Světové dny zdraví

V červenci a srpnu si připomínáme a v naší rubrice jsme přiblížili následující významné dny ve zdravotnictví, resp. mezinárodní nebo světové dny věnované problematice zdraví: Světový den populace, Světový humanitární den, Světový den boje proti hepatitidě, Světový týden kojení, Světový den bezpečnosti pacientů, Mezinárodní den zvyšování povědomí o předávkování, Světový den lékárníků, Světový den zoonóz, Mezinárodní den péče o sebe, Světový den boje proti komárům, Světový den informovanosti o benzodiazepinech, Světový den boje proti rakovině plic a Světový den Sjögrenova syndromu.

Světový den mozku (World Brain Day, WBD)

V souvislosti s neurologickými onemocněními jsme si připomněli několik světových dnů, například Světový den proti cévní mozkové příhodě, Mezinárodní den epilepsie, Světový den boje proti vzteklině. Tyto dny jsou považovány za mimořádně užitečné při podpoře informovanosti veřejnosti a vytváření propagačních kampaní po celém světě.

Světový den mozku byl vyhlášen 22. července 2014 Světovou federací pro neurologii (World Federation of Neurology, WFN). Tuto myšlenku navrhl Výbor pro osvětu a obhajobu zájmů veřejnosti (Public Awareness and Advocacy Committee) na zasedání Rady delegátů Světového neurologického kongresu 22. září 2013 a byla přijata. Správní rada návrh schválila v únoru 2014, čímž se z ní stala každoroční akce. Datum WBD je symbolické, váže se k založení WFN 22. července 1957 v Belgii a také k vytvoření první ústavy této organizace.

Další mezníky jsou uvedeny na časové ose (obr. 1).

Ludo van Bogaert a Charles Poser byli význační neurologové, kteří významně přispěli k rozvoji neurologie.

Ludo van Bogaert (1897–1989)

Belgický neurolog a neuropatolog narozený v Antverpách v Belgii. Vystudoval medicínu v Bruselu a specializoval se na neurologii a neuropatologii poté, co ho inspirovalo zranění páteře, které utrpěl během první světové války.

Van Bogaert byl zakladatelem WFN, dvakrát zastával funkci jejího prezidenta. Založil Bungeho* výzkumný ústav v Antverpách, který se stal centrem neurologického výzkumu a vzdělávání. (*Édouard Gustav Bunge (1851–1927) byl belgický podnikatel, bankéř a filantrop.)

Práce van Bogaerta zahrnovala klinickou neurologii, neuropatologii a rozvoj souvisejících oborů, jako je neurochirurgie a neurofyziologie. Jeho jméno nese několik neurologických syndromů a poruch, včetně van Bogaertovy encefalitidy a Nyssenova-van Bogaertova syndromu.

Charles Marcel Poser (1923–2010)

Americký neurolog narozený rovněž v Antverpách, který během druhé světové války emigroval do Spojených států. Během uvedené války sloužil v americké armádě a později vystudoval medicínu na Kolumbijské univerzitě. Na základě Fulbrightova stipendia se Poser vzdělával u Ludo van Bogaerta.

Je známý především tím, že v roce 1983 vypracoval (po něm pojmenovaná) kritéria, která byla prvním definitivním systémem pro měření a popis roztroušené sklerózy (RS). Historicky prvními přesně definovanými kritérii pro diagnostiku RS byla Schumacherova kritéria z roku 1965, která pracovala pouze s anamnestickými daty a klinickým vyšetřením. Vlivem technického rozvoje byla tato kritéria v roce 1983 revidována a vešla v platnost nová Poserova kritéria. V současnosti se diagnóza RS opírá o tzv. McDonaldova kritéria přijatá v roce 2001, podle nichž je nutné prokázat diseminaci procesu v čase a prostoru. Byla několikrát revidována, (např. v roce 2017), naposledy v roce 2024.

Každoročně je od vzniku WBD vyhlašováno aktuální téma, na něž se především v daný rok zaměřuje odborná i laická veřejnost (viz tabulka 1).

V obecné rovině tímto způsobem, tj. vyhlašováním témat, organizované aktivity (světové dny zdraví nebo jiné formy iniciativ) pomáhají systematicky zlepšovat povědomí nejen o konkrétním onemocnění, ale i v oblasti veřejného zdraví po celém světě.

Důraz je kladen na podporu prevence, rozvíjení zdravotní gramotnosti a reflexi aktuálních globálních zdravotních trendů.

