Ostatně soudím, že Komora musí býti zničena I.

Nebojte se, touto parafrází nevyzývám k očistě Rozárky plamenem! Chci jen vyjádřit s mnoha otazníky některé, běžně neprezentované, disentní názory a poukázat na část problémů, deformit až absurdit, jimiž se třicetiletá dáma Komora po setření panenského pelu ušpinila. Můžete reagovat, nesouhlasit, zlobit se nebo i zabránit otištění příspěvku, ale to na faktech nic nezmění. Většinu jsem již popsal zde v ČČL v č. 1/21, a zřejmě něco z otištěného zopakuji, pokusím se ale hodnotit vývoj skutečností i mých názorů.

Výsledkem hlasování delegátek a delegátů sjezdu, které se dotýká většiny členstva, je zvýšení řádných příspěvků Komoře (dále K). Ze 168 hlasujících bylo 92 pro a příspěvek tak skokově navýšili o asi 33 %. Tím nasypali komorovému vedení navíc lajnu tlustší o přibližně osm (!) milionů korun. Měli všichni hlasující pro uvedené navýšení mandát ze svých OSL a uvědomovali si, že rozhodují o penězích celého členstva? Napadlo je vůbec, že díky růstu členské základny vzrostly příjmy K od r. 2010 do r. 2020 o 4 377 000, tedy rostly progresivněji než tehdejší inflace? ­Věděli, že v rezervě tou dobou bylo několik dalších milionů korun? Uvěřili snad fejkovému tvrzení, že bez navýšení nelze sestavit vyrovnaný rozpočet, nebo dokonce strašení, že K nebude schopna bránit lékárnictvo a dojde možná k jeho zániku? Pro srovnání lékaři zaměstnanci nyní přispívají své Komoře 2 000 Kč a lékaři soukromí a ve funkcích 3 500 Kč, a to podle sdělovacích prostředků průměrný plat lékaře v nemocnici osciluje kolem 100 000 Kč měsíčně.

Jsou hlasující na našem komorovém sjezdu pro zvýšení členských příspěvků přesvědčeni, že efektivita činností a přínos pro lékárníky skokem stoupne o třetinu? Projevili K důvěru i přesto, že část úkolů z usnesení r. 2019 nebyla splněna a vedení na to mělo o rok více času.

Jedním z úkolů bylo předložit na dalším sjezdu jiné alternativy, než je přestavba současného sídla K včetně ekonomických kalkulací nákladů. Na sjezdu jsem nebyl, ale nenašel jsem v zápise ze sjezdu ani jinde výsledek. Delegáti zřejmě v dobré víře odsouhlasili nákup nového sídla, byť s podmínkou. Zda investice „do betonu“ byla v tuto dobu prozíravá, ukáže budoucnost, zvláště v době strmě rostoucích cen energií a s výhledem rostoucího zdanění nemovitostí, jako zdroje možných příjmů veřejných rozpočtů již započatého nejen v Praze. Osobně nákupu nefandím a nebudu se zlobit, že jsem se mýlil.

Z dalších úkolů předminulého usnesení jsem nezaznamenal, že by byla obnovena činnost vědecké rady K. Zdánlivě je to maličkost, jenže kdo není schopen plnit malé úlohy, velká zadání nezvládne. Naopak chválím splnění úkolu, byť na poslední chvíli, vytvořit vizi o budoucnosti lékárenství. No ano, jenže co dál? Podobný papír už tu byl, ale byla vize schválena loňským sjezdem, byl někdo konkrétně (osoba, pracovní skupina) pověřen rozpracováním taktiky a strategie, jak vizi naplňovat? Takto bohužel vypadá práce komory. Osud nesplněných úkolů se ovšem neřeší, a proto se nám některé objevují pravidelně znovu.

Namátkou evergreen pevných doplatků jsem našel v usnesení v letech 2017, 2018, a byly uváděny jistě i dříve. Také v r. 2021 sjezd uložil PČLnK úkol prosazovat zavedení jednotných doplatků na léky, jako jednu z hlavních priorit K. Předkladatel návrhu bude, pokud se nestane zázrak, zklamán, jelikož úkol s 99,99procentní pravděpodobností nebude splněn. Ukazuje to i přístup představenstva viditelný v zápise ze zasedání PČLnK ze 7. 12. 2021 bod 5b. Plněním tohoto bodu je pověřeno celé představenstvo, u ostatních bodů jsou převážně uvedena jména nebo pracovní skupina.

Tomu se říká odosobnění nebo rozptýlení zodpovědnosti: v praxi všichni, ale vlastně nikdo. Zkuste si představit část členstva našeho představenstva, jak přemlouvá své zaměstnavatele, kteří mají na snižování či odpouštění doplatků založen svůj byznys, aby skončili cenovou válku…

Zde je bohužel patrné, jak vedení nazírá na závaznost usnesení sjezdu. To by mělo být alespoň na úrovni řádů K, ale fakticky je spíše kusem toaletního papíru.

