Tak to vidím já: Nový systém započitatelných doplatků v praxi. Cítím se jako Ježíšek

Je to už více než čtvrt roku, co vstoupila v platnost nová legislativa měnící způsob vracení přeplatků za léky. Myslím, že je načase popsat první dojmy a nově nabyté zkušenosti, jak to s těmi započitatelnými doplatky nyní v lékárně vypadá, a co se nám za tárou všechno změnilo. Tím, že pojišťovny přestaly zpětně vracet peníze za překročené limity pacientům a tím, že se vše nyní odehrává v lékárně, vyvstala celá řada otázek a objevilo se několik aspektů, pro někoho možná pozitivních.

Ne však pro pojišťovny. Ty se nyní otřásají ve svých přebyrokratizovaných základech, protože tuší, co je čeká, až dorazí příští vyúčtování z lékáren. Prý to může souviset se slevovými akcemi lékáren, respektive s jejich částečným/úplným omezením, a s tím spojeným nárůstem nákladů pojišťoven. V současné situaci už totiž nedává ekonomický smysl zlevňovat „již zlevněné“. Možná by se pojišťovny tolik netřásly, kdyby slevy na doplatky, zavedené kolem roku 2015 a zákonem povolené, nikdy neexistovaly a platily by pevné doplatky na léky. O těch ale nikdo nechtěl ani slyšet. Že by nyní došlo konečně ke změně?

Takový systém by nám ušetřil nekonečné handrkování o výši doplatků a slavná otázka od pacientů: „Kolik budu doplácet na lék XY?“ by se stala jen nepříjemnou, mlhavou vzpomínkou. Dovolte mi zde nalézt přímou analogii s naším bývalým prezidentem úřadujícím v letech 2013–2023, milovníkem Becherovky, cigaret, buranství a nafukovacích člunů. Také jsem na něj již téměř dočista zapomněl a marně si vybavuji všechny jeho nadávky, natož jméno. Možná se nyní začaly psát nové lékárenské dějiny, protože po zavedení aktuální novely týkající se započitatelných doplatků můžeme na tuto otázku bez skrupulí a s klidem v lékárenské duši univerzálně odpovědět: „Nemám tušení, může to být cifra od nuly po oficiální doplatek uvedený v číselníku, ale určitě to bude méně než v Glóbusu, Kauflandu nebo Lidlu.“

Další věc, která stojí za zmínku, je objem peněz vrácených pacientům. Ještě v prosinci jsem měl jen hrubý odhad, o jaké částky by mohlo jít, ale teprve nyní si člověk může udělat přesnější obrázek, kolik naši pacienti za minulého režimu (do prosince 2024) inkasovali ve složenkách a kolik reálně dostávají od pojišťovny nyní. K mému překvapení to u některých jedinců nejsou stovky, ale tisíce, ba dokonce desetitisíce korun. K mému ještě většímu překvapení se mi během mé slavné lékárnické kariéry nikdy nestalo, aby se mi, byť jediný pacient o nějaké složence zmiňoval, přestože jim musela chodit pravidelně, každé 3 měsíce. Z mého pohledu se jednoznačně jedná o 13.,14.,15. a 16. důchod.

Přesto se najdou pacienti, kteří tvrdí, že jsou doplatky v Česku vysoké a nechápou, proč by je měli platit, když celý život odvádí zdravotní pojištění. Nejen z tohoto důvodu jsem pro zavedení povinných předvolebních seminářů porovnávajících drahé zdravotnické systémy (např. v USA) s naším levným a kvalitním zdravotnictvím.

Přeháním snad se 16. důchodem?

Vezměme si průměrného pacienta s běžnými zdravotními neduhy: chronická žilní insuficience dolních končetin (Detralex), rozvinutá oboustranná kolenní artróza (Piascledine), urgentní inkontinence spojená se syndromem hyperaktivního močového měchýře (Betmiga), depresivní porucha (Welard), glaukom (Taflotan), diabetes mellitus 2. typu (Trajenta) či prachobyčejná chronická bolest (THC, pardon samozřejmě DHC). A to jsem záměrně vynechal obezitu, hypertenzi a akutní koronární syndrom.

Výše uvedenými léky obtěžkaný pacient, říkejme mu třebas invalidní René, ke mně do lékárny přichází po 1. lednu 2025 a netrpělivě čeká na verdikt o výši jeho doplatku. Aby toho nebylo málo a neměl to moc levné, má René na všechno opakovací recept (kromě DHC) se zásobou na celý rok. René se rozhodl, že si půjčí u lichváře, rozumějte u tchýně, a že si to vezme všechno celé najednou. Už, už je připraven se zadlužit na zbytek života, když se na displeji rozsvítí cifra 228 korun. Byla by tam nula, ale dovolil jsem si mu připrodat ještě jeden kvalitní betaglukan.

René tomu nemůže uvěřit.

„228 korun?! Jenom?! To si děláte srandu!“ jásá invalida René

a začne tančit po výdejně. Berle letí stranou, invalidita vyléčena.

„Musim vás obejmout, no tohle!“ z Reného čiší ryzí radost.

„Kdybych tušil, že Vánoce budu mít až v dubnu, nechal bych si bokem nějaké cukroví a vám bych taky přines! Chachá!“ křepčí dál.

Obcházím táru, abychom se mohli obejmout. Usmívám se. V tu chvíli mi dojde, že jsem si vybral správně. Tohle povolání má v sobě něco, co žádné jiné nemá. Hlavně ta různorodost. Nikdy nevíte, jaká novela vyjde příští měsíc, jak se změní úhrady nebo co vám zase projde. Koho potkáte, kdo vám bude nadávat, nebo kdo vám dá naopak „hubana“.

René za sebou samým nadšením práskne dveřmi, až nám vyletí poklice ze stojatek. Přichází další pacient. Zrzavá paní s vnoučkem. Recept na Xarelto 98×20mg a jedno lízátko.

„Nikde ho nemůžu sehnat, vy jste poslední lékárna, tak doufám, že to máte!“

To víte, že máme, panímámo! Čeká tu jen na vás. Usmívám se v duchu od ucha k uchu.

„Je to 950 korun. Hotově nebo kartou?“ zeptám se při placení.

„Cože?! Tolik jsem nikdy neplatila! Dejte mi jen to lízátko.

To teda ne! Takhle jsme dopadli, celý život odvádím zdravotní pojištění pak přijde Válek a…“

Víc už se toho dneska nedozvím. Paní mi zcizí lízátko a práskne za sebou dveřmi, až nám vyletí poklice ze stojatek.

Musím jí dát za pravdu. Snížení úhrady léku na nejnižší možnou mez, je při nulovém započitatelném doplatku majstrštyk, který se jen tak nevidí. Současně je to vražedně „naštvávací“ kombinace, která vede k tomu, že se výrobci nevyplatí lék u nás obchodovat, stane se výpadkovým a zároveň se kaskádovitě stávají nedostupná všechna jeho generika. Stejně mě ale tahle práce a její různorodost neskutečně baví a naplňuje. Člověk se tu zkrátka nenudí.

Mgr. Daniel SUCHAN, Lékárna ALMA