25 let uplynulo jako voda a v Lošticích se opět slaví!

V půlce května se v malém městě na Olomoucku slavilo výročí vzniku tamější lékárny. Hlavní osobou celé výstavy byl PharmDr. Čestmír Běhávka, který v Lékárně v Lošticích pracuje více než 30 let. Spojil místní umělce, pozval zajímavého hosta a vernisáž se nesla v radostném duchu od začátku do konce.

Zahájení výstavy proběhlo v Památníku Adolfa Kašpara v Lošticích. Výběr místa byl velmi povedený, jelikož se jedná o historickou budovu z počátku dvacátého století, tedy téměř stejně starou, jako je lékárna sama. Než jsem vešla dovnitř, zaujala mě pozvánka u dveří, která, jak jsem se později dozvěděla, je dílem malíře pana Pavla Alexandra Taťouna. Ten s lékárnou úzce spolupracuje již několik let. Na výstavě si tak můžete mimo lékárenských exponátů prohlédnout i část jeho tvorby –⁠ ať už originál obrazu Lékárny v Lošticích, tak miniatury jeho obrazů v podobě kalendářů a přání k Novému roku, které lékárna zasílá nejbližším od roku 2000.

Čeho si také nešlo nevšimnout po příchodu do prvního patra budovy, byl mladík, který hosty vítal milým úsměvem. Jeho logo na tričku ladilo s velkým plakátem hned za ním a vedle bylo přichystáno spoustu prázdných „likérek“. Co tam ale dělá a proč, nebylo v tu chvíli známo a udržovalo návštěvníky v napětí.

Pár minut po 17 hodině doktor Běhávka zahájil vernisáž. Nejdříve poděkoval všem, kteří se na vzniku výstavy podíleli –⁠ Vlastivědnému muzeu v Šumperku, dceři a především manželce, magistře Daniele Běhávkové, která zajišťovala bezproblémový chod jejich lékárny v době chystání výstavy.

Následovala hudební vložka, o kterou se postaral místní hudebník Martin Melhuba (Marty the musician). Musím podotknout, že výběr to byl velmi zajímavý a pro mnoho účastníků nevšední a zcela nový. Marty je hudební experimentátor překračující hranice běžného pojetí hudby. Zazpíval, zahrál na kytaru a za pomoci svého looperu si sám vytvořil plnohodnotnou kapelu.

Poté pan doktor vzpomínal na výstavu před 25 lety. Na velmi náhodné setkání se synem prvního lékárníka z Loštic, panem Milomírem Friedlem, který mu významné jubileum prozradil, na následné pátrání po historii lékárny a také zmínil sepsání dvacetistránkové brožury o historii Lékárny v Lošticích.

Po krátkém úvodu, proč tu vlastně všichni jsme, přišla další zajímavá vložka –⁠ zde se už dostáváme k onomu usměvavému mladíkovi, Petru Gavlíkovi. Ten všechny přítomné obohatil krátkou historií likéru Jakamarus. Výběr likéru také nebyl zcela náhodný, jelikož za originální recepturou stojí lékárník. Pan Gavlík také krátce představil firmu, která v současnosti likér vyrábí a distribuuje, a popsal, čím se likér liší od ostatních bylinných likérů jiných značek. Následně všechny mile překvapil pozváním k ochutnávce hořkosladkého likéru po oficiální části vernisáže.

Teď už krátce k samotné výstavě. Mapuje veškeré dění od vzniku lékárny. První pokusy o její zřízení byly již v roce 1882, dokonce byla dvakrát vyslána delegace až do Vídně, aby tam jednala o povolení ke vzniku lékárny. Nakonec se vše povedlo, konkursem prošel magistr Ferdinand Friedl a ten v květnu roku 1900 otevřel lékárnu v Lošticích. Za zmínku určitě stojí krásné historické předměty, které dobu lékárenství pana Friedla přibližují a je vskutku obdivuhodné, že se v tak pěkném stavu dochovaly. Ve vitrínách si můžete všimnout ještě neotevřené keramické masťovky s kovovým uzávěrem a vyraženým jménem lékárny. Ručně psaný dodací list na sodovky a lahví na sodovku, taktéž se jménem prvního lékárníka. Další závan minulosti v jedné z vitrín jsou dochované recepty, pod kterými je uváděn v pořadí druhý lékárník PhMr. František Hnilica. Jako jediný lékárník byl v Lošticích, na rozdíl od ostatních lékárníků, velmi krátce. Nejprve mu cestu k lékárenství ztížilo období války. Později odešel do Prahy, kde v Radotíně koupil lékárnu –⁠ ta je v provozu dodnes.