Že si z něho nedělají těžkou hlavu, uvedu v dalším příkladu. ­Zasadit se o legislativní ukotvení povinnosti pro registrující orgán vyžadovat osvědčení vydávaná komorou, jako povinnou přílohu k žádosti o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb, je úkolem pro PČLnK uloženým posledním sjezdem. Jenže to bylo uloženo už i v r. 2018. Představenstvo již na zmíněném zasedání 7. 12. 2021 uvedlo, že se úkolu bude věnovat v rámci legislativního procesu k zákonu o zdravotních službách. Takže pohoda, pokud nebude v tomto roce v plánu zákon o zdravotních službách novelizovat, nic se neděje!

Vím, že se v tomto bodě budu opakovat, ale vnímám, že mnoho nejen členů komory nechápe (případně nechce chápat), o co jde. Pokusím se znovu, i když laicky vysvětlit. Máme jeden typ osvědčení pro výkon funkce odborného zástupce a výkon soukromé praxe člena K. Zde myslím není třeba něco měnit, registrující orgány tato osvědčení většinou bez námitek uznávají. K je v tomto bodě podle zákona o komorách oprávněna stanovovat podmínky výkonu soukromé praxe a funkce odborného zástupce. Lapidárně, když K stanoví podmínku k získání tohoto typu osvědčení zkoušku z portugalštiny před komorovou komisí, je to v pořádku, dokud podmínku někdo nedá k soudu, a ten uzná, že je to blbost.

Formulovat problém jako ignorování osvědčení druhého typu pro vedoucího lékárníka správními orgány je zavádějící. Proč tomu tak je? Zákon o zdravotních službách neuvádí jako přílohu k registraci lékárny nutnost doložit osvědčení pro vedoucího lékárníka. Je naivní od úředníka na kraji chtít, aby si přidělával práci, vyžadoval, co mu zákon neukládá, a ještě to měl kontrolovat. Správně K uvádí, že by muselo dojít ke změně tohoto zákona.

Aby však k této změně mohlo dojít, musí se změnit především další dva předpisy, a to zákony o komorách a o léčivech. Přestože by si to K velmi přála, a já tomu rozumím, musela by v první řadě získat pravomoc stanovovat podmínky pro výkon funkce vedoucího lékárníka v komorovém zákoně, aby jej nemusela porušovat. Bohužel na rozdíl od lékařské a stomatologické komory, které smějí zasahovat do podmínek praxe vedoucích lékařů, primářů a přednostů, v zákoně poslanci pojem vedoucí lékárník vůbec neuvedli. Šlo o opomenutí? Myslím že ne, neboť podmínky pro výkon funkce vedoucího lékárníka jsou taxativně uvedeny v zákoně 378/2007 Sb., o léčivech. Není tam nic o osvědčení K ani o nasbíraných bodech. Také v tomto zákoně by musela K prosadit změnu ať v novele nebo v novém zákoně ve smyslu budeme určovat podmínky jenom my, nebo alespoň můžeme stanovovat podmínky také my.

Dnes tedy K vydává osvědčení, k čemuž nemá oporu v zákoně, bude však oponovat, že nemá, ale může, třeba rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2020, kterým prohrála kasační stížnost. Jenže papír, který vydává, nikdo jiný nepotřebuje (což NSS nezkoumal), a žadatel za to musí opět protiprávně nasbírat body a K ještě za vydání kasíruje neoprávněně peníze. A to za přihlížení dvou angažovaných právníků, revizní komise a delegátstva, které vše toleruje a odmítá nápravu. Domnívám se, že ani vedení příliš neusiluje o změnu všemi možnými prostředky splnit usnesení, když nepodalo po výzvě ministerstva, připomínkovat zákon o léčivech, návrh na doplnění nutnosti získat stanovený počet bodů a dodat osvědčení vedoucího lékárníka.

Nenašel jsem takovou připomínku v příloze dopisu prezidenta ČLnK ministrovi z 30. 12. 2021, možná kvůli nezbytné novelizaci dalších předpisů, což však nevidím jako validní důvod. ­Chceme-li změnu, někde se problém otevřít musí, a tady je příležitost. Oč opravdu jde? Laxnost, falešná hra nebo něco, co plebs nemá vědět? Za skoro 40 milionů příjmů ročně se o to Komora ani nepokusí?

Raději tedy instituce, která se cítí být prestižní a ctěnou lékárnickou samosprávou, bude dále porušovat zákony, vlastní řády, a teď už i ústavu, jak se dočtete v dalším díle. Asi je to snadnější a lékárníci si to nechají líbit.

PharmDr. Jan HORÁČEK