Studenti farmacie pomáhají

Dne 11. března byla Ministerstvem zdravotnictví ČR zakázaná přítomnost všech žáků na školách. Ten den jsme všichni odcházeli ze semináře a nikdo z nás netušil, co se bude dít dál. Všichni jsme měli strach z toho, jaký nepřítel se na nás řítí a jak se na něj nejlépe připravit. Ještě před měsícem se zdálo, že se nás nic z toho, co se děje ve světě netýká, že to je opět jedno z témat, které se novinářům zatím neohrálo. Druhý den na nás dolehla tvrdá realita. Ráno se objevila první organizace dobrovolnické pomoci studentů mediků z 3. LF UK a bylo důležité nabídnout pomoc i lékárenským zařízením. Tak vznikla myšlenka pomoci studentů v lékárnách.

Jmenuji se Eliška Voříšková, jsem studentkou 4. ročníku na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové (FaF UK v HK) a ráda bych vám z pohledu iniciátorky celého projektu touto formou představila celý průběh výpomoci studentů lékárnám, která probíhala po dobu vyhlášeného nouzového stavu.

Ve čtvrtek 12. března, den po státem nařízeném uzavření škol, jsem oslovila studenty 4. ročníku, zda by byli ochotni vypomáhat v lékárnách. Během první půl hodiny mi pomocnou ruku a podporu nabídlo přes 30 studentů, a tak jsem tento nápad rozšířila i mezi další ročníky. Za jeden den bylo v seznamu přes 75 dobrovolníků ochotných pomáhat lékárnicím a lékárníkům napříč celou republikou. Byl to rychle se rozjíždějící vlak a já věděla, že celou akci nemůžu sama zvládnout. Zeptala jsem se kolegů ze Studentské komory Akademického senátu FaF UK v HK – Kristýny Vlachové a Tomáše Jana, zda by byli ochotní mi pomoct celý projekt zorganizovat. Jelikož mi oni i celá Studentská komora AS FaF UK v HK vyslovili podporu, mohl se celý projekt pomalu rozjet.

Následující den, v pátek 13. března, jsem se kontaktovala s vedoucím Katedry sociální a klinické farmacie (KSKF) doc. PharmDr. Josefem Malým, Ph.D., zda by mi pomohl tuto výpomoc zorganizovat po formální stránce. Pan docent souhlasil a s podporou děkana fakulty prof. PharmDr. Tomáše Šimůnka, Ph.D., mohla být celá výpomoc oficiálně zahájena.

Nejprve byl navržen a spuštěn kontaktní formulář pro lékárny na oficiálních stránkách fakulty www.faf.cuni.cz, přes který lékárny mohly zažádat o studentskou pomoc. Během jeho spuštění v neděli 15. března přišlo zhruba dvacet žádostí od lékárníků z celé České republiky. Mezitím jsme měli v seznamech dobrovolníků zapsaných přes 200 studentů z různých ročníků z Farmaceutických fakult z Hradce Králové i z Brna. Během prvního týdne se však Farmaceutická fakulta toho času VFU Brno (FaF VFU Brno) od naší výpomoci osamostatnila a od té doby měla každá z fakult svou vlastní databázi studentů.

První dvojici student–lékárna se podařilo spárovat hned v pondělí 16. března. Tou dobou jsme ale ještě neměli dořešenou formální stránku výpomoci. Akceptační list pro výpomoc byl vytvořen a finalizován v úterý 17. března, díky tomu byli ve středu kontaktováni první šťastlivci a jejich spolupráce mohla začít. První dobrovolník nastoupil do lékárny v pondělí 23. března, jedenáct dní po první myšlence na tento projekt, kdy se to celé zdálo pouze jako naivní nereálná úvaha jedné studentky.

