali výpověď z nájmu. Polikliniku tenkrát vlastnilo 11 lékařů, kteří si chtěli vybudovat svou vlastní lékárnu. Bylo velké ště stí, že se poblíž podařilo najít rychle nové prostory v areálu dnešního Penny marketu, tehdejšího Diskontu Plus. Usídlili jsme se v prostorách skladu FUJI filmu, které lékárně zcela vyhovovaly velikostí, jen se musely změnit dispozice, ale to vyřešily příčky. Nábytek z původní lékárny potřeboval jen trochu úprav a za 14 dnů, začátkem ledna 2004, jsme otevřely novou lékárnu, ve které jsme dosud. Od té doby žádnou zásadní změnou neprošla, jen jsme podle nových trendů merchandisingu rozšířily regály v oficíně, abychom zvětšily plochy pro vystavení.“

Svůj název získala lékárna v roce 2015 (nejen) po kopci Bazaly, na kterém se nachází i legendární fotbalový stadion.

„Naše lékárna je od stadionu jednu stanici trolejbusem, vzdušnou čarou asi 300 metrů. Vytvoření názvu lékárny tak, aby byl jednoduchý, zároveň si pohrál se jménem oblasti, kde leží, a taky měl něco společného s lékárenstvím a zároveň obsahoval něco z farmacie, nebylo zase tak složité.“

Lékárnice ale moc velké fanynky fotbalu nejsou. „Nic nám to neříká. A dokud se na Bazalech ještě hrávalo, znamenaly pro nás zápasy jen dopravní komplikace.“

V lékárně je stálý personál, aktuálně šest zaměstnanců včetně paní na úklid. A jak to v lékárně chodí? „Zaměstnanci se nám příliš nestřídají“, říká vedoucí lékárnice Mgr. Eva Veselá, „změny se v posledních pár letech odehrály jen kvůli odchodu do důchodu nebo na mateřskou a rodičovskou dovolenou. Maminky se nám však zatím všechny zase vrátily.

Řekla bych, že co do počtu výdejů máme zhruba vyrovnaný podíl ,receptovýchʻ a ,nereceptovýchʻ pacientů. Snažíme se vést i všechny naše magistry tak, aby kromě výdeje na předpis dokázaly fundovaně a smysluplně poradit pacientům i u volného prodeje. Je to podle mého názoru v lékárně našeho typu velmi praktické jak pro lidi před tárou, tak za ní.“

Svým pacientům nabízí lékárna také přípravu IPLP. „Laboratoř máme poměrně vytíženou a připravujeme docela širokou škálu věcí, od mastí přes rektální čípky až po perorální tobolky.“

Přestože je Ostrava rušné město, s velkým pohybem obyvatel, lékárna si zachovává své věrné pacienty.

„Je příjemné, že máme z velké části stálou klientelu, která chodí k nám do lékárny opakovaně, známe se už tedy se spoustou klientů i osobně a jak všichni lékárníci dobře vědí, šetří to oběma stranám spoustu času, energie i peněz, pokud už ,své pacientyʻ znáte. Objevují se u nás všechny skupiny pacientů, od studentů z nedalekých kolejí, přes starostlivé maminky a pracující až po důchodce.“

Lékárna pod vedením zkušených lékárnic nenechává nic náhodě, sleduje moderní trendy a přichází s aktivitami, které nejenže posilují pozici lékárny, ale také dobrý obraz samotné lékárnické profese.

„Aktuálně spolupracujeme s blízkým ústavem sociální péče. Zaměřujeme se na rozmanitý sortiment volně prodejných léků a doplňků stravy, v nabídce ale máme také například zdravou výživu či širokou škálu homeopatik. V těchto oblastech se naše farmaceutické asistentky průběžně a aktivně vzdělávají.“

A co bude s lékárnou dál? Chystá se předání štafety další mladé lékárnici?

„Já, popravdě, při tom rušném vývoji lékárnictví vůbec nedovedu odhadnout, kam se dostaneme za 15 let, až budu u vlastních dětí řešit jejich budoucí povolání,“ uvažuje nahlas Mgr. Veselá.„Za současné situace bych jim to určitě nevymlouvala, přece jen bude lékárna prostředí, na které budou od mala zvyklé a na rozdíl od jiných profesí budou vědět, do čeho jdou. Tak jsem to měla i já, už od útlého dětství jsem po škole chodívala za babičkou do lékárny a pomáhala například s označováním léků cenovkami. Tehdy se ještě musela označovat každá krabička podle dodacího listu jednak celkovou cenou, a u receptových léčiv pak i výší úhrady a doplatkem. Pamatuji si, že už tehdy mě lékárenské prostředí fascinovalo a to lepení různobarevných štítků mě moc bavilo.

Věděla jsem, co povolání lékárnice obnáší a také přináší, a ještě stále si stojím za tím, že jsem nezvolila špatně a že mě moje práce naplňuje a dává mi to, co jsem od ní očekávala.“

Snad se tedy lékárnická tradice přenese i na další ženy v linii této lékárnické rodiny. Protože tyhle "holky" evidentně umí a lékárničina je zkrátka pořád baví.

Nina Švédová