Editorial

Jak známo, politika se o nás stará, i když my na ni z vysoka kašleme. Dokonce se o nás zajímá tím víc, čím víc se o ni nezajímáme, jak lze parafrázovat slavný výrok Otto von Bismarcka:„Kdo se nestará o politiku, politika se postará o něj.“ V tomto čísle se chceme trochu víc zamyslet nad tím, co dobrého mohou českým lékárníkům přinést jejich kontakty s nejvyššími politiky, kterých v posledních měsících dramaticky přibylo. Je dobře, když prezident chodí k premiérovi? (Nemělo by to být naopak?) Je to užitečné nebo to naopak lékárnické zájmy poškozuje? Nebo to ani nepomáhá, ani neškodí a jde jen o lechtání vzájemných eg? A není škoda, že prezident lékárnické komory není současně prezidentem této země? A proč se lékárníci, například na rozdíl od lékařů, do politiky zrovna nehrnou? Příliš mnoho otázek na příliš teplé léto.

Kromě politiky je ale taky dobré se zajímat o vlastní časopis. Takže, když teď třeba ležíte na vyhřáté pláži, zrovna jste se vrátili ze slaných vln a hlava se tetelí blahem, zkuste se zamyslet, co byste mohli v tomto blahodárném rozpoložení sil sdělit prostřednictvím časopisu svým kolegům lékárníkům. Nemusí to být hned nějaké zásadní dějinné oznámení, ale třeba jen osobitý názor, praktická zkušenost, reakce na jiný zveřejněný text nebo další utopický sen o budoucnosti českého lékárenství. „Pište, pište, to vám nikdo nemůže zakázat,“ opakoval mi kdysi nobelista, básník a trochu rebel Jaroslav Seifert, ­kterého jsem párkrát coby student navštívil. Nojo, milý Jaroslave, ať píšou, píšou, ale copak jim to můžu nařizovat? Dneska je všechno ­jinak. Přesto prázdniny na věky zůstávají a čas sklizně ­jakbysmet. Pojďme tedy sklízet letní nápady a inspiraci, v listopadových sjezdových plískanicích, jako když je najdeme. Redakční uzávěrka příštího čísla je 2. září.

Zdeněk POKORNÝ