Celý organizační tým zajišťující pomoc na FaF UK v HK se skládal ze 3 studentů farmacie, 3 akademických pracovníků a 2 pracovnic z KSKF. Za studenty jsem to byla já, Kristýna Vlachová a Tomáš Jan, společně jsme se starali o zajišťování studentů do lékáren. Na základě zaslaných žádostí ze strany lékáren jsme v databázi studentů hledali vhodného kandidáta z relativní blízkosti sídla lékárny, nejprve z vyšších, následně z nižších ročníků, který by byl ochotný vypomáhat. V případě, že pro danou lékárnu nebyl po nějakém čase nalezen vhodný student, byla tato žádost přeposlána na FaF VFU Brno. Když se nám podařilo najít vhodného studenta, který s výpomocí souhlasil, poučili jsme ho o důležitosti dodržovat hygienu a dbát na jeho studijní povinnosti i po dobu jeho výpomoci. Přeci jen výuka nebyla přerušena, ale přesunuta do ­­on­-­li­ne prostředí. Následně jsme předali kontakt na lékárnu a přiděleného studenta pracovnicím KSKF Kateřině Melšové a Andree Pezzillo. Ty zprostředkovaly první kontakt mezi studentem a lékárnou. Od té chvíle už další informace potřebné k výpomoci, jako je například den nástupu, závisela pouze na dohodě mezi studentem a lékárnou. Akademičtí pracovníci z KSKF doc. PharmDr. Josef Malý, Ph.D., RNDr. Jana Kotlářová, Ph.D., a PharmDr. Martin Doseděl, Ph.D., zajistili vytvoření Akcep­tač­ního listu pro mimořádnou praxi a o zastřešení celé výpomoci po formální stránce. Díky této spolupráci bude letos výpomoc uznávána studentům 4. ročníku při splnění všech náležitostí jako odborná praxe v lékárně.

V prvních dvou týdnech jsme se setkali s obrovským náporem žádostí ze strany lékáren a z toho důvodu byl náš reakční čas delší, než bychom chtěli. Jako každý začínající projekt jsme se i my potýkali na počátku s technickými potížemi a nebylo tak možné vyhovět hned všem lékárnám. Nicméně pokud se v danou chvíli nepodařilo najít správnou dvojici student–lékárna, pokoušeli jsme se hledat dál i v následujících dnech, dokud se nám to nepovedlo. Počty dobrovolníků v databázi postupně rostly, a tak byla s každým dnem větší pravděpodobnost na nalezení správného studenta. Po třech týdnech byl vytvořen seznam žádajících lékáren, ke kterým se nepodařilo najít vhodného dobrovolníka. Tento seznam byl rozeslán všem studentům, aby ti, kteří se ještě nerozhodli, zda jejich pomoc bude užitečná, měli možnost si vybrat lékárnu z jejich okolí, která by jejich pomoc potřebovala. Následně nás studenti kontaktovali, že mají zájem pomáhat v dané lékárně a další postup už byl stejný jako v jiných případech. Díky tomuto kroku jsme našli výpomoc pro dalších 15 lékáren.

Do databáze dobrovolníků se přihlásilo celkem 453 studentů a nakonec vypomáhalo 165 z nich. Dalších 36 potencionálních dobrovolníků se z pomoci muselo omluvit například z důvodu karantény a zhruba 130 studentů jsme s žádnou lékárnou nemohli ani propojit, jelikož z jejich blízkosti žádná z lékáren pomoc nepotřebovala. Zbylí dobrovolníci byli studenti FaF UK v HK nacházející se na Slovensku, dále studenti z FaF VFU Brno, kteří se přihlásili v prvních dnech vzniku naší databáze a studenti oboru Zdravotnická bioanalytika, kteří měli možnost vypomáhat v nemocničních laboratořích.

Formulář pro žádost o výpomoc vyplnilo celkem 180 lékáren a do 125 z nich jsme byli schopni vyslat studenta FaF UK v HK. Lékárnám, kterým jsme nemohli vyhovět, se jménem celého týmu upřímně omlouvám. V jejich blízkosti nebyli žádní studenti, kteří by se do dobrovolnické pomoci zapsali. V tomto případě byly vždy dané žádosti přeposílány na FaF VFU Brno s žádostí o pomoc jejich studentů.

