Viceprezident Kopecký: Plánuji spanilé jízdy do krajů


Vyšlo v časopise: Čas. čes. lék., 91, 2019, č. 12, s. 8-9

Co pro vás osobně znamená, že jste se stal viceprezidentem České lékárnické komory? Chvíli se zdálo, že dosáhnete i na funkci nejvyšší…

Nebudu nic zastírat a řeknu narovinu, že když jsem prohrál prezidentskou volbu, tak ano, v tu chvíli jsem byl zklamaný. Ale ­nakonec to, že jsem se stal viceprezidentem, považuju vlastně za výhodu. V pomyslné hierarchii stupínků, to není skok z řadového člena představenstva na prezidenta, ale mezistupeň, který zase člověka posune dál z hlediska získávání nových zkušeností. A pak třeba do budoucna to může být i výhoda v případném usilování o prezidentskou funkci. Takže byl jsem ze začátku zklamaný, ale teď to tak už vůbec necítím, je mi v pozici vice­prezidenta dobře, možná lépe, než by mi bylo v té prezidentské.

Jak podle vás dopadlo složení nového představenstva?

Všechny tři hlavní proudy lékárenství jsou zastoupeny v představenstvu Komory poměrně paritně – 5 řetězcových, 6 nemoc­ničních, 7 majitelů/spolumajitelů, 2 zaměstnanci. Myslím, že zastoupení řetězcových lékárníků v představenstvu, bude ku prospěchu věci. I oni budou mít informace, které se ­doteď ­dozvídali spíš zprostředkovaně od svých zaměstnavatelů. ­Podle mě to taky posílí pozici Komory, protože pokud v představenstvu něco odhlasujeme, a jak je vidět, rozložení sil je poměrně vyrovnané, nebude to o tom, že by jedna skupina převálcovala druhou. Díky tomu i pozice Komory při vyjednávání se státní správou bude silnější. Budeme moci říct, podívejte se, tady se shodli lékárníci ze všech tří oblastí na tom, že například SMS recepty jsou problém, milý SÚKLe, pojďme je řešit…

Dnešní představenstvo navštívil ministr zdravotnictví, zdá se, že jeho vztah k lékárníkům se po sjezdu mění, máte taky takový pocit a jak moc věříte jeho slibům?

Ano, zdá se, že lékárníkům naslouchá. Když to srovnám s předcházejícími ministry, kdy jednání na úrovni ministra byla jednou dvakrát do roka, teď je to mnohem častější. Problém je, že nám sice jak ministr, tak celá státní správa, více naslouchají, ale bohužel z osmdesáti procent nakonec nenaplní naše přání, naše tužby, které nejsou jen pro lékárníky, ale i ve prospěch pacientů.


Co budete dělat, když se sliby nenaplní? Kam až zajdete?

Budeme to zkoušet dál. Zatím jsme se s prezidentem domluvili, že zkusíme se státní správou vyjednávat, řekněme, ve slušnosti a naše názory, návrhy znovu předáme. Pokud to ale bude pokračovat jako dřív, to znamená, že nás stále budou poslouchat, ale odmítat, vypořádávání našich připomínek k zákonům, vyhláškám bude vždy ve smyslu neakceptováno, neakceptováno, neakceptováno… pak budeme muset také přitvrdit. Ale rozhodli jsme se, že to zkusíme od začátku, co bylo, bylo, začínáme z bodu nula a uvidíme.

Sjezd se rozhodl nezvýšit příspěvky a současně schválil mínusový rozpočet. Jak si s tím chcete poradit?

Budeme si s tím muset poradit. Ale vrátím se na sjezd. Myslím, že naší největší chybou bylo, že jsme před sjezdem ­neobjeli všechna OSL a že jsme v podstatě problematiku ­rozpočtu nevysvětlili. Z toho důvodu taky potom hlasování na sjezdu dopadalo tak, jak dopadlo. Že například v jednu chvíli nebyla schválena žádná varianta rozpočtu. Teď budeme mít od naší účetní firmy nástroj na průběžné sledování hospodaření Komory, takže ­budeme rychle vědět, jakým způsobem jsou ­naplňovány příjmy, jakým způsobem dochází k výdajům. ­Budeme muset u některých věcí šetřit, na to jsme založili pracovní skupinu pro rozpočet, která se bude pravidelně scházet a zjišťovat aktuální finanční situaci. A naším cílem do ­příštího sjezdu určitě bude připravit rozpočet, včetně varianty se ­zvýšeným členským příspěvkem, ale s tím, že musíme ­vysvětlit členům v rámci našich výjezdů do OSL, proč to chceme, co pro lékárníky děláme a co jim to zvýšení přinese.


A je něco, co byste třeba vy osobně z činnosti vypustil nebo omezil?

Já si myslím, že ne. Velké vášně vzbuzuje, je to každoroční ­evergreen, časopis. Já za časopis v papírové podobě budu ­dýchat a budu bojovat do té doby, dokud to půjde. Chápu mladou generaci, že je to už generace facebooková, internetová, ale uvědomme si, že v lékárnách je spousta lidí – ve věku 50+ a ti prostě ten časopis stále využívají a potřebují.

