Máte ty pilulky i v zelené?

Pamatujete, jak jsme měli v časopise pravidelný sloupek Deník holky z lékárny? Nakonec to některým čtenářům připadlo vtipné až moc, jiným zase až moc málo.

Mně se to líbilo, i když známky jisté únavy a opotřebovanosti byly znát. Pak se ­holka z lékárny, farmaceutická asistentka Martina, vdala, porodila a užívala jiné radosti a ­starosti, tak jsme se domluvili na ukončení spolupráce.

Teď přišla na vánoční trh kniha s velmi podobným obsahem od známé švýcarské blogerky Pharmama Máte ty pilulky i v zelené? (nakladatelství Galen, do češtiny přeložil Ondřej Lukáč). „Lékárnická máma“ přináší spoustu úsměvných i tragikomických historek. Podobné nebo i stejné asi znáte i ze svých praxí za tárou, ale Lékárnická máma nezveřejňuje jen vtipné nebo kuriozní historky, ale i úvahy, proč se vůbec stala lékárnicí, proč následně vydržela být lékárnicí, jaké lidské vlastnosti jí pomáhají dobře zvládat mnohé stresové kontakty s pacienty, co jí na té práci těší a co méně.

Hned na začátku si posvítíme na dva oblíbené omyly. Lékárníci nejsou žádní nedoučení lékaři. Ano, zajímá mě medicína, lidský organismus a to, co v něm probíhá. Na druhou stranu mě nechává chladnou tělesný kontakt s cizími lidmi –⁠ dotyky, prohmatávání, natož chirurgické výkony. Většina z toho mi přijde zkrátka nechutná. Nicméně mám mesiášský komplex a něco, co moje babička pozorovala u mé matky v drogerii, a sice hokynářský instinkt. To mi přijde celkem trefné, i když to tehdy nebyl úplně kompliment. Myslím si, že v jejích očích jsme já i moje máma byly k ostatním až příliš úslužné. V každém případě to jsou zhruba důvody, proč se ze mě stala lékárnice.

Součástí knihy je i „příbalový leták“, varující před nežádoucími účinky a riziky. Například na tradiční otázku příbalových letáků:
„Jak se má MaPiZ užívat?“ zní odpověď: Ideálně v nerozkousaném stavu vleže nebo vsedě. MaPiZ se může užívat i dlouhodobě.
Doporučuje se ovšem alespoň jedna kapitola denně.

Milí čtenáři a čtenářky, nechcete se někdo lékárnickému blogerství víc věnovat? Víc znamená pravidelně, vtipně, musí z toho být cítit zkušenost za tárou a přes všechny jistě hrůzné zážitky s pacienty i láska k lidem. Časopis, byť v tomto případě neprakticky měsíčník, by vás určitě velmi podpořil. Mohla by to být zase jedna relativně snadná cesta, jak propagovat vaše krásné povolání, o kterém, bohužel, málokdo ví víc.

Jako inspirace by mohla posloužit i uvedená kniha, pokud ji tedy ještě seženete. Taky může posloužit jako zajímavý dárek, který dáte někomu blízkému a sami si ji přečtete jako první.    

(zpo)