Dalším lékárníkem, jehož služby pro Loštice stojí za zmínku, je PhMr. Karel Voborský. Ten býval v lékárně denně od 8 do 18 hodin. Lékárna navíc musela držet takzvaný pohotovostní režim, který byl nepřetržitě 24/7. Za jeho působení se léčiva dovážela zpravidla jednou za měsíc po železniční trati v bednách do Moravičan. Tam se léky naložily na koněm tažený valník a uháněly do loštické lékárny. Když byly zásoby malé, musel lékárník autem sám až do Brna. Následovalo období zestátnění lékárny, časté střídaní lékárníků, které bylo ukončeno příchodem PhMr. RNDr. Einara Grunda. Ten byl v lékárně krásných 34 let. Během jeho působení v loštické lékárně prošel provoz velkou rekonstrukcí.

Od nábytku, přes elektrické rozvody a vybavení laboratoře. Kam se nádherný secesní nábytek poděl, už asi nikdo nezjistí. Jedna zajímavost tu ale přece jen je! Doktor Běhávka odkázal na vitrínu s historickými šuplíky. Na první pohled by si člověk ani nevšiml. Dva velmi podobné šuplíky zapůjčené ze secesní lékárny ve Vidnavě, nicméně jeden s originál broušeným úchytem vidnavským, druhý s broušeným barevně odlišným úchytem z loštické lékárny. Jak se tak daleko dostal? Pan doktor nám hned objasnil tuto spojitost. Doktor Grund se velmi dobře znal s tehdejší vedoucí lékárny, doktorkou Starou (maminkou současného majitele vidnavské lékárny) Ta častým střídáním předchozích lékárníků, kteří si na památku při odchodu odmontovali úchytku, o spoustu těch vidnavských přišla. Doktor Grund tedy neváhal a chybějící úchytky do vidnavské lékárny daroval. Kousek nejstarší historie loštické lékárny tedy zůstává uchráněn v lékárně U Černého Orla ve Vidnavě.

To, co mě ještě z úst doktora Běhávky pohladilo po duši bylo, když zmínil, jak krásná, pomalejší doba to byla. Cituji: Například velmi zajímavý dokument, který jsem objevil poskládaný v malém receptáři po PhMr. Friedlovi, je korespondence mezi panem magistrem a okresním hejtmanstvím v Zábřehu. Jedná se tam o úpravě receptury jistého mazání tak, aby mohlo být určeno k volnému prodeji. Krásné v těch dopisech je oslovení, na dnešní dobu asi úsměvné. Pan magistr píše „Slavnému c. k. okresnímu hejtmanství v Zábřeze“ a oni jej oslovují na oplátku „Blahorodému pánu Mg. Ph. Ferdinandu Friedlovi, lékárníku…“

A když takový více než sto let starý papír držíte v ruce, luštíte rukou psaná písmenka a vidíte dole na stránce originální podpis nahrazující razítko, tak je vám najednou nějak zvláštně. Přemýšlíte, jestli ten dopis, který určitě psal na nějaký popud shora, psal v klidu, s úctou, nebo byl nazlobený jako my, když musíme reagovat na pravidelné nekonečné dotazy a žádosti o podání různých hlášení, statistik, spotřeb a jiných velmi potřebných informací. Taky vás třeba napadne, jak je krásné, že ten papír tak dlouho vydrží, když zůstane někde dobře schovaný, a pomůže nám ohlédnout se zpět a vzbudí v nás zvědavost. Jistě mi dáte za pravdu, že stejná záležitost, vyřizovaná dnes elektronicky přes datovou schránku, takovéto emoce asi nikdy v nikom nevyvolá.

Nakonec pan doktor zmínil, co je tou zásadní úlohou každého dobrého farmaceuta.

Lékárnu dělají lidé, kteří tam pracují –⁠ lékárníci a jejich asistenti. Jsou to oni, kteří radou, upozorněním, vysvětlením, prostě správným poučením pacienta přispívají k tomu, aby se z vydávaného léčivého přípravku stal v těle pacienta lék, lék účinný, ale i bezpečný.

Tím se s hosty pomalu rozloučil, popřál lékárně i místním lidem, aby Lékárna v Lošticích ve své tradiční formě vydržela co nejdéle a místní i výletníci měli vždy místo, kam si zajít pro svůj lék, nebo radu za zkušeným a odborným personálem.

Místností se poté rozezněl velký a opravdu zasloužený potlesk. Výstava, ač je malá, je velmi pěkně zpracovaná a dle slov návštěvníků je pozoruhodné, co vše dal pan doktor dohromady. Po aplausu se opět rozezněl Marty a jeho psychedelic/alternative rock a lidé si plnými doušky vychutnávali pozitivní energii umocněnou slíbenou ochutnávkou.