Nové nebo méně známé léčivé rostliny: Manihot esculenta Crantz.

Manihot esculenta Crantz. –⁠ maniok jedlý 
(Euphorbiaceae –⁠ pryšcovité)

Vytrvalý dřevnatý keř, původem z Latinské Ameriky, dnes pěstovaný v tropech i subtropech celého světa. Kořenový systém je složen až z deseti kořenových hlíz, které obsahují potravinářský škrob, zvaný tapioka. Existují odrůdy sladké, ale i hořké, v kterých se nacházejí vyšší obsahy toxických kyanogenních glykosidů. Maniok je základní potravinou pro 800 milionů lidí.

Synonyma: Janipha aipi, Manihot utilissima.

Obecný název: kasava (portug.), maniok (tupi).

Sbíraná část: folium, tuber.

Droga: Manihot esculenta amylum, Manihot esculenta tuber.

Obsahové látky: v listech a hlízách škrob, vláknina, α a β karoten a kyanogenní glykosidy linamarin a lotaustralin. V celé rostlině, včetně kořenů a hlíz, flavonoidy apigenin, kvercetin a jeho glykosid rutin, kempferol a kempferol 3-O-rutinosid, myricetin a myricetin 3-O-rutinosid, příbuzný katechin, v listech další fenolové sloučeniny zastoupené koniferylaldehydem, tříslovinami obou typů, kyselinou gallovou, protokatechovou, vanilovou i deriváty kyseliny benzoové a salicylové. V nati lineární triterpen skvalen a pentacyklický triterpen lupeol, estery nasycených mastných kyselin palmitové, stearové, myristové a steroidní sapogenin diosgenin. Z minerálů železo, fosfor a vápník. Skupinově byly identifikovány alkaloidy a saponiny.

Účinky a použití: kromě běžného potravinářského využití hlíz se granulovaná tapioka doporučuje jako náhražka pšenice při celiakii, dráždivém tračníku, průjmu i zácpě. V tradiční medicíně se listy nebo strouhané hlízy aplikují při hojení ran, odvar z listu slouží k vyvolání potratu, účinkuje i při zánětech močových cest a zácpě.

Odborné studie. Extrakty z nati vykazují antioxidační a volné radikály zhášející účinky, které souvisí s flavonoidy a dalšími fenolovými sloučeninami. Některé ze studií vyhodnotily jako nejsilnější antioxidanty apigenin, kaempferol, rutin a kyselinu gallovou. Předpokládá se podpora syntézy kolagenu, ale naopak omezení tvorby nových tukových buněk (antiadipogeneze), melaninu (antimelanogeneze) a filtrace UV záření. Flavonoidy a příbuzné sloučeniny se významně podílely na protizánětlivých účincích extraktů z listu manioku. Došlo k prokazatelné inhibici exprese enzymu COX-2. Kromě protizánětlivých vykazovaly extrakty zřetelně vyšší analgetické účinky než paracetamol. Dokonce bylo v jedné studii zjištěno zlepšení regenerace jater po toxickém poškození paracetamolem. Anthelmintické účinky souvisejí s flavonoidy, steroly a tříslovinami. Dobré výsledky přinesly studie s extrakty, které inhibují aktivitu hlísta Haemonchus contortus (vlasovka slezová), což je nejběžnější gastrointestinální parazit u ovcí a koz. Inhibice syntézy prostaglandinů se uplatňuje i v případě terapie průjmů extrakty z listů. ­Protirako­vinné účinky přisuzují někteří auto­ři linamarinu a z něj vznikajícímu kyanovodíku. Byl zjištěn podíl na inhibici protoonkogenu c-Myc. Cytotoxické účinky extraktů byly in vitro zjištěny na buněčných liniích HT29 (adenokarcinom tlustého střeva) a MCF7 (karcinom prsu). Linamarin a lotaustralin jsou ovšem zodpovědné za toxicitu rostliny. Proto se hlízy musí tepelně upravovat, aby došlo ke štěpení kyanogenních glykosidů. Antidiabetické účinky komplexu flavonoidů, terpenoidů a diosgeninu se projevují především inhibicí pankreatické α-amylázy i střevní α-glukosidázy, které štěpí sacharidy až na volnou glukosu, ale také blokací transportérů glukosy a sodíku ze střeva, SGLT. Tento směr léčby diabetu přírodními látkami je v současnosti považován za velmi perspektivní. Často je studován kvercetin, který vykazuje inhibici střevní α-glukosidázy srovnatelnou s akarbózou i diosgenin, omezující aktivitu α-amylázy, α-glukosidázy i SGLT-1, dále zvyšuje sekreci inzulínu a stimuluje regeneraci β-buněk pankreatu. Flavonoidy vykazují také antiobezitické účinky omezením aktivity pankreatické lipázy. Byly studovány antibakteriální účinky ethanolových extraktů z listu. Dobré výsledky byly dosaženy u druhu Pseudomonas aeruginosa rezistentního na meropenem, ale v případě druhu Staphylococcus aureus rezistentního na meticilin byl extrakt neúčinný. Byl ale potvrzen antibakte­riál­ní účinek izolovaného apigeninu, který poškozuje cytoplazmatickou membránu bakterií a tlumí aktivitu β-laktamázy. Bylo prokázáno, že extrakt z listu zlepšuje hojení ran. Na procesu se různými mechanizmy podílejí flavonoidy, saponiny, třísloviny a triterpeny. Jejich účinky ale snižuje přítomnost linamarinu, který může narušit proces proliferace fibroblastů.

Dávkování: tapiokové granule dle kuchyňských receptur.

Nežádoucí účinky a kontraindikace: pro nedostatek informací neužívat během těhotenství a laktace, nepodávat malým dětem. Užívání hlíz a nadzemních částí rostliny v těhotenství a laktaci může být potenciálně rizikové, konzumace upraveného tapioko­vého škrobu je však považována za bezpečnou i pro malé děti a těhotné či kojící ženy.

Interakce: perorální antidiabetika.

Hlavní zdroje: AISLP; BioLib.cz; botanika.wendys.cz, Chemical Book, Dostál, J.: Nová květena ČSSR, Academia, Praha 1989; Drugs.com; European Medicines Agency; Google Scholar; Hagers Hand­buch der Drogen und Arzneistoffe; Jellin, J. M. et al.:
Natural medicines comprehensive database, vyd. 4, Stockton 2002; Liber Herbarum Minor; Medline; Plants for a future;
PubChem Compound; World Flora Online.

PharmDr. Miloš Potužák

Obrázek: J. Th. Descourtilz 1827 (Wikipedia), vzorce: autor