CO URČITĚ STOJÍ ZA PŘEČTENÍ...

Zelená, H.: Aktuality antibiotické léčby v dermatologii

Dermatologie pro praxi č. 4/2021

Dermatolog se ve své praxi setkává se širokým spektrem zánětlivých onemocnění kůže a podkoží infekčního původu. Povrchové infekce stačí většinou léčit lokálně, ale hluboké kožní léze se léčí celkově podávanými antibiotiky. Hrozí i celková sepse a použití antibiotik je mnohdy nezbytné. Infekce kůže a měkkých tkání mají tři kategorie: 1. infekce v místě chirurgického výkonu, 2. infekce kůže a měkkých tkání bez nekróz a 3. nekrotizující infekce. Podle vyvolávajícího agens se pak dělí na infekce virové, bakteriální, mykotické a parazitární.

Přehled léčby jednotlivých infekcí: Impetigo –⁠ lokálně kyselina fusidová, tetracyklin, klindamycin, mupirocin. Celkově –⁠ V-PNC, amoxycilin-klavulanát, cotrimoxazol. Furunkl, karbunkl (vlasové váčky a mazové žlázy) –⁠ celkově –⁠ amoxycilin-klavulanát, klindamycin, cotrimoxazol, linezolid. Erysipel (kůže a lymfatické cévy na dolních končetinách diabetiků) –⁠ p. o. –⁠ V-PNC, klindamycin, i.v. –⁠ G-PNC, klindamycin. Flegmóna (hluboké tkáně) –⁠ podle typu kultivovaných bakterií –⁠ předchozí ATB + u závažných infekcí i vankomycin, linezolid, metronidazol, chinolony, ceftazidim, piperacilin/tazobaktam. Erysipeloid (ruce a prsty u osob pracujících se zvířaty) –⁠ V-PNC, klindamycin, cefalosporiny 1.–2. generace. Hydradenitis suppurativa (podpaží, perineum, pod prsy u žen) –⁠ kombinace rifampicin + klindamycin, rifampicin + doxycyklin, rifampicin+moxifloxacin+metronidazol.

Většina léčebných schémat trvá 10–14 dní, jen poslední diagnóza se léčí 6–10 týdnů. Pro lékaře je důležité rozpoznat fázi nekrotizace kožní infekce, kdy se může stát život ohrožující a je nutné podat systémová antibiotika a pacienta hospitalizovat.

Krátký, J.: Levotyroxin

Vnitřní lékařství č. 1/2022

Levotyroxin patří celosvětově k nejpředepisovanějším léčivům. Slouží při hypotyreóze jako substituční hormon štítné žlázy. Užívá se i k supresivní léčbě karcinomu štítné žlázy. Terapeutická dávka se odvozuje od stavu produkce hormonů štítnou žlázou pacienta, od jeho tělesné hmotnosti a od cíle léčby. Běžnou denní dávkou je 25–50 µg za občasného měření thyreoidálních parametrů.

Většina podaného levotyroxinu se váže na plazmatické bílkoviny, aktivní je však jen volná frakce. Funguje jako prohormon, aktivní je po enzymatické dejodaci až trijodtyronin. Hypotyreóza se nejčastěji vyskytuje u starších žen nebo po terapii radiojódem, po operacích štítné žlázy nebo může být farmakologicky indukovaná například amiodaronem, check point inhibitory či lithiem. Dříve se používaly k léčbě přípravky ze sušených štítných žláz živočichů, v nichž byla koncentrace hormonů nestandardní. Levotyroxin byl syntetizován již v roce 1927, ale do běžného užívání vešel až koncem 60. let minulého století.

U nás je dostupný jen v perorální lékové formě, ve světě jsou i parenterální a transdermální léčivé přípravky. Důležité je podání nalačno 30 minut před jídlem ráno a odděleně od ostatní medikace. Při současném podávání warfarinu může dojít ke zvýšené krvácivosti. Jednotlivé HVLP s obsahem levotyroxinu není vhodné vzájemně zaměňovat, může to vést k poruše tyreoidálních mechanismů. Pokud je záměna nezbytná, je nutné měřit častěji hodnoty TSH.