Během celé doby byla nutná úzká spolupráce s organizátory výpomoci z Lékařských fakult. Studenti Metoděj Renza a Tomáš Sychra, kteří celou výpomoc začali na 3. LF UK, byli v kontaktu s krizovým štábem Univerzity Karlovy a podávali nám nejaktuálnější informace ohledně koronavirové situace. Díky této spolupráci s lékařskými fakultami vám mohu sdělit, jak významná byla pomoc studentů z FaF UK v HK v celorepublikovém měřítku. Z databáze všech dobrovolníků celé České republiky organizovaných studenty osmi lékařských a jedné farmaceutické fakulty (1. LF UK, 2. LF UK, 3. LF UK, LFHK UK, LFP UK, LF MUNI, LF UPOL, LF OU, FaF UK v HK; pozn. – FaF VFU Brno nebyla do této organizační skupiny zapojena, jelikož tam výpomoc neorganizovali studenti) bylo z celkového počtu 5 450 dobrovolníků v databázích 8,3 % z FaF UK v HK a z celkového počtu 2985 pracujících dobrovolníků bylo 5,5 % z FaF UK v HK. Pokud bychom k těmto číslům mohli připočítat počty zapojených studentů z FaF VFU Brno, které mi jsou bohužel neznámé, byla by tato čísla studentů Farmacie, kteří se zapojili do výpomoci, mnohem vyšší.

Studenti FaF UK v HK pomáhali v lékárnách přesně dva měsíce od pondělí 23. března do pátku 22. května. Dne 25. května se totiž museli účastnit obnovené výuky na fakultě, která byla nezbytná pro úspěšné dokončení akademického roku.

Ráda bych celou výpomoc zhodnotila za pomocí odpovědí z anonymních dotazníků, které nám vyplnilo celkem 76 studentů a 56 lékárníků ze všech, kteří byli součástí této výpomoci.

Průměrná doba výpomoci se pohybovala okolo 6 týdnů, kdy studenti vypomáhali 6 hodin denně. Pomocnou ruku nabídlo z každého ročníku průměrně 65 studentů, za 1. ročník 77 studentů, za 2. ročník 69 studentů, za 3. ročník 71 studentů, za 4. ročník 73 studentů a za 5. ročník 34 studentů.

Nejvíce studentů, kteří na výpomoc nakonec nastoupili, byli ti ze 4. ročníku, a to v počtu 53 pracujících dobrovolníků, nejméně byli zapojeni studenti z 1. a 5. ročníku. V 5. ročníku byl tak nízký počet dobrovolníků zdůvodnitelý nutností přípravy ke státním závěrečným zkouškám. Oproti tomu studenti z nižších ročníků byli vybíráni jako potenciální dobrovolníci až mezi posledními, a z toho důvodu je jejich celková účast nižší.

Studenti všeobecně nejvíce vypomáhali s příjmem a zaklízením zboží, magistraliter přípravou, kontrolou FMD kódů a přípravou dezinfekce. Studenti z nižších ročníků se často podíleli na pomoci při sanitaci lékárny, ti ze 4. a 5. ročníků pomáhali při výdeji léčivých přípravků. Studenti byli v menší míře nápomocní i při retaxaci, objednávání zboží, pomáhali při pochůzkách, organizaci pacientů v lékárně, nebo s kompletací faktur.

Studenti v polovině případů uvedli, že v lékárně pomáhali se základními úkony, aby se personál mohl více věnovat potřebám pacientů, pouze 5 studentů si připadalo během výpomoci nadbytečných. Dobrovolníci uvádí jako osobní největší přínos této výpomoci v tom, že si konečně mohli udělat reálný obraz o chodu lékárny, měli pocit, že se naučili hodně nových věcí z praxe. Z toho 30 napsalo, že je tato výpomoc utvrdila v tom, že v budoucnu chtějí být zaměstnaní v lékárně, oproti tomu pouze 3 studenti sdělili, že si kvůli této zkušenosti uvědomili, že v lékárně po škole pracovat nechtějí. Většina studentů řekla, že jejich práce byla nějakým způsobem oceněna, ať už formou dárků, proplácení jízdného, obědů, nebo klasickou výplatou, pouze šest dobrovolníků uvedlo, že nebyli nijak oceněni. Všichni dobrovolníci se v lékárně cítili chtění a potřební, hodně z nich popisovalo pocity vděčnosti, přátelství a vlídnosti ze strany lékárníků. Studenti také uváděli, že po dobu výpomoci nedošlo ke konfliktu ze strany lékárníků. V ojedinělých případech se vyskytly problémové situace při kontaktu s pacienty, většinou z důvodu psychického vypětí pacientů v této nelehké době. Uvedli nám také jejich zážitky, které během výpomoci zažili. Mezi nejúsměvnější patří, že se pacienti neustále dožadovali droždí, léků proti statické elektřině, nebo „empétrojek“ (mp3 → FFP3). Mezi zarážející patří, že jeden dobrovolník dostal od pacientky pěstí, když jí sdělil, že v současnosti lékárna nemá na skladě žádné roušky. A mezi nejmilejší je třeba zmínit, že na jednu studentku byla její babička tak hrdá, že i přes její výslovný zákaz jí nosila pravidelně oběd každý den. Naště stí dodržovala všechna opatření, ruce si dezinfikovala a svou roušku pravidelně prala a měnila. Všichni dobrovolníci uvedli, že jsou rádi za nabyté zkušenosti, které se jim budou do budoucího vysokoškolského a následně profesního života hodit.

