Mladí farmaceuti a lékaři si rozumějí

Podzim bývá na vzdělávací akce vždy velmi bohatý. Hned další víkend po Podzimní konferenci Mladých lékárníků jsem vyrazila jako delegát na Sjezd, potom na 29. kongres nemocniční farmacie. I proto se vracím k naší konferenci až nyní.

Kromě mnoha mladých farmaceutů a studentů jsme na konferenci měli i studenta lékařské fakulty. Dali jsme se spolu do řeči v koridoru, kam nás oba přivedl zájem o konzultace a odborné poradenství poskytované v lékárnách. Náš krátký rozhovor mě přivedl k zamyšlení nad tím, jak málo se během studia potkávají studenti farmacie a medicíny, přestože obě profese nakonec pečují o stejného pacienta a měly by tím pádem v praxi úzce spolupracovat. Vybavuji si překvapení, které student medicíny vyjádřil, když zjistil, jak pestrý je obor farmacie.

Tuto pestrost měl ukázat i program naší konference. Dotkl se témat jako jsou rozšiřování kompetencí v oblasti odborného poradenství, kazuistiky z každodenní praxe klinického farmaceuta, novinky ve farmaceutické technologii, získávání úhrad a cenotvorba, řešení lékových interakcí, aktuality z IPVZ a vyprávění z mise v Pásmu Gazy.

Málokterý farmaceut může během jednoho dne obsáhnout všechny aspekty našeho oboru, a proto se každý „specializujeme“ na to své.

Mám ště stí, že pracuji ve velké nemocniční lékárně, která má několik specializovaných oddělení, a tím pádem i možnost zapojit se do řady odborných činností. Všichni den co den řešíme své interní problémy. Většinou je na oddělení vyřešíme sami, někdy si mezi odděleními voláme i několikrát během pěti minut. Z výdejny na nemocniční sklad kvůli převodu léků, do laboratoře kvůli přípravě léčebného konopí pro pacienta, klinickému farmaceutovi pro radu kvůli neobvyklému dávkování. Právě takovou komunikaci a spolupráci považuji za jeden z důležitých aspektů naší profese. Tím nejdůležitějším je pak společný cíl: poskytnout pacientům bezpečnou a kvalitní léčbu, srozumitelnou edukaci a podporu adherence.

Po pár letech v praxi je pro mě nedostatečná komunikace mezi farmaceuty a lékaři naprosto zřejmá. Nemůžu však přehlédnout skutečnost, že tento problém vnímám i uvnitř našeho oboru. Přestáváme spolu mluvit. Uzavíráme se do svých světů —⁠ nemocničních, řetězcových či soukromých lékáren —⁠ a příliš snadno zapomínáme, že navzdory rozdílným podmínkám máme stejné poslání. Stěžujeme si na systémové problémy, které trápí nás všechny. Výpadky léčiv, přemíra administrativní zátěže, nedostatečné uznání a ohodnocení naší odborné práce, opomínání naší role ve zdravotnictví, hrozba Rx online. Abychom těmto problémům mohli čelit, nutně potřebujeme spolupracovat a sjednotit vystupování celého oboru; ne vytvářet ještě větší nevraživost mezi kolegy z různých oblastí lékárenství.

Coffee breaks jsou vždy skvělou příležitostí pro sdílení nápadů, podnětné diskuze a snad i uvědomění, že ve finále všichni táhneme za jeden provaz. Doufám, že byla konference pro všechny účastníky přínosná. Tak zase příště —⁠ věřím, že opět s více než stovkou účastníků a s odhodláním hledat společnou cestu, jak rozvíjet náš obor.

PharmDr. Lucie Malečová,
místopředseda Mladí lékárníci, z. s.