Je čas na změnu, slíbil ministr Vojtěch


Vyšlo v časopise: Čas. čes. lék., 91, 2019, č. 7-8, s. 17-18

Třetí díl pořadu Dialogy ČLnK se natáčel na ministerstvu zdravotnictví a jeho hlavním hostem se stal ministr zdravotnictví vlády ČR Mgr. Adam Vojtěch. Hodinový rozhovor se týkal nejdůležitějších problémů českého lékárnictví a vztahu exekutivy k jejich řešení. Vzhledem k zaplněnosti aktuálního čísla časopisu můžeme zveřejnit jen pár citací. S ministrem Vojtěchem diskutoval prezident ČLnK PharmDr. Lubomír Chudoba a pořad moderoval Mgr. MUDr. Jaroslav Maršík.

JM: Co říkáte na návrhy ČLnK na změnu principu odměňování lékárnické péče, která je závislá čistě na výši obchodní přirážky k ceně léčivého přípravku a dnes již z části, odhaduje se zhruba deseti procenty, na úhradě tzv. signálního výkonu. Lékárníci dlouhodobě volají po tom, aby se jejich odměna odvíjela spíše od výkonu „výdej léčivého přípravku“, než od neustále klesající ceny léčivého přípravku. Jaký je postoj ministerstva k této otázce?

AV: To je věc, která tady funguje velmi dlouhou dobu. Jsme připraveni debatovat o změně, určitě to není tak, že bychom rigidně zastávali názor, že současný systém je nejlepší, ten se určitě se do jisté míry vyčerpal, to je pravdou. Na druhou stranu debata musí být skutečně detailní. Možná v rozhovoru ještě narazíme na otázku uplatnění připomínky ČLnK ve smyslu aktuální novely zákona 48, to si myslím, že není ta nejlepší cesta řešit takovou věc připomínkou v připomínkovém řízení, protože se jedná o změnu systému poměrně zásadní, hlubokou, po 25 letech nastavení české lékárenské péče. A to je věc, která musí být propočítána, musí být propočítány dopady na systém, na pacienta atd., a není to úplně možné řešit pouze připomínkou v připomínkovém řízení k novele, která se k tomu nevztahuje.

Když jsme po mém příchodu začali debatovat nějaké kroky, tak jsme přislíbili, že se tomuto chceme věnovat. Vytvořili jsme pracovní skupinu pro systém cena úhrad léčiv. Ze skupiny vzešel návrh, že půjdeme v krocích, to znamená první krok teď, který všichni zavnímali jako velmi důležitý a urgentní, je otázka vyřešení vstupu inovací, orfanů atd.. To jsme teď řešili novelou zákona, která bude velmi brzy vypravena na vládu a do sněmovny, a až ji vypravíme, což si myslím by mělo být někdy začátkem podzimu, tak jsme připraveni pracovní skupinu znovu svolat a debatovat otázku nastavení dalšího vývoje ve stanovení cen a úhrady léčiv komplexně, včetně tedy odměňování lékáren… Debata se může začít odvíjet skrze navrhovanou dispenzační taxu. Tam je otázka, kdo ji bude platit. Když jsem viděl tu vaši připomínku, tak u hrazených pojišťovny, u nehrazených pacient. To je návrh komory, to je určitě věc, která je důležitá, ale musíme se podívat na dopady, musíme spočítat, jaké do bude mít dopady do systému, na pacienty, jak říkám, jsme tomu otevřeni, chápeme, že je načase udělat změnu, ale ta změna by měla opět probíhat u kulatého stolu. Tuto debatu určitě na podzim otevřeme a já předpokládám, že bychom ji mohli dokončit někdy, možná na jaře příštího roku, a pak připravit legislativní úpravu.

CHU: Děkuji za příslib vážného projednání, protože on ten čas strašně rychle běží. My jsme s touto myšlenkou, i s modely, vaše předchůdce už seznamovali. Také to bylo principiálně o tom, ano, podporujeme, ale potom jsme se nikam dál nedostali. A když jsme chtěli vážně jednat se zdravotními pojišťovnami, tak nám sdělily, že pokud není legislativní úprava, tak nemá smysl ztrácet energii propočty, jak to dopadne. Proto jsme navrhli tuto jednoduchou větičku do zákona 48. Je to jen o tom, být si legislativně vědom, že ta možnost tady je, stejně tak, jako už je u výkonového hodnocení. Když se podíváme do Evropy, tak od systému, kdy byla lékárna závislá na ceně léků, víceméně všechny země přešly k minimálně kombinovanému systému, tzn. pevná částka a nějaká zbytková marže. Takže zase budeme jenom následovat to, co se děje ve vyspělých zemích kolem nás. Byli bychom velmi rádi, kdyby se podařilo tu naši připomínku do legislativy uplatnit, protože říkám, je to pro nás světýlko, že teda ano, máme to v legislativě a tím pádem i třeba zdravotní ­pojišťovny by v tom měly jednat daleko důsledněji…

Ale opravdu bychom chtěli, aby ta diskuze začala co nejdříve, jak říkám čas běží velmi rychle a to jsou témata, která se třeba projednávají rok, pak se v těch zemích, kde to už proběhlo, další rok pilotně zkoušejí, porovnává se ten model stávající a nový, takže je to období na dva tři roky, než bychom k té změně dokráčeli, proto bychom chtěli, abychom to měli legislativně ukotvené a mohli na tom začít pracovat.