Některá fakta o struktuře a funkci lidského mozku

• hmotnost mozku činí v průměru 1,336 kg (u mužů) a 1,198 kg (u žen), což představuje přibližně 2 % tělesné hmotnosti,
• jeho složení je 60 % tuku (orgán s největším obsahem tuku v těle), 40 % vody, bílkovin, sacharidů; hydratace přímo ovlivňuje funkci mozku. I mírná dehydratace (2 %) může zhoršit kognitivní funkce, soustředění, paměť a náladu.
• podle studie z roku 2009 mozek obsahuje 86 miliard neuronů (odhady uvádějí rozmezí 50 až 150 miliard) a podobný počet gliových buněk,
• mozek spotřebovává až 20 % celkové energie (tj. přibližně 260 kalorií, tzn. asi 11 kalorií za hodinu). Protože mozek neumí ukládat energii do zásoby, vyžaduje stálý přísun energie (glukózy). Tu potřebuje zejména na přenos nervových signálů, část k regeneraci mozkových buněk. Proto hladovění nebo nízká hladina cukru může negativně ovlivnit jeho funkci (vznik problémů s koncentrací a pamětí). Kromě glukózy (25 %) potřebuje kyslík (20 %) – tyto zdroje energie dodává cirkulující krev, které mozek potřebuje 15–20 % z celkového množství cirkulující krve. Za jednu minutu mozkem proteče 700–750 ml (též se uvádí 1 000 ml) krve, přičemž v závislosti na věku, fyzické aktivitě, intenzivním myšlení může průtok krve vzrůst až o 50 %. Při přerušení přívodu krve do mozku může člověk upadnout do bezvědomí už za 10 minut. Neurony mohou přenášet signály rychlostí od 0,5 m/s až 120 m/s (což je 1,8 km/h až 432 km/h).
• mozek rychle přepíná mezi úkoly a souvislostmi, místo aby je vykonával současně. Při tzv. multitaskingu dochází k nižší efektivitě, zpomalení výkonu a většímu množství chyb (až o 50 %).
• mozek neobsahuje receptory bolesti, tedy samotná mozková tkáň nevnímá bolest. Obsahují je však mozkové pleny a mozkové krevní cévy – proto může být migréna nebo mozkové krvácení extrémně bolestivé.
• lidský mozek roste a zraje, vyvíjí se přibližně do 25 let, kdy dosáhne plné velikosti. Během prvního roku života se jeho velikost ztrojnásobí, do tří let se vytvoří většina neuronových spojení, do šesti let proběhne až 90 % kritického vývoje mozku.
• „skladovací“ kapacita lidského mozku se odhaduje, při přirovnání k digitálnímu úložišti, až na 12 terabajtů. Některé odhady uvádějí, že kapacita lidského mozku může dosahovat až 2,5 petabajtů, což odpovídá 2 500 terabajtům (2,5 milionu gigabajtů). Jedná se o teoretická čísla, protože mozek neukládá informace stejným způsobem jako počítač. Paměť funguje na principu propojení neuronů a synapsí, což znamená, že její kapacita není pevně daná, ale neustále se mění a přizpůsobuje.
• sny vznikají díky koordinované činnosti vizuálních, emočních a paměťových center; mozek je aktivní i během spánku, zpracovává emoce, upevňuje vzpomínky, dokonce řeší problémy, provádí konsolidaci paměti a „nervový úklid“.
• mozek aktivně zapomíná informace – zapomínání je ochranný mechanismus zásadní pro efektivitu kognitivních funkcí, filtrování méně důležitých informací; uchovávání každé vzpomínky by bylo zdrcující a kontraproduktivní,
• mozek vyrábí tolik elektřiny, že by to stačilo na napájení žárovky. Během bdění produkuje 12 až 25 wattů elektrické energie.
• nové neurony vznikají po celý život, neuroplasticita trvá celý život. Mozek se neustále přizpůsobuje, vytváří nová spojení v reakci na zkušenosti, učení a prostředí.
• poškození mozku může radikálně změnit osobnost. Známý případ Phinease Gage (viz dále) ukazuje, že poškození určitých oblastí mozku (např. čelního laloku) může způsobit hluboké změny v chování a osobnosti. P. Gage přežil závažný úraz, i všechny osoby uváděné v tabulce 2.

Phineas P. Gage (1823–1860)

Phineas byl první z pěti dětí, které se narodily Jessemu Eatonu Gageovi a Hannah Trussell Swetlandové z okresu Grafton v New Hampshire. O jeho výchově a vzdělání je známo jen málo, kromě toho, že byl gramotný.

Městský lékař John Martyn Harlow jej popsal jako „naprosto zdravého, silného a činorodého mladého muže, pětadvacetiletého, nervózní povahy, vysokého 168 cm, průměrně vážícího 68 kg, se železnou vůlí i kostrou; svalový systém neobyčejně dobře vyvinutý – od dětství až do dne úrazu neměl téměř ani den nemoci“.

Svými zaměstnavateli byl charakterizován jako „nejvýkonnější a nejschopnější předák.   bystrý a chytrý obchodník, velmi energický a vytrvalý při realizaci všech svých plánů činnosti“.

Dokonce si nechal na zakázku vyrobit podbíječku – železnou tyč – přibližně 1,1 metru dlouhou, mající průměr 3,2 cm a vážící kolem 6 kg. Používal ji k „podbíjení“ tj. jako dusadla střelného prachu v navrtaných dírách ve skále při stavbě železničních tratí, tzn. k upěchování výbušniny před jejím odpálením. Předtím se střelný prach zasypával zeminou, pískem nebo jiným inertním materiálem. Patrně proto, že byl vynechám písek, došlo po nárazu tyče do skály ke vzniku jisker, které způsobily explozi.