Z pohledu lékárníků byli studenti ve velké míře hodnoceni jako samostatní, ochotní pomáhat a toužící po nových vědomostech, pouze ve dvou případech byli dobrovolníci uvedeni jako neochotní a bez touhy po nových znalostech. Polovina lékárníků uvedla, že bez pomoci studenta by byli v lékárně nuceni pracovat několik hodin týdně přes čas a dvacet z nich uvedlo, že díky této pomoci se mohli více věnovat pacientům. Většina lékárníků uvádí, že studentům byly během výpomoci nabídnuty ochranné pomůcky a dezinfekce. Ve 29 případech bylo pomůcek dostatek, 21 lékárníků uvedlo, že pomůcek měli málo. Pouze 4 lékárníci uvedli, že studentovi nemohli nabídnout žádné ochranné pomůcky, jelikož sami měli málo nebo žádné. Míru rizika nákazy koronavirem uvedli 3 lékárníci jako velice vysokou, 42 ji hodnotilo jako nízkou.

Nejvíce žádostí ze strany lékáren jsme přijali z Prahy, Ústeckého, Královéhradeckého a Moravskoslezského kraje. Studenti byli rozesetí rovnoměrně po celé České republice s výjimkou Plzeňského, Olomouckého kraje a Vysočiny, kde bylo studentů nedostatek. V Praze jsme využili všech dobrovolníků, kteří se do výpomoci přihlásili. Nejvíce nevyužitých studentů bylo v Karlovarském kraji.

Já hodnotím celou výpomoc kladně. Nikdo z nás se s touto situací nikdy v minulosti nesetkal a byli jsme schopní včas za­­reagovat a během necelého týdne celý projekt připravit a úspěšně spustit. Když se objevily problémy, snažili jsme se je ihned řešit. Radili jsme studentům, kde se můžou přihlásit, co dělat pro kontaktování lékárny a jak se správně chovat dle doporučení ČLnK, MZdr, SZÚ a WHO. Pomáhali jsme lékárníkům zvládnout personální problémy a v případě nenalezení vhod­né­ho studenta jsme se snažili je včas odkázat na FaF VFU Brno.

Na závěr bych chtěla velice poděkovat celému organizačnímu týmu (Kristýna Vlachová, Tomáš Jan, doc. Josef Malý, dr. Jana Kotlářová, dr. Martin Doseděl, Kateřina Melšová a Andrea Pezzillo) za pomoc při kontaktování studentů, spravování formální stránky výpomoci, řešení problémů a uznávání výpomoci studentům jako praxe. Doufám, že lékárníci, kteří pomoc potřebovali, ji včas dostali a ti, na které se bohužel nedostalo, tuto tíživou dobu zvládli ve zdraví.

Všem přeji do budoucna chápavé pacienty, klidná a dlouhá volna a ště stí v osobním i profesním životě. Celou tuto situaci je nutné brát jako velkou životní lekci a obrovskou zkušenost. Pokud bude příště potřeba, věřím, že budeme na vše lépe připraveni, ale doufám, že už to nebude nutné.

Eliška Voříšková, místopředsedkyně Akademického senátu FaF UK v HK