AV: Já tady mohu slíbit, že hned, jak vypravíme aktuální novelu, tak zadám kolegům, aby urychleně začali pracovat na tomto tématu. Myslím si, že je reálné na začátku podzimu tuto debatu začít. Legislativně to možná nebude tak zásadní problém, otázka je těch dopadů a nastavení systému jako takového, ale tam si myslím, že jsme schopni, pokud budeme všichni produktivní, debatu vést do jara a pak tady uskutečnit nějakou změnu.


Na jednotných doplatcích se neshodneme

JM: Řada pacientů se potýká s tím, že přípravky jsou pro ně v různých lékárnách dostupné s drasticky rozdílnými doplatky, a to někdy až v řádu tisícikorun. Otázka zní, pane ministře, co vy na to?

AV: Můj názor v tomto směru je také znám a je konzistentní. Na rozdíl od debaty o dispenzační taxe, kde skutečně jsme připraveni o tom diskutovat a přijmout nějaký návrh, pokud na něm bude shoda, tak tady zatím pozice ministerstva, i má osobně, je poměrně rezervovaná. Protože opět – nevidíme úplně nějaký zásadní přínos zafixování poplatků pro pacienty, respektive stále nevíme, jaké by to mělo dopady. Znovu říkáme, je to poměrně zásadní změna systému a je otázka, jaké by měla dopady na pacienty nebo do systému veřejného zdravotního pojištění. Takovéto propočty zatím jsme neviděli, protože pravdou je, že u nás obecně máme nižší spoluúčast ve srovnání s jinými zeměmi, zhruba 15 % peněz jde ze soukromých výdajů, ale ta spoluúčast je dosti nerovnoměrně rozdělena právě s vychýlením řekněme na spoluúčast na léky, v ostatních ­segmentech kromě stomatologie je ještě poměrně mizivá, ale pokud vím, 48 % celkové spoluúčasti v českém zdravotnictví jde na doplatky léků, takže nejsem si úplně jist, že je správně toto procento navyšovat. Tak, jak by to bylo nastaveno, tak by skutečně mohlo dojít pro řadu pacientů k navýšení spoluúčasti a tady si nemyslím, že to je věc, která by byla úplně šťastná. Nevím, jaký by to mělo reálný přínos pro ty pacienty, kteří dnes mají reálně doplatky nulové na některé léky, tak těm by to situaci mohlo poměrně zkomplikovat, takže tady já nejsem úplně přesvědčen, že to je cesta správným směrem, že to je cesta k rozvoji českého zdravotnictví a ve prospěch pojištěnců. Ale samozřejmě vím, že ­komora má na toto jiný názor, tady se neshodneme, na ­rozdíl třeba od jiných věcí, na kterých se shodneme, ale tak to bývá…

LCH: To není jenom náš názor. Když se rozhlédnete po Evropě, tak je to názor drtivé většiny evropských vlád, že spoluúčast na léky je všude a ve všech lékárnách stejná, to je prostě běžný model. Máte pravdu, že je tradováno, že spoluúčast v ČR je nízká, ale to je dáno přesně tím, že zatímco na léky to tvoří velkou část, tak za lékařské služby se téměř nedoplácí, což je zase trochu anomálie oproti těm ostatním evropským zemím. Nicméně jeden z prvků, které my tam máme, protože ten model je trošku náročnější, už jsme k tomu měli jedno sezení, tak tam předpokládáme a doporučujeme, aby byl vyvinut větší tlak na výrobce, aby když snižují cenu, tak aby ji snížili ve prospěch všech pojištěnců. Protože pokud se setkáváte s nějakou odchylkou ve výši doplatku, tak to není tím, že si lékárna ubrala 3 až 4 procentíčka, tak je to díky tomu, že výrobce zrovna této lékárně, tomuto řetězci, této nemocnici poskytnul třeba padesáti nebo osmdesátiprocentní slevu. To je příčina rozdílných doplatků, rozdílné spoluúčasti. A proto navrhujeme jedno opatření, když to hodně zjednoduším, sledovat reálné ceny v ČR na úrovni výrobců, za které skutečně do lékáren, zdravotnických zařízení dodávají a přijmout nějaký model, aby podmínky dodání byly ve prospěch všech pojištěnců, aby to byly co nejnižší ceny pro všechny. My nejsme přesvědčeni, už je to i takové klišé, že to povede k vyšší spoluúčasti, to vůbec nemusí být pravda, v žádném případě ne. My si naopak myslíme, že bychom se měli zamyslet i nad faktem, že máme část doplatků za léky započitatelné, ale větší část té spoluúčasti je nezapočitatelná a že právě tady nemáme mechanismus, jak chránit v České republice ty sociálně slabé. Máme stanovený limit, ale už se sledují pouze ty započitatelné položky. To jso všechno věci, které doufám budou co nejdřív v souvislostech projednávány.

(red)


Štítky
Farmacie Farmakologie Farmaceutický asistent

Článek vyšel v časopise

Časopis českých lékárníků

Číslo 7-8

2019 Číslo 7-8

Nejčtenější v tomto čísle
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se