Jste aktivní v mezinárodních kontaktech, jezdíte po kongresech, setkáváte se s představiteli lékárníků z jiných zemí. Kam podle vás patří Česká lékárnická komora a čeští lékárníci?

Já bych to malinko rozdělil. Čeští lékárníci patří po odborné stránce na špičku. Máme dnes v lékárnách z celé EU jedno z nejšpičkovějších softwarových vybavení, v tom jsme na vrcholu, to, co vidím v Evropě, tak jsou 10 let za námi i v některých vyspělých zemích. Na druhou stranu lékárenství v ČR patří mezi nejliberálnější v EU. Lékárnu může vlastnit kdokoli, může ji postavit kdekoli (i přes ulici nebo vedle stávající lékárny), výše doplatků na léky se může z různých důvodů lišit mezi lékárnami. Tím jsme skutečně specifičtí. Ve všech ostatních zemích platí regulace alespoň v jednom z výše uvedených bodů. Potenciál máme obrovský, ale nemáme finance na to, jak jej využít.

Jak se dívají na českého lékárníka v zahraničí, jsme pro ně něčím inspirativní?

Jestli jsme v něčem inspirací, tak určitě v elektronizaci, to jsme opravdu špička. Náš eRecept kvitují i v západních zemích. Při jednání PGEU patříme do regionu řekněme střední a ­východní Evropy, vždycky jsme s Poláky, Maďary, Slovinci, (škoda, že ­nejezdí na jednání Slováci) nebo s Bulhary tíhli k sobě a v podstatě jsme takovým blokem vůči tomu, co prosazovaly některé země západní Evropy. Na druhou stranu Portugalsko, země podobná velikostí České republice, dosáhlo skvělých výsledků v tom, jakým způsobem dělají v lékárnách poradenství a další servis, to klobouk dolů, kam se dostali. Spoustu věcí bychom se od nich mohli naučit. Výhodou příštího roku bude, že prezidentem PGEU bude Portugalec Duarte Santos. A ten už stanovil priority – lékárenské služby a jejich rozvoj. Takže doufám, že se budeme moci inspirovat.

Jak moc může PGEU zasáhnout do situace u nás?

Spíš inspirací. Portugalci mají úplně jinou legislativu, tam je úplně jiné postavení lékárníka vůči státní správě. Vezměte si, že třeba statistiky pro státní správu, to přímo dělá portugalská komora, takže oni mají tvrdá data a s těmi dokáží vyjednávat vůči státní správě, to je u nás úplně jinak.

A chcete se té mezinárodní spolupráci a inspiraci věnovat i v nové funkci?

Ano, určitě, to je jedno z témat, když jsme si dělili kompetence s panem prezidentem, které připadlo mně.

Jak jste si rozdělili kompetence s prezidentem?

Prezident je práce na plný úvazek. Viceprezidentství je bráno jako částečný úvazek, proto cca půlku úvazku budu pracovat v lékárně, abych neztratil kontakt s praxí, půlku se budu věnovat činnosti pro ČLnK. Prezident má na starosti veškerá témata, ­­především ale média, jednání na té nejvyšší úrovni a chod Ko­mory. To vyplývá i z té funkce. Já se budu věnovat tomu, co jsem dělal dosud, třeba jednání se SÚKL, ministerstvem, s pojišťovnami, jednání o eReceptu, elektronizaci, předávání dat apod.

V jakém stavu byste chtěl mít Komoru, až budete končit?

Byl bych rád, kdyby se podařilo prosadit změnu odměňování a zajistit dostupnost léků v lékárnách. To jsou nejbližší priority, to bych byl opravdu rád, kdyby se povedlo. A také to, co jsme v předcházejících obdobích zanedbávali, takové to PR dovnitř. To znamená větší informovanost členů, větší kontakty s OSL. V tuto chvíli jsou oživená, ale oživení samo o sobě nestačí. Aby OSL byla funkční, je potřeba s nimi pořád pracovat, jezdit na jejich jednání. Mým plánem je organizovat jakési „spanilé jízdy“ do krajů, kde by probíhalo jednání někde v krajském městě, v podvečer, se členy představenstev z okolních okresů nebo dalšími lékárníky. A na těchto setkáních bychom si vyměňovali informace nejenom svrchu dolů, ale i tak, aby lékárníci z regionů mohli své problémy předávat nám. To nám bohužel chybělo např. při projednání rozpočtu a u spousty dalších věcí na sjezdu.

A při podobných jednáních v krajích se nechá vysvětlit také to, proč je důležitý časopis, vždyť je to jedna z mála věcí, která Komoru dělá Komorou.

Zdeněk Pokorný


Štítky
Farmacie Farmakologie Farmaceutický asistent

Článek vyšel v časopise

Časopis českých lékárníků

Číslo 12

2019 Číslo 12

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se